NEVERYOUNG: Pít nebo nepít?

Hej, váš příležitostný kamarád NEVERYOUNG je tu zas! Dneska budu plácat něco a chlastu. Nejsem na mol, takže to možná bude dávat smysl.

S alkoholem mám problém. Každý den skončím spitej pod obraz, dopiju poslední pivo, stěží dokážu chodit natož myslet a jdu hned do postele. Ráno se probudím, je mi na nic a těší mě jenom představa, až nadejde čas se začít osvěžovat orosenou plechovkou nejlevnějšího piva, kterou měli ve večerce. Na tom by nebylo nic špatnýho, kdyby to nelezlo do peněz, netloustnul jsem z toho a pomalu mě to nezabíjelo. Někdy se mi podaří přestat na pár dnů, asi tak dva nebo tři, ale pak to začne nanovo. Potřebuju se napít, abych zahnal hrozně tísnivý pocit. Připadám si jako ve svěráku, ale o tři nebo čtyři piva později se zase cítím super. Svěží a plný energie. Jasně že to u tří/čtyř nezůstane, když jsem v náladě, potřebuju víc. To dá přece smysl, sakra, když pár kapek lihu vyvolalo takovou radost, víc jich musí vyvolat ještě větší juchačku. Na pár hodin jo, pak se probudím, je mi mizerně a celý den přemýšlím, že musím koupit basu nebo dvě.

Ale něčeho jsem si všimnul. Doby, kdy se mi v životě děje něco pozitivního, jsou taky ty, kdy mám nejmenší žízeň. Úplně jsem přestal, když mám po dlouhé době práci, která není jen ubíjející robota a skoro vypadá, že má smysl. Najednou nemám touhu pít. Necítím potřebu piva. Neslyším volání vodky. Musí to být něco na další dobu. Když se jeden den stane osamocená dobrá věc, nic se nezmění. Ani tak to nevydrží navěky a lahev vyhraje, ale i tak to není úplně blbý.

Nechci tady dělat velký závěry, ale možná, že život prostě stojí za hovno a proto někteří mají sklony k pití. I přes negativa to je pořád zábavnější, než nuda, bezvýznamnost a hrozná šedivá rutina, která bude pokračovat dokud nás nenarvou do pece. Je to docela hrozná představa, že každý zítřek bude stejný jako jakýkoli jiný dnešek. Pár piv v plastu to dokáže prozářit.

Když o tom tak přemýšlím, tak možná ty kecy Anonymních Alkoholiků dávají smysl. V těch svých krocích hodně blábolí o bohu, stvořiteli, odevzdání se mu a něco ve smyslu, že jenom chlápek v nebi může napravit alkoholika. Možná někomu dává smysl, že přestane s jednou kratochvílí, kterou zaplácává pocit prázdnoty a začne ji zaplácávat jinou kratochvílí s nadpřirozeným stvořitelem.

Ale co já vím. Jsem jenom zbytečnej vožrala.