k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Slova starého feťáka

17. 4. 2014 — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Wil­liam S. Burrou­ghs – pri­mární hnací síla Beat Ge­ne­ration, by letos mohl osla­vit sté na­ro­ze­niny. Bo­hu­žel tato mož­nost je jenom čistě te­o­re­tická, pro­tože el hombre in­vi­si­ble zemřel roku 1997 na in­farkt. Dožil se 83 let i přesto, že jeho žilami od čty­ři­cá­tých let témě ne­pře­tr­žitě ko­lo­val heroin. Na­štěstí pro nás fa­noušky a čte­náře in­spi­ro­vané jeho ne­ko­neč­nou slovní vy­na­lé­za­vostí, de­ka­dentní ima­gi­nací a sar­do­nis­mem, toho po sobě hodně za­ne­chal. Po­cho­pi­telně v po­li­cích celého světa leží jeho romány a sbírky po­ví­dek, což není nijak pře­kva­pivé, když byl nej­více známý jako spi­so­va­tel. Burrou­ghs však pů­so­bil na více fron­tách, jednak jako ese­jista, jednak jako malíř (pokud tedy můžeme střelbu bro­kov­nicí do ple­cho­vek s barvou po­sta­ve­ných před plát­nem po­va­žo­vat za malbu) a pak (mimo jiné) jako per­for­mer mlu­ve­ného slova. Vy­rá­žel na turné, kde četl ze svých knih, po­řá­dal před­nášky, se­mi­náře (na­pří­klad se­mi­nář kre­a­tiv­ního psaní) a do­konce jeho hlas skon­čil na ně­ko­lika hu­deb­ních albech a jiných mul­ti­me­di­ál­ních pro­jek­tech. To všechno se za­cho­valo a díky zá­zraku in­ter­netu, kde vzdá­le­nost mezi li­bo­vol­nými dvěma body je jedno kli­nutí nebo jeden torrent, se všichni můžeme po­no­řit do světů starého feťáka.

A před ně­ko­lika dny jsem ob­je­vil další ar­te­fakt z po­zůsta­losti WSB: audio-knihy Burrou­gh­so­vých děl, čtené sa­mot­ným Burrou­gh­sem. Už dříve jsem na­ra­zil na útržky na­pří­klad z Nova Ex­press, ale ne­tu­šil jsem, že se někde válí kom­pletní Feťák / Junkie (semi-au­to­bi­o­gra­fie o Burrou­g­sovi jako fe­ťá­kovi zá­vis­lém na he­ro­inu a de­a­le­rovi v pa­de­sá­tých letech) a rozkošně zvrá­cený Nahý Oběd / Naked Lunch (o kterém je jed­no­duší říct, co není, než co je). Oba zá­znamy mají při­bližně tři hodiny a roz­hodně stojí za to si je po­slech­nout, ať už poroto, že to je za­tra­cený Burrou­ghs nebo proto, že to čte za­tra­cený Burrou­ghs. Jeho hlas, jenž má ten jasně ro­ze­zna­telný na­sální twang stře­do­zá­padu, dodává věcem nový rozměr. Takhle ty pří­běhy zněly v jeho hlavě, když měly podobu smečky ne­sou­vis­lých slov. On je jeden z těch autorů, které vždycky čtu jeho hlasem a jeho tempem a nemůžu tomu nijak za­brá­nit. Ale abych pravdu řekl, vůbec si ne­stě­žuji.


PS #1: Burrou­ghs pro mě byl vždycky velkou in­spi­rací. Po­krou­cená es­te­tika Aryt­mie se svými zdra­vot­nic­kými děsy, bi­zar­ními cho­ro­bami, pa­ra­zity a dro­gami, přímo vy­chází z Nahého Oběda; Peo, který se vy­sky­tuje v mnoha po­víd­kách, se pů­vodně měl jme­no­val Jo­se­lito, podle jme­novce v Nahém Obědě a N 3 začala stejně jako ka­pi­tola Jo­se­lito; po­stavu dok­tora Browbacka jsem si vy­půj­čil do Aryt­mie a do Ter­mi­na­lity.

PS #2: O Burrou­g­sovi a jeho ší­len­ství jsem se ať už přímo nebo ne­přímo zmínil tady, tady, tady, tady, tady, tadytady.

PS #3: za zmínku taky stojí J  G. Ballard a jeho kon­cept tech­no­lo­gi­cally me­di­a­ted ma­so­chism.

PS #4: Tenhle článek a dva další (do­hro­mady 2300 slov) jsem napsal během jed­noho dne, kdy nešel in­ter­net. Vypadá to, že Mo­rozo­vo­vův trezor sku­tečně fun­guje.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz