k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB


NEVERYOUNG: Běžte už s těma depresema do prdele

publikováno 6. 4. 2018 od NEVERYOUNG

Nazdar, tady NEVERYOUNG, budu teď chvíli pečovat o tenhle blog.

Nějakou dobu jsem přemýšlel, čím začít a po chvíli přemýšlení jsem došel k názoru, že první příspěvek věnuji depresi a hlavně tomu, že nesnáším lidi, kteří depresi mají. Nevím proč, ale nemůžu je vystát. Když někdo na internetu začne slintat svůj životní příběh, jak se musí s depresí vyrovnat, vždycky mu mám chuť vrazit do zubů. Jak říkám: Nevím proč. Sám jsem byl během let různými doktory různě diagnostikován depresemi různé síly. Žiju s ní tak dlouho, že nevím co deprese není. Víte co tím myslím? Nejsem si jistý, jak vlastně vypadá normální život. Co vlastně znamená 'normální'? Statistici mám podsouvají nějakou představu, ale všichni statistici jsou alkoholici a zločinci, kterým nemůžeme věřit. Je tohle ono? Nebo je to jen deprese? Kdo ví? A víte co? Moc na tom nesejde. Deprese je jenom nálepka (které doktoři říkají diagnóza), nic neznamená, stačí jenom najít cestu do situace, ve které člověk dokáže nějak existovat a to je všechno, na čem záleží. Deprese může jít do prdele.

Když někdo veřejně oznámí, že má depresi, tak nějak čeká, že se mu dostane speciálního zacházení a ostatní ho budou nosit na ramenou, protože on (přece jenom) má depresi (tak se sakra chovejte slušně a nešoupejte nohama).

Ale depresi má dneska každý, tu skutečnou nebo jen tu módní. Nikdo není jen přechodně smutný nebo má jen skleslou náladu, ne, je to hned deprese, ta nejhorší možná. Takhle se z ní stalo (často) jen módní příslušenství moderního vysoce digitalizovaného výkonného člověka, který s ostatními soutěží na Facebooku o to, kdo má intenzivnější život. Nevím jestli mi to jenom připadá (nebo na tom něco je), ale cítím velice silnou polarizaci nedoktorských laiků. Buď je člověk naprosto spokojený nebo naprosto v depresi. Když po světě pobíhá milion klaunů, kteří omdlívají vysněnou dušení poruchou, tak to podkopává nohy té skutečné doktory diagnotikované poruše.

Když říkám, že nenávidím lidi s depresí, můžou za to tihle klauni z Tumblru, kteří mají milion chorob a každou z nich si diagnostikovali sami.

Můj poslední psychiatr, který se mě teď snaží udržet naživu a udělat ze mě funkčního člověka, je... jak to přesně popsat? Taky ho nesnáším, tím by asi bylo dobré začít. Moje nenávist je taky jediný důvod proč k němu pořád chodím, nemůžu si dovolit chybět u toho, když mě zase nasere. Tenhle chlap má eleganci klingonské poezie, když něco vysvětluje, je jasné, že to dělá proto aby měl pravdu, ne proto, aby předal nějaké znalosti nebo porozumění na svého pacienta. Nesnášel jsem ho tolik, že jsem se zařekl, že se zlepším jen proto, abych vyvrátil jeho učené žvanění o chorobě mozku. Deprese neexistuje sama o sobě, existuje jen v lidech, není onemocněním jako není onemocněním zánět kolena, není žádný virus deprese, je to jen disfunkce. Jo možné ji zvládnout (jak věřím) jen formou čiré nenávisti.

Prášky v tom hrají taky značnou roli, to se jako nesnažím popřít, ale ty jsou jen začátek procesu. Ty jen naruší zaběhnutý pořádek, pak zbývá doladit člověka do stavu, kdy může nějak existovat. Jak o tom tak přemýšlím, mě dolaďuje čirá nenávist, která se (mimo jiné) týká i lidí trpících depresí.


Poznámky redakce:

Nakonec nejsem na prázdninách úplně, protože bylo nutné značně uhladit jazyk příspěvku. Tenhle člověk je nejen morálně odporný, ale ani neumí psát.

Při opravování jsem si vzpomněl na Modern Man George Carlina. Věta I’m a high-tech low-life, je v podstatě definice cyberpunku.


vstoupit do diskuze    sdílet na facebooku, twitteru, google+

««« 7. 4. NEVERYOUNG: Alkoholismus
»»» 5. 4. Pauza

sem odkazují:
NEVERYOUNG: Moje slabost
NEVERYOUNG: Alkoholismus

píše k47 & hosté, kontakt: ascii@k47.cz