k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

QI, No Such Thing as a Fish & No Such Thing as the News

23. 5. 2016 — k47 (♪)

Před­po­klá­dám, že všichni (jako vzdě­laní a slušní lidé) znáte QI – brit­skou panel game/quiz show, kterou tři­náct let uváděl Steven Fry s Alanem Da­vie­sem po boku na pozici per­ma­nent­ního pa­ne­listy. Doufám, že ne­mu­sím nic vy­svět­lo­vat, pro­tože jste všechny epi­zody QI buď už viděli, nebo jste si právě uvě­do­mili svojí chybu a díváte se právě teď. Jen do toho, já počkám, je to jen 182 půl­ho­di­no­vých epizod + ne­od­vy­sí­laný pilot.


Ok, takže teď když jsme všichni na stejné stránce, o čem, že jsem to vlastně chtěl psát? Roz­hodně nechci plýtvat bajty na QI jako takové (a ještě méně na její české bastar­di­zaci), ale na to co přišlo po ní.

Časy se mění, konec světa je za rohem a Steven Fry na stará kolena s QI seknul s tím, že na jeho místo do­sedne Sandi Toksvig. Ně­kteří tvrdí, že tahle změna show zabije, ale já si tím nejsem tak jistý. Sám nejsem velký fanda Sandi Toksvig, ale na druhou stranu musím uznat, že se do téhle pozice skvěle hodí, pro­tože ona je takový uči­tel­ský typ. Nevrlá, mrzutá, lehce po­vý­šená, sar­kas­tická a zdán­livě se zájmem o všechny obory lidské čin­nosti. To je podle mě dobrá akre­di­tace na mo­de­rá­tor(a|ku) QI.

QI ale není jen to, co se do­stane do vý­sledné půl­ho­diny na ob­ra­zovky BBC (nebo do 45 minut XL verze). To je jen špička le­dovce. Podle wi­ki­pe­die do fi­nál­ního sestřihu pře­žije jen 20% ma­te­ri­álu na­stu­do­va­ného pod­půr­ným týmem QI elfů. Zbytek pro­padne mezi spá­rami te­le­vizní ma­ši­né­rie, ale zato může být použit jinde.

Jedním z těchto míst se stal online pod­cast No Such Thing as a Fish (po­jme­no­vaný podle jed­noho faktu z QI), kde se pra­vi­delně každou sobotu schá­zejí čtyři QI elfové James Harkin, Andrew Hunter Murray, Anna Ptas­zyn­ski a Dan Schre­i­ber a baví se o za­jí­ma­vých fak­tech a sku­teč­nos­tech, na které na­ra­zili ten týden. NSTAAF jsem si brzo ob­lí­bil a začal jsem ho mít radši než sa­motné QI. Pod­cast měl pří­jemně uvol­ně­nou at­mo­sféru, chemii mezi hlav­ními aktéry a žo­vi­ální náladu, která může pa­no­vat jen mezi lidmi, kteří se znají a u mi­k­ro­fonu se schá­zejí týden co týden. Na­proti tomu QI začalo pů­so­bit uspě­chaně, sta­žené rych­lým stři­hem, ob­sa­zené třemi ná­hod­nými komiky, kteří nebyli do­předu při­pra­veni. Steven Fry se staral o moudro, Alan Davies byl (s pro­mi­nu­tím) dvorní šašek a zbytek panelu měl na sta­rosti humor. I když byla tato kom­bi­nace úspěšná a zá­bavná, ne­pů­so­bila tak soudržně, jak by mohla. NSTAAF na to šlo opačně – všichni zú­čast­nění vědí o čem je řeč, jsou při­pra­vení, za půl hodiny pro­je­dou jen 4 fakty a konec.

Recept NSTAAF za­fun­go­val a každá epi­zoda do­sáhla nejen ±250 tisíc po­slechů, ale čtve­řice QI elfů do­stala vlastní pořad na BBC2 – No Such Thing as the News. Ten sle­duje stejný formát jako Fish, ale je za­mě­řen na no­vinky, udá­losti a zprávy, které se staly v před­chá­ze­jí­cím týdnu. První epi­zoda už je ke shléd­nutí na you­tube a jak je vidět, nic se ne­změ­nilo a je to stále ten starý dobrý No such thing.

Takže, pokud přerod QI ne­vy­jde a loď se Sandi Toksvig u kor­mi­dla ztros­kotá, nic straš­ného se neděje, pro­tože máme ná­hradu, stejně dobrou, ne-li lepší. A navíc ji ne­vlád­nou osob­nosti, ce­lebrity a komici, ale kni­ho­mo­lové, kteří se rádi do­zví­dají nové věci, lidé jako ty nebo já.


PS: Sandi Toksvig a její his­torky z in­ter­nátní školy vedly k tomu, že jsem Gab­riela z Na­NoWriMo románu Měl­činy psal jako stu­denta fran­couz­ského in­ter­nátu.

PS2: Mám dojem, že touhle dobou jsem už viděl víc brit­ské te­le­vize než té české.

PS3: Druhý díl je online.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz