k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

NEVERYOUNG: Chci přestat chlastat

27. 5. 2018 — NEVERYOUNG (♪)

Nazdar, po dlouhé době jsem tu zas, váš drahý vy­pra­věč NE­VE­RY­OUNG. Roz­hodl jsem se, že pře­stanu pít a povím vám jednu věc: není to vůbec žádná sranda.

Pil jsem ně­ko­lik let, každý den, vět­ši­nou v aso­ci­ál­ních si­tu­a­cích, vět­ši­nou v druhé půlce dne, po­tře­bo­val jsem tu tečku za uběh­lým dnem, abych našel klid a mysl mi ne­blou­dila ve tmě. Bylo to super, ale za­čí­nal to být pro­blém.

Každý den jsem se pro­bou­zel bez ener­gie a bez šťávy, ne vy­lo­ženě s ko­co­vi­nou, tu jsem zvlá­dal, ale s ná­la­dou jako vy­puš­těná a splasklá duše. Někdy, když mi zbyla skle­nice vodky, kopnul jsem ji do sebe hned po pro­bu­zení, abych se trochu pro­bral. Nebylo to tak strašné, na nohou mě držela vidina blaha al­ko­holu, která přijde večer. Pár piv, půl litru vodky a zase se do­sta­vil ten pocit re­la­xace, kdy si člověk při­padá, jako kdyby plaval v teplém hebkém moři. Ta slast!

#artefakty

S tím vším je teď konec, to­le­rance do­sáhla příliš vysoko, musel jsem vypít straš­livě moc chlastu, abych dosáhl na tu vy­vý­še­nou úroveň blaha a začal se zase cítit dobře. Čtyři, pět piv a ne­cí­til jsem nic, možná míň než nic, jako kdy­bych byl na­jed­nou stříz­li­vější.. Byla to ba­ri­éra, kterou jsem musel propít. Nej­e­fek­tiv­nější bylo do sebe rychle ob­rá­tit ně­ko­lik ple­cho­vek a na­star­to­vat s velkou ránou.

Tak to šlo ně­ko­lik let, půl dne jsem byl skleslý a pořád pře­mýš­lel o al­ko­holu a druhou půlku dne jsem pil. Dost možná za úz­kosti mohl právě tenhle ži­votní styl.

V jedné chvíli (na mol, jak jinak) jsem pře­mýš­lel o ano­nym­ních al­ko­ho­li­cích, ale sta­čilo si jednou pře­číst dva­náct kroků jejich pro­gramu a začali ne­pří­jemně za­vá­nět pod­vo­dem.

První krok praví „Při­znali jsme svoji bez­moc­nost nad al­ko­ho­lem – naše životy se staly ne­o­vla­da­telné.“ Nevím jak vám, ale pro mě je tohle zby­tečná ka­pi­tu­lace. Život s al­ko­ho­lem se nestal ne­o­vla­da­telný. Pravda, má k do­ko­na­losti daleko, ale člověk musí doufat, že to může ob­rá­tit k lep­šímu, vlast­ními silami nebo s pomocí. Říct si, že je ne­o­vla­da­telný, tak rovnou můžu po­kra­čo­vat v pití, sakra!

Druhý bod tvrdí, že „síla větší než naše může ob­no­vit naše du­ševní zdraví“. Nemám pro­blémy s du­šev­ním zdra­vím, jen piju jako duha. Stačí jenom, když s tím pře­stanu, na to není po­třeba boha, na to stačí se­be­ká­zeň a kon­t­rola nad ne­zdra­vým nutká­ním.

Pak je tam spousta blá­bolů o bohu, mod­lit­bách, vlast­ních chy­bách, cha­rak­te­ro­vých vadách, mo­rální in­ven­tuře a náboru nových lidí. Pře­kva­pivě málo se jich věnuje, však víte, od­vy­kání al­ko­holu.

Od ano­nym­ních al­ko­ho­liků ruce pryč.

Roz­hodl jsem se pře­stat bez pomoci. Po ve­če­rech a nocích cítím hroz­nou úzkost, přes den si při­pa­dám cel­kově mi­zerně, nemůžu moc spát, a tak po­dobně. Jo a taky ne­u­stále slyším hlásek: „Ale no tak, zajdi tady do krámu a kup si jednu ple­chovku. Jenom jednu. Před­stav si, jak bude dobrá.“ Tak tu teď bojuju s vlastní tužbou. Vím, že by to byl la­hodný mok, ale ne, nesmím. Kdo má nad kým kon­t­rolu? Vědomá mysl nad touhou nebo ob­rá­ceně? V plánu není kom­pletní vy­sa­zení a absti­nence. Jedna rumová pra­linka ne­zna­mená relaps. Právě naopak. Být schopný si dát jed­noho krásně vy­chla­ze­ného kozla a říct si, že to stačí, je podle mě ne­sku­tečně větší ví­těz­ství. Zna­mená to, že se člověk před pro­blé­mem ne­skrývá a ne­scho­vává se pod sukně boha-ochránce jako vy­stra­šené dítě, ale má nad sebou kon­t­rolu.

Ale co já vím. Třeba začnu chlastat hned zítra nebo mi to vydrží, ale všechna ta slavná nad­vláda nad sží­ra­vou po­tře­bou eta­nolu zmizí oka­mžitě s prvním při­čich­nu­tím k vodce.


Pozn. re­dakce: NE­VE­RY­OUNG je možná na suchu, ale pra­vo­pis má pořád strašný. Bylo ne­zbytné pro­vést značné úpravy.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz