k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

NEVERYOUNG: Pít nebo nepít?

2. 12. 2019 — NEVERYOUNG (♪)

Hej, váš pří­le­ži­tostný ka­ma­rád NE­VE­RY­OUNG je tu zas! Dneska budu plácat něco a chlastu. Nejsem na mol, takže to možná bude dávat smysl.

S al­ko­ho­lem mám pro­blém. Každý den skon­čím spitej pod obraz, dopiju po­slední pivo, stěží dokážu chodit natož myslet a jdu hned do po­stele. Ráno se pro­bu­dím, je mi na nic a těší mě jenom před­stava, až na­de­jde čas se začít osvě­žo­vat oro­se­nou ple­chov­kou nej­lev­něj­šího piva, kterou měli ve ve­čerce. Na tom by nebylo nic špat­nýho, kdyby to ne­lezlo do peněz, ne­tloust­nul jsem z toho a pomalu mě to ne­za­bí­jelo. Někdy se mi podaří pře­stat na pár dnů, asi tak dva nebo tři, ale pak to začne nanovo. Po­tře­buju se napít, abych zahnal hrozně tís­nivý pocit. Při­pa­dám si jako ve svě­ráku, ale o tři nebo čtyři piva poz­ději se zase cítím super. Svěží a plný ener­gie. Jasně že to u tří/čtyř ne­zů­stane, když jsem v náladě, po­tře­buju víc. To dá přece smysl, sakra, když pár kapek lihu vy­vo­lalo ta­ko­vou radost, víc jich musí vy­vo­lat ještě větší ju­chačku. Na pár hodin jo, pak se pro­bu­dím, je mi mi­zerně a celý den pře­mýš­lím, že musím koupit basu nebo dvě.

Ale něčeho jsem si všim­nul. Doby, kdy se mi v životě děje něco po­zi­tiv­ního, jsou taky ty, kdy mám nejmenší žízeň. Úplně jsem pře­stal, když mám po dlouhé době práci, která není jen ubí­je­jící robota a skoro vypadá, že má smysl. Na­jed­nou nemám touhu pít. Ne­cí­tím po­třebu piva. Nesly­ším volání vodky. Musí to být něco na další dobu. Když se jeden den stane osa­mo­cená dobrá věc, nic se ne­změní. Ani tak to ne­vy­drží navěky a lahev vy­hraje, ale i tak to není úplně blbý.

Nechci tady dělat velký závěry, ale možná, že život prostě stojí za hovno a proto ně­kteří mají sklony k pití. I přes ne­ga­tiva to je pořád zá­bav­nější, než nuda, bez­vý­znam­nost a hrozná šedivá rutina, která bude po­kra­čo­vat dokud nás ne­nar­vou do pece. Je to docela hrozná před­stava, že každý zítřek bude stejný jako ja­ký­koli jiný dnešek. Pár piv v plastu to dokáže pro­zá­řit.

Když o tom tak pře­mýš­lím, tak možná ty kecy Ano­nym­ních Al­ko­ho­liků dávají smysl. V těch svých kro­cích hodně blá­bolí o bohu, stvo­ři­teli, ode­vzdání se mu a něco ve smyslu, že jenom chlá­pek v nebi může na­pra­vit al­ko­ho­lika. Možná někomu dává smysl, že pře­stane s jednou kra­to­chvílí, kterou za­plá­cává pocit prázd­noty a začne ji za­plá­cá­vat jinou kra­to­chvílí s nad­při­ro­ze­ným stvo­ři­te­lem.

Ale co já vím. Jsem jenom zby­tečnej vo­žrala.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz