k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

NEVERYOUNG: Do lidí nevidíš

11. 1. 2019 — NEVERYOUNG (♪)

Ahoj, zas váš starý dobrý přítel NE­VE­RY­OUNG. Jedno po­dobně staré a dobré pří­sloví říká něco o tom, že do lidí ne­vi­díš. Ne­pa­ma­tuju si o jaké pří­sloví jde a co přesně říká, jen vím že exis­tuje. A někdy je lepší do lidí ne­vi­dět, pro­tože ne­vě­do­most je vždycky blahá.

Před­stavte si si­tu­aci, že někoho po­zná­váte, získal nebo zís­kala si u vás po­zi­tivní body a chcete ve zná­mosti po­kra­čo­vat. Ale ně­které jeho nebo její re­pe­ti­tivní zvyky působí trochu divně. Třeba sle­do­vání ně­ko­lika filmů z jed­noho kon­krét­ního žánru. A potom kryp­tická zmínka, že se už nechce zabít. Není určená vám, ale jeho nebo jejím známým, kteří oči­vidně vědí víc a jsou se­zná­meni s ma­chi­na­cemi za oponou. A pak se za­čnete ne­přímo do­zví­dat víc o jeho nebo její his­to­rii, dět­ství, ro­din­ném uspo­řá­dání, vzta­zích, zku­še­nos­tech s de­presí a do toho se při­dají další kryp­tické zmínky o „temném období“, žádné vy­svět­lení, žádná le­genda, žádný klíč.

Na­jed­nou za­čnete mít obavy, ale nevíte, pro­tože v me­zi­lid­ské rovině máte hbi­tost led­vi­no­vého kamene, jak je vy­já­d­řit, ani jak pří­padně pomoct nebo jen vy­já­d­řit du­ševní pod­poru. A tak tam sedím s ním nebo ní a mysl se vám pře­táčí mi­ni­a­turní pa­ni­kou. Re­pe­tivní zvyky můžou být coping me­cha­nis­mem, způ­so­bem jak zvlá­dat tlak v hlavě, jak se vy­rov­nat se světem. Všechny ty kryp­tické ná­znaky dávají smysl, tedy aspoň vám v hlavě zmí­tané oba­vami při­padá, že nějaký dávají. Co máte dělat? Co když se za týden oběsí? Co když jde o dobře skryté volání o pomoc, na které si jeho nebo její známí zvykli a proto jsou k němu hluší? Nej­horší je asi ta před­stava, že jste to věděli, ale ne­u­dě­lal jsem nic, abyste po­mohli. Mohli byste se pak na sebe po­dí­vat do zr­ca­dla?

Po­ví­dám vám, že do lidí je lepší ne­vi­dět, je to mnohem méně stre­su­jící.

Ale zatím to vypadá, že on nebo ona stále žije bez úhony.

(Dávno jsem sem pro­pa­šo­val žvást o tom, že nemám rád lidi s de­presí. Tímto ohla­šuji, že od­vo­lá­vám všechno, co jsem tehdy napsal.)

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz