#131
Faktoriálová soutěž, kterou jsem vyhlásil 26. srpna, končí bez vítěze. Dal jsem úkol vypočíst faktoriál čísla 669 a pak provádět ciferný součet na dvě cifry. Zpočátku jsem neznal výsledek, ale nedávno jsem napsal prográmek, který to vypočítal a výsledek je 18. Ha, kdo čekal 47, se nedočkal.
Popojedem. Nedávno jsem byl na představení Elling a Kjell Bjarne v divadle Na prádle (www.divadlonapradle.cz) a můžu vřele doporučit. Byla to opravdu dobrá komedie o dvou podivných lidech, kteří se po propuštění z psychiatrické léčebny snaží začlenit do běžné společnosti. Ale jsou přece jenom trochu jiní a běžné věci jako vyjít na ulici, nakoupit nebo třeba zvednout telefon jim činí nemalé potíže, ze kterých proudí mnoho komických situací. Moje stručné zhodnocení končí, ale kdybyste chtěli trochu víc informací, můžete se podívat třeba sem.
Ale teď opusťme události za branou K47čky a vrhněme se na zdejší změny a novinky.
Tak předně tu máme novou povídku Playback. Už jsem jí sliboval asi měsíc, ale teď je konečně hotová, připravená ke čtení. A o čem vlastně vypráví? Není to o muzice na playback, je to o životě na playback. Playback jako náhražka skutečných činů něčím nepřirozeným. Tři hrdinové, kteří jsou na začátku probuzeni budíkem, se vydávají na cestu jedním běžným dnem, ale něco se zvrtne, něco se stane a jejich cesty naberou nečekaný směr a setkají se v klubu Playback. Vše vypadá na první pohled sice zvláštně ale jinak docela normálně, přesto je tu pár nevyřešených otázek. Například: Co se stalo s Monikou? Co je zač ten obří mrakodrap? Co se skrývá za vylepenými plakáty? Jaký význam mají sny? A další, jejichž odpovědi jsou někde tady ve změti nejasných obrazů.
Pak jsem zas sepsal nový úvodník, tentokrát nazvaný Tiká ve mě časovaná bomba.
A dnes nakonec tu mám Štokyho Básně na pokračování II., tedy soubor šesti krátkých, radostných, veselých, jednoduchých a hravých básniček.
V mailu, kterým poslal Básně na pokračování II. mimo jiné psal, že do budoucna chystá tři kaligrafické básničky. Uvidíme, řekl slepý hluchému.