NEVERYOUNG: Chci přestat chlastat

Nazdar, po dlouhé době jsem tu zas, váš drahý vypravěč NEVERYOUNG. Rozhodl jsem se, že přestanu pít a povím vám jednu věc: není to vůbec žádná sranda.

Pil jsem několik let, každý den, většinou v asociálních situacích, většinou v druhé půlce dne, potřeboval jsem tu tečku za uběhlým dnem, abych našel klid a mysl mi nebloudila ve tmě. Bylo to super, ale začínal to být problém.

Každý den jsem se probouzel bez energie a bez šťávy, ne vyloženě s kocovinou, tu jsem zvládal, ale s náladou jako vypuštěná a splasklá duše. Někdy, když mi zbyla sklenice vodky, kopnul jsem ji do sebe hned po probuzení, abych se trochu probral. Nebylo to tak strašné, na nohou mě držela vidina blaha alkoholu, která přijde večer. Pár piv, půl litru vodky a zase se dostavil ten pocit relaxace, kdy si člověk připadá, jako kdyby plaval v teplém hebkém moři. Ta slast!

S tím vším je teď konec, tolerance dosáhla příliš vysoko, musel jsem vypít strašlivě moc chlastu, abych dosáhl na tu vyvýšenou úroveň blaha a začal se zase cítit dobře. Čtyři, pět piv a necítil jsem nic, možná míň než nic, jako kdybych byl najednou střízlivější.. Byla to bariéra, kterou jsem musel propít. Nejefektivnější bylo do sebe rychle obrátit několik plechovek a nastartovat s velkou ránou.

Tak to šlo několik let, půl dne jsem byl skleslý a pořád přemýšlel o alkoholu a druhou půlku dne jsem pil. Dost možná za úzkosti mohl právě tenhle životní styl.

V jedné chvíli (na mol, jak jinak) jsem přemýšlel o anonymních alkoholicích, ale stačilo si jednou přečíst dvanáct kroků jejich programu a začali nepříjemně zavánět podvodem.

První krok praví „Přiznali jsme svoji bezmocnost nad alkoholem – naše životy se staly neovladatelné.“ Nevím jak vám, ale pro mě je tohle zbytečná kapitulace. Život s alkoholem se nestal neovladatelný. Pravda, má k dokonalosti daleko, ale člověk musí doufat, že to může obrátit k lepšímu, vlastními silami nebo s pomocí. Říct si, že je neovladatelný, tak rovnou můžu pokračovat v pití, sakra!

Druhý bod tvrdí, že „síla větší než naše může obnovit naše duševní zdraví“. Nemám problémy s duševním zdravím, jen piju jako duha. Stačí jenom, když s tím přestanu, na to není potřeba boha, na to stačí sebekázeň a kontrola nad nezdravým nutkáním.

Pak je tam spousta blábolů o bohu, modlitbách, vlastních chybách, charakterových vadách, morální inventuře a náboru nových lidí. Překvapivě málo se jich věnuje, však víte, odvykání alkoholu.

Od anonymních alkoholiků ruce pryč.

Rozhodl jsem se přestat bez pomoci. Po večerech a nocích cítím hroznou úzkost, přes den si připadám celkově mizerně, nemůžu moc spát, a tak podobně. Jo a taky neustále slyším hlásek: „Ale no tak, zajdi tady do krámu a kup si jednu plechovku. Jenom jednu. Představ si, jak bude dobrá.“ Tak tu teď bojuju s vlastní tužbou. Vím, že by to byl lahodný mok, ale ne, nesmím. Kdo má nad kým kontrolu? Vědomá mysl nad touhou nebo obráceně? V plánu není kompletní vysazení a abstinence. Jedna rumová pralinka neznamená relaps. Právě naopak. Být schopný si dát jednoho krásně vychlazeného kozla a říct si, že to stačí, je podle mě neskutečně větší vítězství. Znamená to, že se člověk před problémem neskrývá a neschovává se pod sukně boha-ochránce jako vystrašené dítě, ale má nad sebou kontrolu.

Ale co já vím. Třeba začnu chlastat hned zítra nebo mi to vydrží, ale všechna ta slavná nadvláda nad sžíravou potřebou etanolu zmizí okamžitě s prvním přičichnutím k vodce.

Pozn. redakce: NEVERYOUNG je možná na suchu, ale pravopis má pořád strašný. Bylo nezbytné provést značné úpravy.