k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Nikdy nevěřte knihám

27. 3. 2015 — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Nikdy ne­věřte knihám. A když už se jim roz­hod­nete z ně­ja­kých důvodů dů­vě­řo­vat, za žádnou cenu se ne­řiďte jejich radami. Můžete pak skon­čit jako já, když jsem dal na radu ko­men­tá­tora Char­lese Kin­bote z Pale Fire („po­va­žuji za ro­zumné eli­mi­no­vat ne­po­ho­dlné usta­vičné lis­to­vání buď tím, že se kniha rozřeže a stránky s textem básně vyjmou a sepnou do­hro­mady, nebo, což je jed­no­dušší, za­kou­pe­ním dvou vý­tisků téhož díla, které se pak dají po­lo­žit vedle sebe“) a po sérii ad­mi­nis­tra­tiv­ních omylů jsem skon­čil se dvěma ver­zemi Na­bo­ko­vova Ble­dého Ohně. Tento vý­sle­dek je po­li­to­vá­ní­hodný už jen proto, že velice brzo vy­plyne najevo, že du­ševní stav sa­mozva­ného ko­men­tá­tora, který toto radu vydal, je při­nejmen­ším po­chybný.


Bledý Oheň je jednak název po­slední básně Johna Shadea o 999 ver­ších a také jméno celé knihy, která ob­sa­huje ti­tulní báseň, ale hlavně její ko­men­tář z pera Char­lese Kin­bote, který ji roz­sa­hem ně­ko­li­krát pře­koná. Už od prv­ních strá­nek před­mluvy je jasně patrné, že Kin­bote je při­nejmen­ším zvláštní cha­rak­ter a toto po­de­zření se čtením ko­men­tářů jen po­tvr­zuje. Ve strán­kách vy­svět­li­vek se Kin­bote jen okra­jově věnuje Sha­de­ovi básni a vět­šinu času ko­men­tá­tor mluví sám o sobě, své rodné re­vo­lucí zmí­tané zemi Zembla a jejímu králi Karlu Mi­lo­va­nému.

Kin­bote v básni vždy najde pár veršů nebo jen slov, které v jeho mysli jasně od­ka­zují na Zem­blan­ské po­vstání a krá­lo­vraždu, která se (aspoň podle ko­men­tá­to­ro­vých slov) ode­hrává ve dnech, kdy Shade básní svůj magnum opus.

Velice brzy se čte­náři na mysl musí začít drát myš­lenky o au­tor­ství. Ne toho zřej­mého – tedy jestli knihu sku­tečně napsal autor Lolity, ale meta-au­tor­ství. Kdo z dvo­jice Shade – Kin­bote mluví pravdu? Je to tak jak tvrdí ko­men­tá­tor? Jde o jeho dílo a Shadea si vy­mys­lel? Nebo je Kin­bote jen fik­tivní po­stava vy­tvo­řená Shadem? Nebo je jeden z nich pseu­do­ny­mem někoho tře­tího?

Text ob­sa­huje pasáže, které tyto po­chyb­nosti jen utvr­zují. Jak může Shade psát o Zem­blan­ské re­vo­luci a plánu krá­lo­vraždy zrovna jak pro­bíhá na druhé straně světa? Na jiném místě Kin­bote uvádí, že Sha­de­ovy verše přímo po­há­něly krá­lo­vraha Gra­duse.

Vy­svět­lení může být také takové, že Kin­bote pouze vzal poému ze­snu­lého Shadea a divoce ji pře­krou­til aby ospra­ve­dl­nila a dala život jeho po­ma­te­ným vý­mys­lům. Pro­tože jak píše v úvodu: „ale ať už je to jak­koli, po­slední slovo má autor ko­men­táře“.

Sám mám ještě daleko k vy­slo­vení ně­ja­kých fi­nál­ních závěrů, pro­tože nejsem ani v po­lo­vině. Aby bylo jasno, tyto úvahy o meta-au­tor­sví nejsou jen znám­kami mojí vlastní po­ma­te­nosti, pro­tože o nich pře­mýš­leli i jiní. Přesně na toto téma Brian Boyd napsal knihu Pale Fire: The Magic of Ar­tis­tic Dis­co­very.

Tedy pokud chcete věřit knihám.


PS#1: Bledý oheň teď pro­klá­dám strán­kami Net De­lusion od Evgeny Mo­rozova.

PS#2: Nová Ter­mi­na­lita je tady. Vo­dít­kem je ten­to­krát fráze: vy­tlou­kání klínu s klínem.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz