#149
Dneska jsem spal tři hodiny, pak jsem celý den šrouboval jako stroj, usnul jsem, probudil se a teď píšu tohle. Proč to sakra říkám? Na tom nesejde.
Po několika dnech bez známky aktivity jsem sepsal Mozaiku. Jde o mozaiku více či méně krátkých příběhů, epizod a úvah. Možná, že tomu nikdo nebude rozumět, jde o pohled do duše „monstra“, nebo spíš „šílence“. Klasická zápletka on, ona, něco, nic, fůry smutku, vnitřní rozpory a akcelerace až do aleluja. Však to znáte psal jsem o tom už milionkrát. Snad by se ještě dalo říct, že je to trochu autobiografické. Ale co není alespoň trochu obrazem svého autora, že? Zatím tam jsou pouze dva střípky mozaiky, ale nevylučuji, že další v budoucnu přibudou.
Mozaika je pěkná věc, ale je tu taky nový úvodník s poněkud podivným názvem a ještě podivnějším obsahem.