#149

Dneska jsem spal tři hodiny, pak jsem celý den šrou­bo­val jako stroj, usnul jsem, pro­bu­dil se a teď píšu tohle. Proč to sakra říkám? Na tom ne­sejde.

Po ně­ko­lika dnech bez známky ak­ti­vity jsem sepsal Mo­zaiku. Jde o mo­zaiku více či méně krát­kých pří­běhů, epizod a úvah. Možná, že tomu nikdo nebude ro­zu­mět, jde o pohled do duše „mon­stra“, nebo spíš „ší­lence“. Kla­sická zá­pletka on, ona, něco, nic, fůry smutku, vnitřní roz­pory a ak­ce­le­race až do ale­luja. Však to znáte psal jsem o tom už mi­li­on­krát. Snad by se ještě dalo říct, že je to trochu au­to­bi­o­gra­fické. Ale co není ale­spoň trochu ob­ra­zem svého autora, že? Zatím tam jsou pouze dva střípky mo­zaiky, ale ne­vy­lu­čuji, že další v bu­doucnu při­bu­dou.

Mo­zaika je pěkná věc, ale je tu taky nový úvod­ník s po­ně­kud po­div­ným názvem a ještě po­div­něj­ším ob­sa­hem.