#141

Poznal jsem smysl K47čky! Chci mluvit. Chci k vám promlouvat všemi možnými prostředky: povídkami, poezií, komiksy, grafikou, úvahami, excesy a recenzemi her, dokonce i samotným grafickým ražením K47čky. Zkrátka chci řvát tak hlasitě, aby mě uslyšel každý, kdo chce naslouchat.

Začíná vrcholné období hyperaktivity. Mám tu zase úvahu/neúvahu tentokrát nazvanou 16.12.05 Věřte, nevěřte. Zabývám se v ní otázkou víry jednak v Boha, ale i obecnější vírou v cokoli případně nic. Já – zapřísáhlý ateista – mluvím o víře, ale místo toho bych chtěl zformulovat svůj názor o monstrech a jiných netradičně odlišných jedincích. To mě teď pálí hluboko v hlavě. Otázky odlišnosti od standardu a podoby normality.

Kvůli budoucímu návalu pseudoúvah jsem sekci úvahy elegantně rozťal vedví a tak se narodila další kolonka nazvaná „deník, myšlenky & portrét“, což myslím docela vystihuje podstatu textů tam vložených. Jsou to tak trochu úvahy, ale dost tam mluvím o sobě.

Dál tu mám zase další (už šestý) kousek skládačky číslo 669.