k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

NEVERYOUNG: Alkoholismus

7. 4. 2018 — NEVERYOUNG (♪)

Ahoj, jme­nuji se NE­VE­RY­OUNG a jsem al­ko­ho­lik.

Nechci ničí sym­pa­tie, pro­tože ničeho ne­li­tuji. Al­ko­hol je boží a být nalitý je skvělé. Skoro nic na světě se tomu pocitu ne­vy­rovná (o vý­jim­kách pro­za­tím po­ml­čím).

Ne­pa­ma­tuji si na první pivo, které jsem se vypil, ale pa­ma­tuji si na to po­slední, pro­tože je to jen pár vteřin zpátky. Myslím, že jsem začal se zpož­dě­ním. Moji vrs­tev­níci se ně­ko­lik let pra­vi­delně opí­jeli a já al­ko­holu ani trochu ne­při­čichl. Když jsem ale začal, bylo jisté, že mám sklony k pře­há­nění.

#artefakty

Vět­ši­nou nepiji přes den (dalo by se říct, že patřím mezi funkční al­ko­ho­liky), ale když začnu, nikdy to ne­skončí u jed­noho piva nebo jedné vodky z džusem. Skon­čím, až když vypiji všechno v bytě nebo jsem tak zmá­mený, že nemůžu chodit (na­štěstí nejsem agre­sivní opilec). Po­tře­buji pít na zklid­nění nervů, vždycky se setmě­ním mám pocit, jak na mě leze úzkost. Když do sebe pře­vrá­tím šest piv, je mi to všechno jedno a zase se cítím spo­ko­jený. Piji sám každou noc, pro­tože nechci otra­vo­vat cizí lidi, skoro ne­kon­zu­muji al­ko­hol ve spo­le­čen­ských si­tu­a­cích, pro­tože si ne­vě­řím. V mi­nu­losti jsem se pod vlivem dostal do pro­blémů, ale s tím jsem pře­stal. Ne­sná­ším opilce (v sou­ladu s vče­rej­ším vý­plo­dem ne­sná­ším skoro všechny lidi) a bylo by po­kry­tecké, kdy­bych činil to, co sám nemám rád.

Někdy se ale tyhle stavy osvo­bo­zení ne­do­sta­vují. Někdy ve dvě ráno, kdy jsem do sebe vylil půl litru vodky, ne­cí­tím ten božský klid a re­la­xaci, nic to se mnou ne­u­dě­lalo. Ve skle­nici mám po­slední dva panáky ohnivé vody a bojím se, sku­tečně se bojím, že ne­pře­čkám noc. Na­po­sledy to ale za­bralo a zase jsem si při­pa­dal skvěle. Lehl jsem si do po­stele a uvol­něný jsem po­slou­chal hudbu, dokud jsem ne­u­snul.

Druhý den jsem se pro­bu­dil bez ko­co­viny. Můžu vypít půl litru vodky a nic zá­važ­něj­šího to se mnou ne­u­dělá. Na větší množ­ství al­ko­holu stačí o něco víc spánku a jsem jako nový, po ještě větším objemu jsem jenom una­vený a i tahle únava vět­ši­nou odezní v prů­běhu dne.

Ale přesto, když ně­ja­kou dobu nepiji, po­zo­ruji, že spím lépe a mám víc ener­gie. Někdy se mi sku­tečně podaří vy­sa­dit, bez zvlášt­ních důvodů pře­stanu s al­ko­ho­lem na týden nebo dva. Po­stupně k němu zase sklouznu, pro­tože cítím ten neklid s blí­ží­cím se ve­če­rem. Koupím dvě lahve vodky, s tím, že mi musí vy­dr­žet aspoň čtyři dny, ale skoro celé je do sebe na­jed­nou pře­vrá­tím, pro­tože (jak jsem už psal) když začnu, nemůžu skon­čit, dokud ne­z­ce­pe­ním.

Na­po­sledy jsem vy­sa­dil minulý měsíc. Byl jsem ve městě, doma jsem neměl nic k pití a bylo jasné, že musím něco koupit, abych přežil. Pak jsem si řekl, že si (jako kom­pro­mis) koupím jenom pár piv, a ty musí vy­dr­žet. Ale na­ko­nec jsem ne­kou­pil nic a pár dnů jsem do sebe ne­do­stal ani kapku lihu. Bylo to zvláštní pocit, na­jed­nou jsem všechno nějak zvlá­dal. Za pár dnů jsem zase za­padlo do za­je­tých kolejí, pro­tože chlast je slast a je ob­jek­tivně pří­jem­nější pít, než být na suchu.

Poprvé jsem si při­znal, že jsem al­ko­ho­lik před pár roky. Snažil jsem si vy­ba­vit, kdy jsem na­po­sledy nepil a nemohl jsem si vzpo­me­nout. Muselo to být aspoň půl roku zpátky a navíc jenom z důvodu, že jsem všechny zásoby vypil o den dřív a pak mi bylo tak zle, že jsem se za­při­sáhl, že s tím skon­čím. Vy­ne­chal jsem na jeden den a pak to zase po­kra­čo­valo.

Také jsem si uvě­do­mil, že mám schop­nost v hlavě pře­vá­dět z cen za 0.7 litru a ceny za 1 litr a pro­vá­dět nor­ma­li­zaci na ceny za 40%, abych si spo­čí­tal, jaká vodka je nej­le­vější. To byl další pří­znak, že je něco v ne­po­řádku. Ku­po­val jsem tolik lihu, že jsem musel začít eko­no­mi­zo­vat. S vodkou není nikdy pro­blém, je to jen etanol a voda. Na tom se nedá nic zkazit. Stačí vybrat tu nej­e­fek­tiv­nější a užívat si slad­kého opo­jení.

A to je můj příběh. Jsem al­ko­ho­lik, al­ko­hol ovládá můj život, mám ho ne­u­stále na mysli, piji dokud nejsem v limbu, ale ne­plá­nuji kolem něj celý den a skoro nikoho jsem jeho vinou ne­zra­nil. Tak nevím. Pro­gram ano­nym­ních al­ko­ho­liků říká, že si ka­jíc­ník má sepsat seznam těch, které zranil pod vlivem al­ko­holu a pak se to snažit od­či­nit. Já jsem (skoro) nikoho ne­zra­nil, tak se mě to nej­spíš netýká.

Na zdraví.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz