#73

Tam­ta­da­dam­ta­dadá (fan­fára). Dnes vám při­ná­ším tak trochu ne­moc­nou ak­tu­a­li­zaci. Proč ne­moc­nou? No pro­tože jsem ne­mocný! To je jed­no­du­ché. Ale teď co při­ná­ším. Žádný spo­lu­sou­noclež­ník(-ce) :-) ni ne­za­slal ani ma­linký kou­sí­ček své tvorby (asi jim musím víc utáh­nout řetězy :-)) a tak si všichni musí vy­sta­čit se mnou.

Jak už jsem po Hon­zově kladné reakci na po­vídku Jarní den napsal v knize ná­vštěv, do­dá­vám po­kra­čo­vání s názvem Druhý jarní den. Jestli se vám líbil první díl, jistě oce­níte i tři­krát delší po­kra­čo­vání, ve kterém pod­statně méně mlžím a vy­ja­dřuji se jadrně a vul­gárně. Kon­cept jar­ního dnu (zločin a trest) je ab­surdně po­sí­len, možná je to až moc silné i na k47čku, ale doufám, že to nějak skousnete.

Když jsem se se čty­ři­cít­kami ho­reč­kami (skoro :-) válel v po­steli, pře­četl jsem si všechny svoje staré po­vídky a musím kon­sta­to­vat: je to HRŮZA! Nechci hod­no­tit námět a nápad, ale co se týká slohu a pra­vo­pisu, je to děs. Ale je­li­kož jsem člověk či­no­rodý spáchal jsem revizi po­vídky Konec?. Opra­vil jsem spoustu chyb, ale nej­větší úpravy si vy­žá­daly změny slohu a to někdy dost ra­zantně. Teď se to dá ko­nečně bez ná­sledků číst. Navíc se celá po­vídka změ­nami pro­dlou­žila o 700 znaků, což zna­mená delší po­ži­tek :-). Po­dob­ných revizí můžete v bu­doucnu oče­ká­vat víc.