k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

NEVERYOUNG: Staří přátelé patří do vzpomínek

6. 10. 2019 — NEVERYOUNG (♪)

Hej, tady zas váš starý přítel NE­VE­RY­OUNG. Dneska se zase starám o zábavu, pro­tože K. má nějaké pro­blémy, krizi iden­tity, krizi střed­ního věku, krizi víry nebo něco na ten způsob.

Ok, takže za­čneme. Budu vám vy­prá­vět o sta­rých ka­ma­rá­dech, které jsem kdysi znal, pak jsem vy­padli z kon­taktu a teď se nám zkří­žily cesty a wow, prostě wow. Radši bych si je pa­ma­to­val tak, jak jsem si je pa­ma­to­val ze sta­rých časů™, než jako jejich nová a vy­lep­šená já.

Stali se z nich hrozné ka­ri­ka­tury, jako ti lidé, o kte­rých čtete jen v no­vi­nách, žijí někde u hranic, volí vý­hradně SPD a vy­ři­zují ma­li­cherné ro­ze­pře mo­to­ro­vou pilou nebo pod­pá­le­ným ba­rá­kem.

Jejich pevně za­ko­ře­něná ne­dů­věra v zákon a spra­ve­dl­nost mě šo­ko­vala. Ne­mys­lím tím, že jsou jenom trochu cy­ničtí k tomu, že se černé mraky na Ba­bi­šem roz­ply­nuly s po­de­zře­lou rych­lostí nebo že si Rath spra­ve­dl­ností utírá prdel sedm nebo kolik let. Kdyby jenom tak, sakra. Mluvím o tom, že ne­ob­lomně věří, že se jim nikdy ne­do­stane spra­ve­dl­nosti, zákon stojí vždy proti nim a pro­vi­nilci vždy najdou kličku, jak se vy­vlék­nout z oprátky, vy­hnout se trestu a ještě se vysmát všem sockám, které se snaží. Pak je jen krok od „zákon ne­fun­guje“ k „zákon není po­třeba“ a sklouz­nou se přímo do anusu au­to­ri­táře-po­pu­listy na plný úvazek.

Další rys, který z nich byl cítit na sto honů a který mě do­nu­til se ner­vózně po­o­hlí­žet do ústu­pové trase, byla při­po­sra­nost. Neměly žádné mo­rální zásady, žádnou páteř, žádný pře­svěd­čení, že něco je po­třeba udělat jenom proto, že je to správné. Ani ná­ho­dou, jejich mantra byla „hlavně ne­vy­str­ko­vat hlavu“. Dělali machry a uka­zo­vali svou sílu, když se cítili v bez­pečí ve sku­pině a vět­ši­nou na na úkor svých rov­ných.

Nikdy ne­ko­pají nahoru, ne­bo­dají z kanálů kopími do anusů těch nahoře, to je ris­kantní. Něco se jim může stát, někdo si na ně můře dup­nout. Radši zavřít hubu, sklo­pit zrak a najít někoho slab­šího, kdo se stane hro­mosvo­dem jejich spra­ved­li­vého hněvu™. Ne­chají špatné hráče bez trestu, co trestu, ani ja­ké­koli reakce, že to, co dělají, je ko­kotksé a tak va­li­dují jejich ko­kot­ský styl. Je to za­ča­ro­vaný kruh, jako z jiného světa.

Jo, říkám vám, ně­kteří přá­telé by měli zůstat jen ve vzpo­mín­kách.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz