#143

Vánoce jsou už (dalo by se říct dí­ky­bohu) za námi. I já tu mám ně­ja­kou tu na­dílku.

Jednak jsou to dva nové stripy 669. V nich ko­nečně ukon­čím trapas s ži­vo­tem hlavou dolů a začnu s ka­ta­stro­fou mnohem vět­ších roz­měrů.

Už tu dlouho nebyla poezie, že? Na­po­sledy 9. října Što­kyho Básně na po­kra­čo­vání II. a před­tím 12.září můj Barbed wire. A to je za­tra­ceně dávno. Ale teď jsem napsal báseň novou. Spíš na­kres­lil než napsal; zkrátka jsem stáh­nul Pho­to­shop CS2 (pozor, le­gálně! Na této stránce si můžete stáh­nout tři­ce­ti­denní trail verze prak­ticky všech pro­duktů Adobe. I právě zmí­něný Pho­to­shop.) No a abych se zas vrátil k tématu: poté jsem se jal ztvár­ňo­vat Zlatou nit, tak se ta bás­nička jme­nuje. Cel­kově jsem se cítil op­ti­mis­ticky, ale zá­ro­veň tu byla jistá po­chyb­nost. Vy­klu­bala se z toho taková nějaká op­ti­mi­san­tro­pická vize s názvem Zlatá nit. Paráda, konec, howgh, nemám, co bych dodal. Nashle. Sbohem a šá­te­ček.