k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

NEVERYOUNG: Moje slabost

12. 4. 2018 — NEVERYOUNG (♪)

Nazdar, tady NE­VE­RY­OUNG, pokud čtete tyto řádky, zna­mená to jediné… Ne nejsem mrtvý, jenom se „re­dakce“ roz­hodla při­jmout moje blá­bo­lení.

Právě je devět večer, začal jsem pít chvíli před osmou a už jsem na mol. Měl jsem pár piv, pak pár vodek s džusem, potom (co mi došel džus) ně­ko­lik panáků čisté vodky a teď si zase při­pa­dám skvěle. Ten klid! Chci zavřít oči a ode­brat se do říše snů. Nevím, jak to přesně popsat. Je to jako kdy­bych měl celé tělo úplně uvol­něné a ne­cí­til nic špat­ného. Takhle se určitě musí cítit lidé v de­pri­vač­ních ná­dr­žích (nebo jak se jim vlastně říká).

Ne­chtěl jsem psát o tom, jak si při­pa­dám nalitý. To ani v nejmen­ším. Pů­vodně jsem se vůbec ne­chtěl zmi­ňo­vat o svých po­ci­tech a po­ru­chách, které mi ničí život, chtěl jsem se vy­dá­vat za cool týpka, jehož život je plný vzru­šení a za­jí­ma­vých mo­mentů. Jo. Místo toho jsem psal o svém al­ko­ho­lismune­ná­visti k lidem s de­presí. Tyhle dvě věci spolu mají něco spo­leč­ného. Došlo mi to, teprve ne­dávno: Ne­sná­ším věci, které mi při­po­mí­nají moji vlastní sla­bost.

Z duše ne­ná­vi­dím lidi, kteří pijí na ve­řej­nosti (hlavně takové ty jeden a půl li­t­rovky piva). Nej­spíš je to proto, že mi to při­po­míná moji vlastní sla­bost před al­ko­ho­lem. Ne­sná­ším lidi s de­presí. Zase: Při­po­míná mi to moji vlastní sla­bost. Jde o sla­bost neu­ro­lo­gic­kou, neu­ro­che­mic­kou nebo psy­chi­at­ric­kou, ale vnímám ji jako zra­ni­tel­nost. Jako své se­lhání. Ne­sná­ším žeb­ráky a lidi, kteří chtějí prachy (nej­radši bych je všechny poslal do prdele). Možná je to ten samý důvod. Možná se taky bojím, že bych takhle mohl skon­čit. Bez práce, bez pro­středků, opilý na mol a snažit se vy­lá­kat pár korun na kra­bici vína. Ne­sná­ším je, pro­tože se bojím. Strach jsem pře­mě­nil v ne­ná­vist. Sla­bost ve fasádu síly. Ne­mys­lím si, že teď (po onom zjiš­tění) pře­stanu pít (to mám příliš rád) nebo být las­ka­vější a em­pa­tič­tější k ostat­ním lidem a jejich pro­blé­mům. Ne­mys­lím si, že se něco z toho stane. Ale aspoň jsem se do­zvě­děl něco o sobě a vy jste se to do­zvě­děli se mnou.

To je všechno, co jsem chtěl napsat. Nějak k tomu nemám závěr. Ale co byste po mě chtěli? Jsem opilý, sakra!


Článek bylo nutné značně upra­vit, pro­tože byl téměř ne­či­telný a pře­ky­po­val chy­bami a pře­klepy, sku­tečně byl psán pod vlivem. — pozn. re­dakce

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz