NEVERYOUNG: Nabručení idioti

Ahoj, tady NEVERYOUNG, váš starý dobrý přítel. K. si stěžoval, že ho to moc nebere, je starý a vyčpělý (to není pravda, poz. red.), bolí ho kolena a má problémy s inkontinencí (to je pravda jen částečně, poz. red.) a tak jsem přispěchal na pomoc. I když, jak je všem jasné, beru to jen důvod, jak kecat hovna na cizí účet k cizímu publiku. Takže tedy jako…

Víte co nesnáším? Vy už víte? Teda co dalšího nesnáším? Uzavřené výbušné idioty se permanentně špatnou náladou. Tihle lidi jsou rakovina.

Určitě znáte některého z nich. Chcete s nimi dělat něco nového a nevyzkoušeného (aspoň pro ně), ale nikdy se nenechají, nikdy nechtějí, jsou zcela uzavření novým myšlenkám, nápadům, zážitkům a zkušenostem a neustále si jedou tu svoji. Samo o sobě to není tak strašný. Někdo je jen pohodlný, má rád svojí útulnou rutinu, něco dělá a je v tom dobrý a z toho pohledu je každý krok stranou krokem do neznáma. Je to jako se potmě snažit slézt z neznámých schodů proměnlivých výšek.

Ale pak se do toho připadá trvalá nevraživost a je to rakovina. Najednou to není „Nechci dělat X, jít do Y, jet do Z,“ ale nevraživé mumlání, odpor, někdy skryté urážky, kritizování proč by sakra měl, scény, nakvašená nálada, která se přenáší na všechny ostatní a zkazí večer a tak pořád dokola. Můžeš prostě vypadnout a chcípnout? Jako vážně, proboha. Bublá ve mě krev jenom když na to myslím.

A úplně nejhorší je, když mají děti. Co z nich takový nabručený magor může vychovat? Co z dítěte vyroste, když ho roky vychovává rakovina? Sice nerozumím pěstování a vývoji dětí, ale nemůže být zdravé, když jeden z rodičů, kteří mají být vzor nebo tak něco, je příjemný asi jako kyselina sýrová na koulích. Možná z prcka vyroste další Norman Bates, který je odříznutý od světa a každý večer pořádá čajové dýchánky s vyschlou mrtvolou své matky.

Jako já taky nejsem strašlivě společenský, ale moje výchozí reakce na jakýkoli impulz není „Jděte do prdele,“ ale tihle lidi můžou jít do prdele.