#95

Moji drazí, první ak­tu­a­li­zace roku MMV při­chází. Není toho málo, co bych vám chtěl říct a ukázat a začnu tedy hezky od za­čátku.

1. Co jsem dostal k Vá­no­cům? Nic. Je­ží­šek mi nasral pod strom. Jako ob­vykle.
2. A co ná­sle­do­valo po tom? Pak jsem sedl k po­čí­tači a zase jsem trochu po­změ­nil vzhled k47čky. Ten­to­krát to není pouze o gra­fice, ale i o tech­no­lo­gii. Po XY letech jsem ko­nečně kom­pletně eli­mi­no­val rámy, což zna­mená, že celá K47čka bude, s ně­ko­lika dal­šími vy­lep­še­ními, které se udály v rámci od­rá­mo­vání, rych­lejší & pruž­nější & op­ti­ma­li­zo­va­tel­nější. Amen. (PS. Ne­dlouho poté, co jsem změnu do­kon­čil, jsem přešel na vý­borný TSW Web­Co­der 5, který by re­pe­ti­tivní práci zrych­lil de­se­ti­ná­sobně. Holt smůla.)
3. A to je všechno? Ne, roz­hodně ne. Psal jsem po­vídky a bás­ničky a vy­hra­bá­val kousky, které ležely v šuplíku už ně­ko­lik měsíců. Teď dávám k pře­čtení vět­šinu a není toho málo.

Tak po po­řádku. První na řadě je krátká, ale ne­ob­vyklá po­vídka 13. Ne­u­r­čitě se v ní pro­lí­nají dva pří­běhy a na konci sply­nou v jeden.

Pak tu mám dlouho při­pra­vo­va­nou báseň Ja­ho­dová kráska, která vy­práví o úpadku kul­tury do bru­tální re­a­lity-tv a neúctě k životu, vy­já­d­ře­nou zvrhlou vraž­dou.

Po­vídka ne­soucí název Kal­de­ro­nova láska je po­dobná po­vídce 13 a vy­práví příběh dlouhý pouze zlomek vte­řiny o myš­len­kové cestě zpátky v čase ke ko­ře­nům zá­pletky.

A na­ko­nec dva kousky poezie Už po­třetí a Volný pád. Tak to je po dlouhé době všechno, ale další ak­tu­a­li­zace na sebe ne­ne­chá dlouho čekat. Těšit se můžete na zcela nový komix, přijde jedna větší po­vídka a nová Hon­zova báseň.