#267

Je chvíle po půl­noci, ide­ální čas na re­ka­pi­tu­laci a ak­tu­a­li­zaci (+ další slova, který končej" na -izaci).

Po icq jsem se bavil (teda spíš jsem byl baven) s jedním člo­vě­kem jehož nebudu jme­no­vat (hlavně proto, že ani po­řádně nevím, jak se jme­nuje) a ten mě, spolu s Dierem170, ozna­čil za nej­vět­šího znalce Fu­tu­ramy, kte­rého zná. Tak nevím… Kaž­do­pádně si to žádá strip číslo 669.91, který ote­vírá další de­sítku a počet šest­setše­de­sát­de­ví­tek se ra­ke­tově blíží ke stovce, huzzah!

Pak tady je – skoro by se dalo říct pra­vi­delná – po­vídka ze série Sku­pi­no­vých sa­mo­mluv. Jedná se o díl na­zvaný pro­za­icky Sku­pi­nová sa­mo­mluva 3 a nese podti­tul „zbytky minulé noci (nové auto a nový pes)“. To auto a pes v zá­vorce ne­zna­mená nic jiného než, že v té době se u nás na­skytl nové auto (Octa­via) a nový pes (Kelly aka Ko­lín­ská pomsta, šílený středně velký žlutý pes, kte­rého dokáže uklid­nit jenom in­jekce no­vo­ka­inu ře­za­ného kurare a rána pádlem po če­ni­chu). Abych pravdu řekl, SS3 je na­to­lik hrů­zostrašný kus prózy na­prosto bez smyslu i nápadu, že by to nikdo neměl číst.

Z SS3 bych možná jako návnadu nebo jako od­pu­zo­vák uvedl kra­tič­kou uká­zečku:

„Cože? Co tu dělá Eva?“
„Za­vo­lala po­li­cajty.“
„Myslel jsem, že to bylo vzá­jemné.“
„Kdepak, ona mlu­vila o zná­sil­nění.“

Ještě než řeknu howgh sdělím světu, že sekce odkazy se zase o kousek roz­ší­řila a taky jsem už ně­ja­kou dobu člen de­vi­an­tartu . Howgh.