povídky foto kultura ostatní stripy
facebook twitter
ASCII blog doomsday party

k47.cz

7. 6. 2016

Now we are all sons of bitches


Konec světa mohl už dávno nastat. Několikrát jsme se ocitli na okraji jaderné války a katastrofa byla jen tak tak odvrácena. Většinou šlo o technické chyby, jako například v roce 1983, kdy sovětský varovný systém vyhodnotil slunce odražené od mraků jako blížící se salvu jaderných střel.


Román Now we are all sons of bitches Mathewa Mallingera vypráví o konci světa, který v sobě nese příjemně ironický zvrat. Název odkazuje k poznámce Kennetha Bainbridge, kterou řekl Robertu Oppenheimerovi těsně po úspěšném testu Trinity v roce 1945. Právě až do tohoto roku se kniha postupně probojuje, začíná v šedesátých letech a vypráví příběh pozpátku - od konce světa zpět k počátkům jaderného programu - a sleduje nekončící řetěz reálných i fiktivních konspirací.

Už úvodní věnování For survivors dává najevo, že to nebude lehké čtení. Úvodní kapitola začíná v v momentu, kdy ponorka Trident odpálila svojí salvu jaderných raket a posádka si v nastalém tichu začíná uvědomovat, že svět nad hladinou se za třicet minut zhroutí. Kapitán plavidla rozdá svým mužům rozkazy, odejde do své kajuty a zastřelí se.

Hned poté nastane první skok zpátky a příběh najednou sleduje nervy drásající jednání, která probíhají paralelně ve Washingtonu a v Moskvě. V Evropě začala jaderná přestřelka a zástupci obou stran se musí rozhodnout jak se zachovat. Můžou konflikt eskalovat a pokusit se udeřit jako první, nebo počkat a riskovat vyhlazení. Chybí jim čas a jejich informace jsou neúplné. Sovětská strana se rozhodne útok opětovat. Amerika a Británie rozeznají útok a provedou odvetný úder.

Další skok vede na klidnou hranici mezi východním a západním Německem. Na horizontu se objeví jaderný hřib a velitel na západní straně, zcela vyjmutý z Amerického řetězu velení, zbrkle opětuje útok taktickými nukleárními zbraněmi. Záhy je vyhlazen protiútokem.

Čas poskočí o něco zpět a rozsáhlá kapitola líčí operaci skupiny lidí, vydávajících se za novináře, kteří se v Německu snaží ukrást americký bombardér nesoucí termonukleární bombu. Díky špatné ochraně letiště uspějí, vzlétnou, jejich motory jsou poškozeny stíhači, letadlo začne padat, závada způsobí, že bomba vypadne z letadla a vybuchne nad Východním Německem a z povrchu země vymaže Magdeburg.

Následující kapitola se vrací o několik měsíců zpět a líčí příběh několika novinářů a aktivistů z organizace Campaign for Nuclear Disarmament (CND), kteří se dostanou k informacím, že americké jaderné zbraně umístěné v Evropě jsou velice špatně hlídané, nejsou zabezpečené a existuje reálné riziko, že by je někdo mohl použít bez řádné autorizace. Rozhodnou se provést akci, která upozorní na možná rizika a ve výsledku zvýšit bezpečnost zbraní a snížit riziko zneužití nebo náhodné exploze - vplíží se na letiště a obsadí jeden z připravených a čekajících bombardérů.

V následujícím skoku se kniha vrátí na samý počátek šedesátých let a začne sledovat skupinu Sovětských agentů, kteří začínají infiltrovat CND a další aktivistické organizace v Anglii. V tomto okamžiku kniha začne zrychlovat a skoky jsou rychlejší a mnohem stručnější. V dalším oddíle se píše o klice sovětských agentů, kteří pracují téměř na vlastní pěst. Později je odhaleno, že jejich organizace je infiltrovaná a kontrolovaná západními agenty, a většina jejich zadání pochází z USA. V dalším skoku se píše o tom, jak se sověti mnoho let neúspěšně snažili podnítit vznik organizací bojujících proti jaderným zbraním na západě a konečně se jim to podařilo v roce 1957 s CND. Další pasáž sleduje dvojici sovětských důstjníků z oddělení propagandy zasívající semínka, která můžou vyklíčit ve vlnu lidového odporu proti jaderné bombě, která ve výsledku oslabí odvetné možnosti západu. Oba se podílejí na vytvoření fiktivní Nedělninovy katastrofy. Následuje série skoků, která se mnoha dech beroucími zákrutami dostane až do roku 1945, kdy je vyjeveno, že se Kenneth Bainbridge si krátce po testu Trinity uvědomil nebezpeční jaderné zbraně a došlo mu, že lidstvo může přežít jedině, když jsou soupeřící síly v rovnováze. Po válce začal předávat informace Sovětskému svazu a nevědomky tak spustil nepravděpodobný řetězec událostí, které vedly ke konci světa.

Mallingerova kniha uchvacuje prací se záhadou - každá nová kapitola a každý skok zpátky přinese odpovědi, ale zároveň vrhne na události zcela nové světlo. Každá kapitola pod čtenářem takříkajíc podtrhne ubrus a drama rozehrané v předcházející části najednou působí zcela nečekaným dojmem - z teroristů odhodlaných rozpoutat třetí světovou válku se stanou aktivisté a novináři, kteří ji chtějí předejít, ale pak se změní v sovětské agenty, o kterých je později vyjeveno, že nevědomky pracují pro Spojené Státy, ale později je loajalita lidí tahajících za nitky zpochybněna a konspirace se táhne v nepřerušené linii dvacet let nazpět k samotnému úsvitu jaderné éry. Motivy všech protagonistů jsou nejisté, morálně sporné, ale všichni jednají na základ nekompletních informací, které jim byly z části podstrčeny jinými konspirátory.

Now we are all sons of bitches je jeden z klenotů konspirační fikce jehož jediný nedostatek tkví v tom, že nikdy nebyl napsán.


«« 3. 7. 2016 669.395
»» 5. 6. 2016 Nutnost focení & pálení mostů

příbuzné články:
H. P. Lovecraft
#299
O čem mluvím, když mluvím o Murakamim
Úvod do zrcadel a labyrintů
Slova starého feťáka

sem odkazují:
Konec světa se blíží, připravte si občerstvení