k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

NEVERYOUNG: Běžte už s těma depresema do prdele

6. 4. 2018 — NEVERYOUNG (♪)

Nazdar, tady NE­VE­RY­OUNG, budu teď chvíli pe­čo­vat o tenhle blog.

Ně­ja­kou dobu jsem pře­mýš­lel, čím začít a po chvíli pře­mýš­lení jsem došel k názoru, že první pří­spě­vek věnuji de­presi a hlavně tomu, že ne­sná­ším lidi, kteří de­presi mají. Nevím proč, ale nemůžu je vystát. Když někdo na in­ter­netu začne slin­tat svůj ži­votní příběh, jak se musí s de­presí vy­rov­nat, vždycky mu mám chuť vrazit do zubů. Jak říkám: Nevím proč. Sám jsem byl během let růz­nými dok­tory různě di­a­gnos­ti­ko­ván de­pre­semi různé síly. Žiju s ní tak dlouho, že nevím co de­prese není. Víte co tím myslím? Nejsem si jistý, jak vlastně vypadá nor­mální život. Co vlastně zna­mená 'nor­mální'? Sta­tis­tici mám pod­sou­vají ně­ja­kou před­stavu, ale všichni sta­tis­tici jsou al­ko­ho­lici a zlo­činci, kterým ne­mů­žeme věřit. Je tohle ono? Nebo je to jen de­prese? Kdo ví? A víte co? Moc na tom ne­sejde. De­prese je jenom ná­lepka (které dok­toři říkají di­a­gnóza), nic ne­zna­mená, stačí jenom najít cestu do si­tu­ace, ve které člověk dokáže nějak exis­to­vat a to je všechno, na čem záleží. De­prese může jít do prdele.

Když někdo ve­řejně oznámí, že má de­presi, tak nějak čeká, že se mu do­stane spe­ci­ál­ního za­chá­zení a ostatní ho budou nosit na ra­me­nou, pro­tože on (přece jenom) má de­presi (tak se sakra cho­vejte slušně a ne­šou­pejte nohama).

Ale de­presi má dneska každý, tu sku­teč­nou nebo jen tu módní. Nikdo není jen pře­chodně smutný nebo má jen skleslou náladu, ne, je to hned de­prese, ta nej­horší možná. Takhle se z ní stalo (často) jen módní pří­slu­šen­ství mo­der­ního vysoce di­gi­ta­li­zo­va­ného vý­kon­ného člo­věka, který s ostat­ními sou­těží na fa­ce­booku o to, kdo má in­ten­ziv­nější život. Nevím jestli mi to jenom při­padá (nebo na tom něco je), ale cítím velice silnou po­la­ri­zaci ne­dok­tor­ských laiků. Buď je člověk na­prosto spo­ko­jený nebo na­prosto v de­presi. Když po světě pobíhá milion klaunů, kteří omdlí­vají vysně­nou dušení po­ru­chou, tak to pod­ko­pává nohy té sku­tečné dok­tory di­a­gno­ti­ko­vané poruše.

Když říkám, že ne­ná­vi­dím lidi s de­presí, můžou za to tihle klauni z Tum­blru, kteří mají milion chorob a každou z nich si di­a­gnos­ti­ko­vali sami.

Můj po­slední psy­chi­atr, který se mě teď snaží udržet naživu a udělat ze mě funkč­ního člo­věka, je… jak to přesně popsat? Taky ho ne­sná­ším, tím by asi bylo dobré začít. Moje ne­ná­vist je taky jediný důvod proč k němu pořád chodím, nemůžu si do­vo­lit chybět u toho, když mě zase nasere. Tenhle chlap má ele­ganci klin­gon­ské poezie, když něco vy­svět­luje, je jasné, že to dělá proto aby měl pravdu, ne proto, aby předal nějaké zna­losti nebo po­ro­zu­mění na svého pa­ci­enta. Ne­sná­šel jsem ho tolik, že jsem se zařekl, že se zlep­ším jen proto, abych vy­vrá­til jeho učené žva­nění o cho­robě mozku. De­prese ne­e­xis­tuje sama o sobě, exis­tuje jen v lidech, není one­moc­ně­ním jako není one­moc­ně­ním zánět kolena, není žádný virus de­prese, je to jen dis­funkce. Jo možné ji zvlád­nout (jak věřím) jen formou čiré ne­ná­visti.

Prášky v tom hrají taky znač­nou roli, to se jako ne­sna­žím popřít, ale ty jsou jen za­čá­tek pro­cesu. Ty jen naruší za­běh­nutý po­řá­dek, pak zbývá do­la­dit člo­věka do stavu, kdy může nějak exis­to­vat. Jak o tom tak pře­mýš­lím, mě do­la­ďuje čirá ne­ná­vist, která se (mimo jiné) týká i lidí tr­pí­cích de­presí.


Po­známky re­dakce:

Na­ko­nec nejsem na prázd­ni­nách úplně, pro­tože bylo nutné značně uhla­dit jazyk pří­spěvku. Tenhle člověk je nejen mo­rálně od­porný, ale ani neumí psát.

Při opra­vo­vání jsem si vzpo­mněl na Modern Man George Car­lina. Věta I’m a high-tech low-life, je v pod­statě de­fi­nice cyber­punku.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz