#86

Po dlouhé době se zase ozval „stá­jový autor“ Honza. Nemám mu za zlé, že to trvalo tak dlouho. Nálada na tvorbu při­chází celkem ná­hodně a ne­pra­vi­delně a nemá smysl se do psaní nutit. Takhle nějak to psal Honza ve svém mailu a musím mu dát za pravdu po pro­bdě­lých nocích, kdy jsem kolem druhé hodiny seděl nad blokem a ne­vě­děl jak po­kra­čo­vat v roz­pra­co­va­ných po­víd­kách, jsem začal ma­lo­vat tu me­cha­nic­kou verbež. Nemělo to umě­lecké ambice, spíš to byla jakási vnitřní po­třeba vylhat si svět ve kterém vše fun­guje podle jasně daných pra­vi­del a nelze nic zkazit. Hmm… tohle sdě­lení možná ne­patří do no­vi­nek, ale co naplat.

Přesto Honzu po­lí­bila můza a sepsal báseň jménem Čas. V této roz­sa­hem menší poezii při­pouští pod­ří­ze­nost všech věcí času, který vládne, letí stále vpřed a něco při­náší, něco odnáší…

Ve svém mailu ještě psal o pís­ničce, pro kterou píše text a chvá­lil moje Kouzlo let­ního od­po­ledne. Musím se pochlu­bit :).