k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

NEVERYOUNG: Nabručení idioti

5. 1. 2019 — NEVERYOUNG (♪)

Ahoj, tady NE­VE­RY­OUNG, váš starý dobrý přítel. K. si stě­žo­val, že ho to moc nebere, je starý a vy­čpělý (to není pravda, poz. red.), bolí ho kolena a má pro­blémy s in­kon­ti­nencí (to je pravda jen čás­tečně, poz. red.) a tak jsem při­spě­chal na pomoc. I když, jak je všem jasné, beru to jen důvod, jak kecat hovna na cizí účet k cizímu pu­b­liku. Takže tedy jako…

Víte co ne­sná­ším? Vy už víte? Teda co dal­šího ne­sná­ším? Uza­vřené vý­bušné idioty se per­ma­nentně špat­nou ná­la­dou. Tihle lidi jsou ra­ko­vina.

Určitě znáte ně­kte­rého z nich. Chcete s nimi dělat něco nového a ne­vy­zkou­še­ného (aspoň pro ně), ale nikdy se ne­ne­chají, nikdy ne­chtějí, jsou zcela uza­vření novým myš­len­kám, ná­pa­dům, zá­žit­kům a zku­še­nos­tem a ne­u­stále si jedou tu svoji. Samo o sobě to není tak strašný. Někdo je jen po­ho­dlný, má rád svojí útul­nou rutinu, něco dělá a je v tom dobrý a z toho po­hledu je každý krok stra­nou krokem do ne­známa. Je to jako se potmě snažit slézt z ne­zná­mých schodů pro­měn­li­vých výšek.

Ale pak se do toho při­padá trvalá ne­vra­ži­vost a je to ra­ko­vina. Na­jed­nou to není „Nechci dělat X, jít do Y, jet do Z,“ ale ne­vra­živé mumlání, odpor, někdy skryté urážky, kri­ti­zo­vání proč by sakra měl, scény, nakva­šená nálada, která se pře­náší na všechny ostatní a zkazí večer a tak pořád dokola. Můžeš prostě vy­pad­nout a chcíp­nout? Jako vážně, pro­boha. Bublá ve mě krev jenom když na to myslím.

A úplně nej­horší je, když mají děti. Co z nich takový na­bru­čený magor může vy­cho­vat? Co z dítěte vy­roste, když ho roky vy­cho­vává ra­ko­vina? Sice ne­ro­zu­mím pěs­to­vání a vývoji dětí, ale nemůže být zdravé, když jeden z rodičů, kteří mají být vzor nebo tak něco, je pří­jemný asi jako ky­se­lina sýrová na kou­lích. Možná z prcka vy­roste další Norman Bates, který je od­říz­nutý od světa a každý večer pořádá čajové dý­chánky s vy­schlou mrt­vo­lou své matky.

Jako já taky nejsem straš­livě spo­le­čen­ský, ale moje vý­chozí reakce na ja­ký­koli impulz není „Jděte do prdele,“ ale tihle lidi můžou jít do prdele.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz