Nějakej ten stand-up...

Asi takhle: Jsem milovník britské stand-up comedy. Jména jako Bill Bailey, Dylan Moran, Eddie Izzard, Sean Lock, Dara O'Briain, Sarah Millican, Greg Davies, Lee Mack, Frankie Boyle, Ross Noble, Omid Djalili, Johnny Vegas, Al Murray, Jack Dee, Stewart Lee, Andy Parsons, Ed Byrne, Rhod Gilbert, Kevin Bridges, Gary Delaney a Richard Herring jsou mému srdci velice blízká.

A to je asi tak všechno, co jsem chtěl říct.

Teď abych nějak vyplnil zbývající místo, napíšu pár řádků o několika stand-upech, které donutily moje chladné srdce aspoň na okamžik pookřát.

Milton Jones: Lion Whisperer

Milton Jones není žádný showman, který by připravil divokou, hlasitou show. To ani v nejmenším. Na pódiu působí jako duchem lehce nepřítomný, roztěkaný a zmatený neurotik, který na diváky pálí kanonádu surreálných onelinerů deadpan stylem. Ale není tak mrtvý jako Steven Wright, rád si s vtipy a pointami víc hraje. Některé se táhnou celým vystoupením (jako třeba: „Your houses stink.“ nebo „My other grandfather…“) a aspoň symbolicky svazují jednotlivé vtipy, které se předhánějí ve svojí absurditě, dohromady. Někdy člověka donutí se smát ještě předtím, než dojde k pointě, protože scény jsou tak neuvěřitelně bizarní, že posluchač nemá nejmenší tušení, jak v nich může být schovaný vtip, ale výsledek je vždycky perfektní.

About a month before he died, my grandfather, we covered his back full of lard – after that he went downhill very quickly.

I was mugged by a man on crutches, wearing camouflage. Ha ha, I thought, you can hide but you can’t run.

So I phoned up the spiritual leader of Tibet, he sent me a large goat with a long neck. Turns out I phoned dial a lama.

I was walking along the road the other day and on the pavement I saw a white baby ghost. However, come to think of it, it may have been a tissue.

If they make it illegal to wear the veil at work, bee keepers are going to be furious.

Sometimes I wonder what my grandfather would think of what I do, he spent his whole life in the kebab business, was buried with all his equipment, probably turning in his grave.

+ na jůtůbech se můžete podívat na kompletní záznam vystoupení Lion Whisperer

Sarah Millican: Chatterbox

Saru Millican jsem nijak moc neznal, párkrát jsem jí viděl v několika panel-show, ale to bylo tak všechno. O to větším překvapením pro mě bylo její představení Chatterbox, které mě doslova dohnalo k slzám. Její stand-up je klasická observational comedy, která se tematicky točí kolem jídla, sexu, vztahů, rodiny, drbů, životu o samotě a jejím nepříliš rafinovanému příteli

„My mother told me, you don't have to put anything in your mouth you don't want to. Then she made me eat broccoli, which felt like double standards.“

I bought a cross-trainer to keep fit. I suppose that it’s not enough to just buy it.

Carrot cake plus Rohypnol, THAT equals passion cake.

… he spiked my drink with speed. I didn’t mind so much, got loads of hovering done.

Dylan Moran: Yeah, Yeah

Poslední turné Dylana Morana Yeah Yeah (a jeho DVD záznam) je stejně skvělé jako jeho předposledního turné What it is. Jeho cynický observační humor opět exceluje.

My granny always used to say: It doesn't matter how big the fucker is, they all have a neck.

Greg Davies: Firing Cheeseballs At A Dog

Greg Davies je obr, bývalý učitel a zatraceně vtipný člověk.

Své představení Firing Cheeseballs At A Dog otevírá vyprávěním, jak s Markem Larwoodem na týden jeli do opuštěné chaty ve Španělsku zásobeni jenom pytlem sýrových zákusků a katapultem a pak svoje zásoby stříleli po psovi, který je úplně ignoroval. Odtud Greg Davies vyráží na cestu spletenou z historek svého života a pozorovacího humoru a pokouší se shrnout celou dobu svého bytí, všechny památné a vtipné okamžiky, vyzbrojen jenom flipchartem a zápisníkem book of pity tales. Následuje manická smršť témat: soutěž ve vrhání trpaslíků, bizarní přezdívky, které si dávali ve škole (a přihodí pár dalších z publika), pokračuje osobními příběhy o své rodině, učitelské kariéře a svých žácích, thajských masážích a dalších a dalších.

To put ladies at ease, I'm of no sexual thread whatsoever. Sex with me these days is kin to thuming marshmallow in to anus of a cat.

Sean Lock

Seana Locka jsem znal už dlouho, ale nijak zvlášť jsem si ho neoblíbil. Teprve nedávno, kdy jsem se znovu díval na jeho představení Lockipedia, jsem zjistil, co je vlastně zač. Naprosto mě uchvátilo, jak je neuvěřitelně veselý a srdečný, jak to z něj sálá. Svým stylem v mnohém připomíná Eddieho Izzarda nebo Billa Baileyho. Na rozdíl od Billa nehraje na žádný nástroj a jeho příběhy nejsou tak surreálné, ale mají k sobě blízko chaotickou prezentací a podáním.

I was killing this pig with a hammer and I thought: I need holiday.

Ross Noble

Ross Noble je další chaotický stand-up komik, kterému je blízký absurdní, lehce surreálný humor. Jeho představení jsou z velké části improvizovaná, jednotlivé scény vytváří na místě interakcí s publikem nebo reakcí na pokřikování z hlediště. To nahrává jeho nepředvídatelnému stylu, kdy pořád odbíhá od tématu, znenadání se vrací nečekanými spojováky. Někdy odbočí natolik, že historku, kterou začal vyprávět na začátku představení, dokončí až na samotném konci, chvíli před tím, než spadne pomyslná opona. Od ptáků emu se může dostat k náboženství, odtud k Stevenu Irwingovi, pak začne předvádět scénu, jak mu na hlavu padá kachna, zatímco on je na kolečkových bruslích, s burkou, cylindrem a se zavázanýma očima a posluchač si není úplně jistý jaká cesta ho sem vlastně zavedla.

Na Youtubech se dají najít záznamy turné Randomist, Unrealtime a Fizzy Logic. Za zmínku také stojí jeho oficiální Youtube kanál