#150

" Ť?ť .(Někdy bych nejraději spálil celý svět, jindy chci ujet na kole a nikdy se nevrátit. Někdy jsem tolik odhodlaný a připadám si, že se nemůžu vyjádřit, ale jindy vše skončí u nedořečeného slova smě…)" Další kousky Mozaiky. Začněme tímto prostým sdělením. Napsal jsem (možná spíš vytrhl ze sebe) další dvě kousky Mozaiky. Začněme pro některé možná poněkud nestravitelnější Něhou. Přece jen „Customs“ je přes 95%. No nic, ale když si to pročítám, skoro pláču. Tak třeba tohle:
Zaťal zuby a zabral do pedálů. Ale on, zatracený hypertrofovaný blázen, šílenec s dynamem místo srdce, kusem kovu místo orgánu, rve osud přes zuby, šroubuje jako zatracená mašina fabriky na dráty, stává se zatvrzelým idiotem, sám si transplantuje své neděje, řekne „ne“, i když myslí „ano“. Je to blázen a ani ta nejrychlejší jízda kamkoli nic nezmění.

Jsem to skoro já, nebo spíš bych takový chtěl i nechtěl být, prostě něco mezi. Jó, stát se tím monstrem. Ale popojedem. Pak je tu další střípek nazvaný Spánek & nespánek. Vypovídá o kritické maniodepresivitě, která se nachází na vrcholu sinusoidy.

Možná, že zbytečně moc kecám o pitomostech. Možná. Ale to je celkem jedno. Zakončil bych to takto: „Někdy je dobré se dobře vyspat jindy dobře vysrat.“ Asi tak + nashle příště + kýbl horkých polibků.