povídky foto kultura ostatní stripy
facebook twitter
ASCII blog doomsday party

k47.cz

27. 8. 2014

#299


CC by-sa (zdroj)

V dobách dávno před vynálezem písma, kdy Zemi vládly prastaré a hrůzostrašné bytosti, novinky tady na k47čce nenesly jména, ale namísto toho byly označovány pouhým číslem. Kdyby existovala slova potřebná k nadepsání těch zvrácených a barbarských záznamů dávno zapomenutých let, čtenářův mozek by zachvátila okamžitá choromyslnost, jakmile by očima přejel první slabiky těch zapovězených jazyků. Poslední takový záznam (pocházející z roku 2007) nese označení #298 a jeho obsah se zvráceností a zvrhlostí vyrovná tvorbě "šíleného Araba" Abdula Alhazreda. V tomto světle se jeví jako rozumnější a bezpečnější varianta se k této prehistorické tradici vrátit, pojmenovat dnešní zápis cifrou #299 a neriskovat hněv prastarých bohů spících na dně oceánů.

Proč ne?


Jak je všeobecně známo, každý dobrý úvod je určitá forma diverze - zdánlivě odvede pozornost od hlavního tématu, aby se o dva odstavce dále vrátil zpátky s nově nabytou razancí. Nejlepší články v New Yorkeru nebo jiných periodikách vždy začínají citací eseje z dvacátých let, zmínkou uměleckého hnutí z konce osmdesátých let nebo popisem událost ze srpna roku 1964, která se velice delikátním způsobem pojí s předmětem textu a jako prastaré labyrinty Knóssu, vždy člověka dovedou do svého středu.

A teď, když jsem provedl kompletní Borgesův dvojhmat1, už musí být všem, kteří mají funkční aspoň polovinu mozku, jasné, že tady s elegancí starého boxera s artritidou tančím kolem života a díla H.P. Lovecrafta.

Stejně jako mnoho dalších lidí jsem tohoto xenofoba z Providence znal jen symbolicky, dokázal bych v mlze nad mořem rozpoznat siluetu obřího Cthulhu, ale to by bylo tak všechno. A tak teprve teď, o dekádu později, než bych měl, začínám hlouběji poznávat zanedbatelnost lidstva v porovnání v kosmickým děsem a zabředávat do mytologie obydlené nevýslovnými a pradávnými hrůzami.

A jde o cestu, ze které se nelze vrátit.

Pokud si dobře vzpomínám, na úplném počátku mě upoutala tahle věta z jednoho videa:

The fear in Cuthulhu is not that it's powerful, it's that it's powerful on a scale we can't even comprehend. We have no way to relate his unknowable vastness and unlimitable power to our own immortal abilities.

Hmm.

Až přečtu celého Borgese, přestanu s letmým oťukáváním a vrhnu se na celého Lovecrafta.


A nejlepší na celé věci je, že od prvotní publikace uběhlo několik eonů a většina Lovecraftových děl se už nachází v public domain. Pokud chcete číst česky, tak můžete sem, anglicky tady, poslouchat anglicky tady nebo na youtube. Za pozornost taky stojí dokument Fear of The Unknown (kde se mimo jiné dozvíte jak správně vyslovovat jméno Cthulhu) a krátký film The Shadow Out of Time.


1) Jako např. v povídkách Averroovo hledání (sbírka Alef) nebo Nesmrtelný (sbírka Alef), kde Borges napíše povídku a pak ji vzápětí vysvětlí, i když ono vysvětlení může být také jen forma diverze.


«« 22. 9. 2014 Proč bychom se (ne)měli bát online sledování
»» 31. 7. 2014 O čem mluvím, když mluvím o Murakamim

příbuzné články:
Úvod do zrcadel a labyrintů
Zvuky!
Kulturní vsuvka
Přinesla si na to dokonce vlastní provaz
O čem mluvím, když mluvím o Murakamim

sem odkazují:
Tři minuty filosofie po každém jídle
Hororoskopy
H. P. Lovecraft