k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

5 měsíců, 28 dnů, 6 hodin, 42 minut a 12 vteřin, čas na novou povídku

4. 7. 2011 (před 8 lety) — k47 (CC by) (♪)

Po­slední dobou je to tady samá Scala a jiné za­ru­čeně-od­borné-věci®, kterým rozumí ma­xi­málně dva ze zdej­ších pěti pra­vi­del­ných ná­vštěv­níků. Kam se jenom poděla stará k47čka? Možná je už dávno pryč. Možná že ze mě an­ti­de­pre­siva vysála po­slední zbytky ší­len­ství, kterým jsem plnil tyhle stránky. ████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████ Možná. A možná taky.

Kaž­do­pádně po­vídku jsem na­po­sledy pu­b­li­ko­val… dávno… Jednu rych­lovku 12. dubna a před tím koncem ledna tro­jdílný End-time, což byl vý­sle­dek mého sna­žení během Na­NoWriMa, které pro­bí­halo v lis­to­padu 2010. Pro kris­tovy koule, tohle je docela zkla­mání. Hlavně pro mě.

To se musí změnit. Musí.

A taky že se to změní právě teď.

Asi takhle: Už ně­ja­kou dobu ve mě klíčí nápad na příběh (za­jí­mavé, že o něm pře­mýš­lím hlavně, když běhám, ale to je ve­d­lejší), který teprve ne­dávno dostal fi­nální jméno Mía. Kdyby něco, mía je špa­něl­ské slovo, které zna­mená moje, ale na víc se mě ne­ptejte, pro­tože ze mě víc ne­do­sta­nete. Kaž­do­pádně, už nemá smysl dál vy­čká­vat. Tady je první díl po­vdíky Mía.

Jako za Sta­rých Dob­rých Časů (tedy když jsem ještě aspoň nějak psal) jde o skli­ču­jící příběh kla­sicky be­ze­jmen­ného osa­mě­lého hrdiny ve světě, který je za­mo­řen těmi za­tra­ce­nými lé­ta­jí­cími bes­ti­emi a smě­řuje k ne­od­vratné zkáze. Jak už jsem někde psal Mía je čás­tečně in­spi­ro­vaná špat­ným filmem Mon­sters, kul­tovní Apo­ka­ly­p­sou a zá­sadní no­ve­lou Srdce tem­noty.

Ale teď už pře­staňte lel­ko­vat a dejte se do čtení.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz