#116

V posledních nočních směnách kreativní tvorby pracuju dvakrát tolik a vzešel z toho básnický tandem jménem Cesty života / život na cestách. No abych to trochu objasnil, de facto jde o jeden kousek zpracovaný dvakrát jinak. Jednou je to klasická báseň a pak je to grafická podoba, kde je text umístěn do tématického grafického pozadí. O co jde? Hlavními motivy jsou láska, cestování, pohyb, smutek a trochu i naděje (většinou zoufalá), ale nakonec všechno skončí, zastaví se. Grafika má navodit pocit dálek, cest, rychlosti (most po kterém jede auto, rozestavěný tunel metra, železniční přejezd, opuštěné cesty, startující raketoplán, daleké obzory), ale i to neuchopitelné teskno. Báseň je složena z mnoha útržků, které se mi časem hromadily v archivu a tak zaznamenávají mojí cestu životem v určitém období. Útržky nikdy nebyly tak dlouhé ani jinak schopné vytvořit cokoli sami o sobě, ale tady spojené vytvářejí kontext pouti, která se zcela jistě blíží k absolutnímu konci a to už do úplného začátku (děravý člun a cíl v nedohlednu). Tolik tedy Cesty života / život na cestách.

Ale není to jediný tandem, který vzešel z dílen K47čky. Je to pak ještě moje nová povídka Skupinová samomluva. Do dokončení ji chybí jen malý krůček. A není „dvakrát to samé v jiném balení“ jako v případě Cest života, tady jde o dvě verze jedné povídky. Napsal jsem první, ale přišlo mi, že jsem se pustil málo do hloubky a tak vznikla alternativní verze, která skoro stejný příběh z jiného úhlu. Něco jako film Lola běží o život, znáte? Hlavní hrdinka a její přítel se dostanou do šílené situace a teď se spustí kolotoč událostí na jehož konci ona zemře, pak se děj vrátí na začátek a Lola dostane „další pokus“. Děj se odvíjí trochu jinak a na konci druhého běhu zemře ten přítel (tuším, že na něj spadne piáno) a pak je tu třetí pokus, který dopadne po ohromné náhodě dobře. Lola a přítel jdou po ulici a běží titulky. Je to německý film tuším z roku 87 (abych nekecal) a jeden z těch lepších. No zkrátka stejná zápletka se odvíjí trochu jinak a podobně na tom je i Skupinová samomluva. Ale to až příště.

Ale to ještě není dost. Pak jsou tu ještě Tři tváře euforie. Grafická montáž, spíš upravené fotky, takže jsem musel zavést novou sekci „grafika“, ale na tom teď nesejde. O co jde? Jsou to tři temné stránky euforie. Radost a nadšení z vykonaného činu má svůj rub i líc a pod povrch věcí se pouští právě Tři tváře euforie. Možná je to moc kydů kolem jednoho obrázku, ale o tom se nejlíp přesvědčíte tady

A na úplný závěr by se slušelo říct, že jsem navázal přátelské vztahy s klíštěcím webem a tedy její odkaz přibyl na listinu spřátelených webů.