k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Vodník

19. 4. 2004 (před 15 lety) — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

(slo­hová práce na téma cha­rak­te­ris­tika)

autor: Kaja47

Tuto po­hád­ko­vou po­stavu jsem si k cha­rak­te­ris­tice vybral proto, že se s ní se­tká­vám už od dět­ství téměř v každé lepší po­hádce, ale i ve fil­mech, které nemají čistě po­hád­kový námět (viz. „Jak utopit dok­tora Mráčka aneb konec vod­níků v Če­chách“).

Ale jak takový vodník vlastně vypadá? Názory se různí. Kla­sický po­hád­kový vodník, han­livě na­zý­vaný též Has­tr­man, má na­ze­le­na­lou pleť, zelené ob­le­čení, br­čá­lově zelený klo­bouk a na něm pes­t­ro­ba­revné pentle. Někdy chodí bos, jindy obut, ale vždy mu z šosu uka­pává voda a usta­vičně po­ku­řuje z dýmky. Z toho lze od­vo­dit, že jeho zdraví je pod­lo­mené a má značně zni­čené plíce, možná ně­ja­kou zá­važ­nou cho­robu dý­cha­cího ústrojí. Ně­ko­lik sto­letí kou­ření udělá své.

Vod­níci, jak už to vy­plývá z jejich jména, žijí ve vodě, v ryb­ní­cích. Každý vodník má svůj rybník a je v něm pánem. Tam leží jeho pod­vodní pan­ství i jeho poklad – roz­sáhlá sbírka duší uto­pe­ných lidí, o kterou se peč­livě stará a kterou za­ní­ceně roz­ši­řuje. Jeho hor­li­vost je ohromná a má­lo­kdo se mu může vy­rov­nat.

Má se za to, že vod­níci často vy­lé­zají z vody a use­dají na vrby a tam vy­ví­její jakési po­divné čin­nosti.Má­lo­kdo dokáže vy­svět­lit proč špl­hají na stromy, ale nej­prav­dě­po­dob­něji se jim tam líbí nebo tam prostě spí. Lze t toho vy­vo­dit, že ve vol­ných chví­lích jsou po­va­hou spíše le­no­šivý a po­ho­dlní.

Vod­níci jsou v drtivé vět­šině pří­padů špatní až zlí. Vý­jimka se týká pouze pro­ve­dení vod­níků v pra­po­div­ných po­hád­kách po­sled­ních let, v nichž jsou buď při­hlouplí nebo trapní anebo obě dvě mož­nosti zá­ro­veň. Ale když se řekne vodník, všichni by si měli vy­ba­vit obá­vané zá­keřné zlé zelené mon­strum cho­robně prahnoucí po duších lidí, které utopil. Zvláště si libuje v topení dětí a mla­dých žen. Nekoná tak zcela zjevně a oči­vidně, nýbrž své záměry skrývá a nic ne­tu­šící oběti láká k ryb­níku. Ti pak trochu vinou vlastní bl­bosti spad­nou do ža­bince a to je pak s nimi amen. Ná­sledně se jich chopí zelený pán ryb­níka a udělá s nimi cosi, při­čemž z lidí vy­ex­tra­huje duši a tu si pak uloží do hr­níčku. Jsou známy pří­pady, kdy svou oběť ne­u­to­pil, ale oženil se s ní. Vod­níci jsou obecně vlast­níky vel­kých sbírek ke­ra­miky.

S mo­der­ními vod­níky, hlavně co se týká v úvodu zmí­ně­ného filmu, se to má stejně, nebo ale­spoň dost po­dobně. Sice už nejsou zelení, ani nemají zelené ob­le­čení a nežijí vý­hradně ve vodě, zato jejich cha­rak­ter se moc ne­zlep­šil. Pořád jsou zlí a prahnou po duších. Navíc si osvo­jili schop­nost ces­to­vat vo­do­vod­ními trub­kami. Holt nová doba si žádá nové do­pravní pro­středky.

Kdyby jste ná­ho­dou přišli na to, že u vás v ryb­níce žije jeden takový zelený, za­vo­lejte na něj ihned po­li­cejní po­tá­pěče, neboť by to s vámi mohlo špatně skon­čit.


Díky pro: Ji­řinku – za to, že nám zadala takto pi­to­mou slo­hovku; sebe – že jsem, slo­hovku napsal, jako ještě větší pi­to­most než se pů­vodně jevila; ne­znač­kové in­kous­tové bom­bič­kové oce­lové pero s iri­di­o­vým hrotem vy­ro­be­ným v Ně­mecku – za to, že psalo; a taky vod­ní­kům – díky chlapi.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz