#70

Dnešek je zlo­mový. Dost možná fa­tálně. Ptáte se proč? Důvod je jasný; právě dnes uve­řej­ňuji tvorbu nové au­torky, která se roz­hodla, že zkříží svoje nadání se zdejší ab­so­lutní Mi­zé­rií a obo­hatí tak „ge­no­fond“ K47čky. Dobře si za­pa­ma­tujte její nick Sorraja, pro­tože se tady ne­ob­je­vuje na­po­sledy (ale­spoň doufám). Sorraja mi po­slala rovnou tři díla – dvě po­vídky a jednu úvahu. Po­vídky Pouta i Zajetí a vy­svo­bo­zení jsou dost de­pre­sivní, ale zase nutí k za­myš­lení. Všechno vypadá tak bez­vý­chodně, ale je smrt tou nej­lepší va­ri­an­tou? Nebudu pro­zra­zo­vat více, pro­tože jinak byste přišli o všechno. Sorra­jina úvaha Smysl života do­ko­nale za­vr­šuje dvě její dnešní po­vídky. Čtěte, pokud i vy pá­t­ráte po tom sku­teč­ném smyslu života. (Smysl života je hle­dání smyslu života – prin­cip ala Hlava 22, ne­mys­líte?)

A aby se ne­řeklo, tak dnes dávám v plén taky svojí bás­ničku Dárek. Není to můj kla­sický styl, ale od­po­věď na stej­no­jme­nou poezii od Honzy.