k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Nějakej ten stand-up...

25. 11. 2012 — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Asi takhle: Jsem mi­lov­ník brit­ské stand-up comedy. Jména jako Bill Bailey, Dylan Moran, Eddie Izzard, Sean Lock, Dara O'Briain, Sarah Mil­li­can, Greg Davies, Lee Mack, Fran­kie Boyle, Ross Noble, Omid Dja­lili, Johnny Vegas, Al Murray, Jack Dee, Ste­wart Lee, Andy Par­sons, Ed Byrne, Rhod Gil­bert, Kevin Bridges, Gary De­la­ney a Ri­chard Herring jsou mému srdci velice blízká.

A to je asi tak všechno, co jsem chtěl říct.

Teď abych nějak vy­pl­nil zbý­va­jící místo, napíšu pár řádků o ně­ko­lika stand-upech, které do­nu­tily moje chladné srdce aspoň na oka­mžik po­o­křát.


Milton Jones: Lion Whispe­rer

Milton Jones není žádný show­man, který by při­pra­vil di­vo­kou, hla­si­tou show. To ani v nejmen­ším. Na pódiu působí jako duchem lehce ne­pří­tomný, roz­tě­kaný a zma­tený neu­ro­tik, který na diváky pálí ka­no­nádu surre­ál­ných one­li­nerů de­ad­pan stylem. Ale není tak mrtvý jako Steven Wright, rád si s vtipy a poin­tami víc hraje. Ně­které se táhnou celým vy­stou­pe­ním (jako třeba: „Your houses stink.“ nebo „My other gran­d­father…“) a aspoň sym­bo­licky sva­zují jed­not­livé vtipy, které se před­há­nějí ve svojí ab­sur­ditě, do­hro­mady. Někdy člo­věka donutí se smát ještě před­tím, než dojde k pointě, pro­tože scény jsou tak ne­u­vě­ři­telně bi­zarní, že po­slu­chač nemá nejmenší tušení, jak v nich může být scho­vaný vtip, ale vý­sle­dek je vždycky per­fektní.

About a month before he died, my gran­d­father, we co­ve­red his back full of lard – after that he went dow­nhill very quickly.

I was mugged by a man on crut­ches, wea­ring ca­mouflage. Ha ha, I thou­ght, you can hide but you can’t run.

So I phoned up the spi­ri­tual leader of Tibet, he sent me a large goat with a long neck. Turns out I phoned dial a lama.

I was wal­king along the road the other day and on the pa­ve­ment I saw a white baby ghost. However, come to think of it, it may have been a tissue.

If they make it ille­gal to wear the veil at work, bee ke­e­pers are going to be fu­ri­ous.

So­me­ti­mes I wonder what my gran­d­father would think of what I do, he spent his whole life in the kebab busi­ness, was buried with all his equi­p­ment, pro­ba­bly tur­ning in his grave.

+ na jů­tů­bech se můžete po­dí­vat na kom­pletní záznam vy­stou­pení Lion Whispe­rer

Sarah Mil­li­can: Chat­ter­box

Saru Mil­li­can jsem nijak moc neznal, pár­krát jsem jí viděl v ně­ko­lika panel-show, ale to bylo tak všechno. O to větším pře­kva­pe­ním pro mě bylo její před­sta­vení Chat­ter­box, které mě do­slova do­hnalo k slzám. Její stand-up je kla­sická ob­servati­o­nal comedy, která se te­ma­ticky točí kolem jídla, sexu, vztahů, rodiny, drbů, životu o samotě a jejím ne­pří­liš ra­fi­no­va­nému pří­teli

„My mother told me, you don't have to put any­thing in your mouth you don't want to. Then she made me eat broc­coli, which felt like double stan­dards.“

I bought a cross-tra­i­ner to keep fit. I sup­pose that it’s not enough to just buy it.

Carrot cake plus Ro­hyp­nol, THAT equals pas­sion cake.

… he spiked my drink with speed. I didn’t mind so much, got loads of ho­ve­ring done.

Dylan Moran: Yeah, Yeah

Po­slední turné Dylana Morana Yeah Yeah (a jeho DVD záznam) je stejně skvělé jako jeho před­po­sled­ního turné What it is. Jeho cy­nický ob­servační humor opět ex­ce­luje.

My granny always used to say: It doesn't matter how big the fucker is, they all have a neck.

Greg Davies: Firing Che­e­se­balls At A Dog

Greg Davies je obr, bývalý učitel a za­tra­ceně vtipný člověk.

Své před­sta­vení Firing Che­e­se­balls At A Dog ote­vírá vy­prá­vě­ním, jak s Markem Larwo­o­dem na týden jeli do opuš­těné chaty ve Špa­něl­sku zá­so­beni jenom pytlem sý­ro­vých zá­kusků a ka­ta­pul­tem a pak svoje zásoby stří­leli po psovi, který je úplně ig­no­ro­val. Odtud Greg Davies vyráží na cestu sple­te­nou z his­to­rek svého života a po­zo­ro­va­cího humoru a po­kouší se shr­nout celou dobu svého bytí, všechny pa­mátné a vtipné oka­mžiky, vy­zbro­jen jenom flip­char­tem a zá­pis­ní­kem book of pity tales. Ná­sle­duje ma­nická smršť témat: soutěž ve vrhání tr­pas­líků, bi­zarní pře­zdívky, které si dávali ve škole (a při­hodí pár dal­ších z pu­b­lika), po­kra­čuje osob­ními pří­běhy o své rodině, uči­tel­ské ka­ri­éře a svých žácích, thaj­ských ma­sá­žích a dal­ších a dal­ších.

To put ladies at ease, I'm of no sexual thread what­so­ever. Sex with me these days is kin to thu­ming mar­shmallow in to anus of a cat.

Sean Lock

Seana Locka jsem znal už dlouho, ale nijak zvlášť jsem si ho ne­ob­lí­bil. Teprve ne­dávno, kdy jsem se znovu díval na jeho před­sta­vení Loc­ki­pe­dia, jsem zjis­til, co je vlastně zač. Na­prosto mě uchvá­tilo, jak je ne­u­vě­ři­telně veselý a sr­dečný, jak to z něj sálá. Svým stylem v mnohém při­po­míná Ed­dieho Iz­zarda nebo Billa Bai­leyho. Na rozdíl od Billa ne­hraje na žádný ná­stroj a jeho pří­běhy nejsou tak surre­álné, ale mají k sobě blízko cha­o­tic­kou pre­zen­tací a po­dá­ním.

I was kil­ling this pig with a hammer and I thou­ght: I need ho­li­day.

Ross Noble

Ross Noble je další cha­o­tický stand-up komik, kte­rému je blízký ab­surdní, lehce surre­álný humor. Jeho před­sta­vení jsou z velké části im­pro­vi­zo­vaná, jed­not­livé scény vy­tváří na místě in­ter­akcí s pu­b­li­kem nebo reakcí na po­kři­ko­vání z hle­diště. To na­hrává jeho ne­před­ví­da­tel­nému stylu, kdy pořád odbíhá od tématu, zne­na­dání se vrací ne­če­ka­nými spo­jo­váky. Někdy odbočí na­to­lik, že his­torku, kterou začal vy­prá­vět na za­čátku před­sta­vení, do­končí až na sa­mot­ném konci, chvíli před tím, než spadne po­my­slná opona. Od ptáků emu se může dostat k ná­bo­žen­ství, odtud k Ste­venu Irwin­govi, pak začne před­vá­dět scénu, jak mu na hlavu padá kachna, za­tímco on je na ko­leč­ko­vých brus­lích, s burkou, cylin­drem a se za­vá­za­nýma očima a po­slu­chač si není úplně jistý jaká cesta ho sem vlastně za­vedla.

Na You­tu­bech se dají najít zá­znamy turné Ran­do­mist, Unre­al­timeFizzy Logic. Za zmínku také stojí jeho ofi­ci­ální You­tube kanál

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz