k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Marble Hornets

12. 9. 2015 — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Staré pří­sloví říká, že co se stane na in­ter­netu, na in­ter­netu taky zů­stane. Jenom občas se to do­stane do světa filmu nebo do da­ta­bází NSA.


Slen­der­man je ty­pický in­ter­ne­tový fe­no­mén – zrodil se v roce 2009 na fórech So­me­thing Awful, když Victor Surge začal do vlákna Create Pa­ra­nor­mal Images po­sto­vat pho­to­sho­po­vané fotky, na kte­rých se vy­sky­to­vala zá­hadná vysoká figura bez tváře, ob­le­čená v černém saku. A pro­tože in­ter­net má zvláštní talent pro po­jme­no­vání věcí a osob, tento fik­tivní pa­ra­nor­mální fe­no­mén dostal jméno Slen­der Man. Zbytek je pak his­to­rie: Pho­to­shopy a cre­e­py­pasta se slen­der­ma­nem se šířila in­ter­ne­tem na všechny strany. Během ně­ko­lika málo dnů se do­stala k Troy­ovi, Jo­se­phovi a Timovi – tro­jici stu­dentů, kteří záhy vy­tvo­řili you­tube kanál Marble Hor­nets o stej­no­jmen­ném stu­dent­ském filmu, jehož na­tá­čení bylo z ne­jas­ných důvodů pře­ru­šeno jeho au­to­rem Alexem Kralie.

Ale to všechno už dávno víte. Jestli ne, tak se nejdřív po­dí­vejte na všech 84 epizod Marble Hor­nets a pak se vraťte zpátky. Do­hro­mady jde o něco přes osm a půl hodiny videa, ale ne­bojte, já počkám.

Avšak jako vždycky o tomhle tu nechci psát.

Marble Hor­nets není jediný you­tube kanál vě­no­vaný nej­ob­lí­be­něj­šímu in­ter­ne­to­vém stra­šá­kovi. Jsou tu i další: Eve­ry­ma­nHYB­RID, Tri­be­Twelve, DarkHar­vest00, které vznikly ně­ja­kou dobu po Marble Hor­nets a po­stupně se jejich pří­běhy vzá­jemně pro­pletly do jed­noho vel­kého vesmíru slen­der­verse.

I přesto, že jsem o těchto sé­ri­ích už dlouho věděl, ne­vě­no­val jsem jim příliš po­zor­nosti. Si­tu­ace se změ­nila pár měsíců před koncem Marble Hor­nets, kdy jsem během pár nocí pro­létl všechny klony ori­gi­nálu a začal jsem pře­mýš­let, proč je Marble Hor­nets i po tolika letech stále silný a pou­tavý, za­tímco ostatní sko­mí­rají.

Hlavní rozdíl je v dis­krét­nosti. Marble Hor­nets je pů­so­bivý ne proto, co di­vá­kovi ukáže, ale co jenom na­značí. Vše­chen děs po­chází ze stra­chu z ne­zná­mého, z kon­fliktu s ja­kousi ne­lid­skou en­ti­tou, která je ne­vy­zpy­ta­telná, ne­za­sta­vi­telná, se kterou se nedá vy­jed­ná­vat a jejíž motivy jsou ne­známé. Marble Hor­nets zašel tak daleko, že se o něm na red­ditu zmi­ňují jako o abusive re­lati­on­ship. Pořád diváky trestá a napíná s tím, že ten­to­krát to bude na­po­sledy a příště, příště, příště ko­nečně něco vyjeví, ale jde jen o lži. Vždycky ukáže tak málo a po každé epi­zodě zů­stane víc otázek než od­po­vědí, ale přesto ne­ztrácí hyb­nost. V tom spo­čívá pravá síla hororu: Děs ne­vniká na fil­mo­vém plátně, ale v mysli diváka. Čím víc vol­ného pro­storu film na­bídne, tím větším množ­stvím děsu ho divák zaplní.

A právě tady všechny klony Marble Hor­nets se­lhá­vají. Vět­šina z nich začala ne­ná­padně, v názna­cích a víc skrý­vala než uka­zo­vala. Po nějaké době vět­šina tvůrců ztra­tila tr­pě­li­vost a pus­tili se do toho naplno, ať už pří­bě­hem nebo čistě po vi­zu­ální stránce a začali víc uka­zo­vat, ro­ze­hrá­vat ARG a po­od­ha­lo­vat přespří­liš gran­di­ózní pozadí pří­běhu. Čím víc uka­zo­vali, tím víc jsem ztrá­cel zájem. Eve­ry­ma­nHYB­RID a Tri­be­Twelve se do­stali do bodu, kdy videa pře­stala na­há­nět hrůzu, ale vy­pa­dala jako po­trhlé a pře­kom­bi­no­vané pokusy vy­vo­lat děs.

Ani po po­slední epi­zodě Marble Hor­nets nevíme, co je ona zlo­volná bytost zač, odkud se vzala, proč a do­konce ne­známe ani její jméno (ozna­čení Ope­rá­tor se po­u­žívá mimo videa). V ostat­ních sé­ri­ích se o jeho exis­tenci už ví, byl spat­řen a exis­tuje kolem něj jakýsi kult (což samo o sobě je fa­ce­palm moment jako trám).

V Marble Hor­nets se nikdo nikdy fy­zicky ne­střetl s Ope­rá­to­rem a ani Ope­rá­tor s nikým jiným. Horor není za­lo­žen na přímém fy­zic­kém ohro­žení. Tvůrci série místo toho, po vzoru Pav­lo­vo­vých psů, své pu­b­li­kum během let vy­tré­no­vali, aby re­a­go­valo na po­ru­chy obrazu a zvuku, které sig­na­li­zují, že ne­za­sta­vi­telná síla, číhá za rohem.

Ne­mož­nost přímé kon­fron­tace je velice dů­le­žitá. Kdyby bylo možné hlavní zlo jak­koli pře­moci, ztra­tilo by svojí váhu. Ope­rá­tor se tak modem ope­randi svým způ­so­bem řadí po bok Lo­vecraf­tov­ských mon­stroz­ností, se kte­rými není možné smlou­vat, není možné je za­sta­vit a které se ani příliš vi­di­telně ne­za­jí­mají o lidi jako takové. Jediný způsob, jak se jich zbavit, je ne­vě­no­vat jim po­zor­nost a doufat, že my pro ně budeme příliš bez­vý­znamní na to, aby nám vě­no­vali svou po­zor­nost.


Po­slední epi­zoda Marble Hor­nets byla pu­b­li­ko­vána v červnu 2014 a od té doby in­ter­ne­tem pro­sa­ko­vali zvěsti, že (kromě pří­pravy DVD a BluRay MH a na­tá­čení skečů pro THAC) tro­jice Troy-Tim-Joseph pra­cuje na nové ho­ro­rové sérii. Ně­ko­lik ná­sle­du­jí­cích měsíců se o ní ne­vě­dělo skoro nic. Ne­znali jsme její jméno, ne­vě­děli jsme, kdo v ní bude hrát, ne­vě­děli jsme, co se v ní bude dít, ale po­ma­loučku po­ti­choučku se kolem ní začalo ro­ze­hrá­vat ARG. Začalo to náh­lými změ­nami na doméně marble­hor­nets.com, zprá­vami a emaily o pro­bí­ha­jí­cím vy­šet­řo­vání od ja­ké­hosi D.Scotta, skryté stránky ob­sa­hu­jící kryp­tické ob­rázky a zprávy, které se točily kolem čísla 44 a něčeho, co vy­pa­dalo jako možná te­le­vizní sta­nice. Marble Hor­nets ko­mu­nita, hor­livá po další dávce nad­při­ro­ze­ného teroru se na THAC fóru pus­tila do práce, začala de­kó­do­vat zprávy, hledat stopy a ná­sle­do­vat vo­dítka. Brzo zjis­tili login a heslo do starého pro­dukč­ního blogu Alexe Kralie, ob­je­vili skrytá videa a na Google street view našli místa, kde se jed­not­livé záběry na­tá­čely. Do toho ne­u­stále vy­mýš­leli ne­kon­čící lavinu spe­ku­lací a teorií o tom jak bude 44 pro­po­jené s MH, kdo bude hlavní an­ta­go­nista a tak dále a tak dále. Všechno ne­pod­lo­žené dohady za­lo­žené na mi­zi­vém množ­ství in­for­mací, které dávaly jen ome­zený smysl.

Na­ko­nec čekání skon­čilo a 3. srpna začala nová série Clear Lakes 44 a i přesto, že v době, kdy píšu tento článek, jsou zve­řej­něny tři videa, je stále brzo na to, říct o čem to celé bude. Jedno je však jisté: starý MH tým (které nově po­sí­lil Noah) stále ví, jak bu­do­vat napětí a jak za­ta­jit víc, než řeknou.


Pozn #1:

Pokud chcete vědět, co je Marble Hor­nets sku­tečně zač a ne­bo­jíte se spo­i­lerů, po­dí­vejte se na sérii videí od Night Mind, která ob­jasní všechny záhady. Ale pozor, série jde sku­tečně do hloubky a do­hro­mady trvá 4 hodiny, tedy po­lo­vinu toho, co MH.

Pozn #2:

Když už o tom mluvím, slu­šelo by se zmínit, že MH mě ně­ko­li­krát in­spi­ro­valo udělat něco v po­dob­ném duchu – ať už formou videa nebo slov. Ně­ko­li­krát jsem začal psát něco ho­ro­ro­vého a velice velice vág­ního. V pozadí vždy byla jakási zlo­volná síla, jejíž podoba byla méně určitá než ta Ope­rá­to­rova, jejíž pů­so­bení hrdina/vy­pra­věč na sobě pocítí. V každé verzi jinak: jednou jako vzpo­mínka na bestii, kterou viděl kdysi v dět­ství, jednou jako stvo­ření, které žije kdesi na severu a dob­ro­druzi se ho snaží ulovit, jindy jako činy, které se dají vy­lo­žit jako práce nad­při­ro­zené entity nebo au­to­su­gesce hrdiny, při­čemž není možné vy­lou­čit žádnou mož­nost, nebo jako Bor­ge­sem říz­nutá va­ri­anta, vy­prá­věná pro­střed­nic­tvím dopisů, kdy bestie je tvo­řena, když ji dáme v mysli pevný tvar, nebo temné pozadí pří­padu ztra­cené ženy, který je vy­prá­věn formou te­le­fon­ních roz­ho­vorů omylem za­chy­ce­ných ka­me­rou, která 24 denně natáčí mraky a stre­a­muje je na in­ter­net.

Během mi­nu­lého Na­NoWriMa jsem se po­ku­sil všechny tyto frag­menty zkom­pi­lo­vat do jed­noho v duchu Da­nie­lewskiho/Bor­gese. Ne­ú­spěšně.


PS: Marble Hor­nets byla zpra­co­vána do fil­mové podoby po­jme­no­vané Always Watching: A Marble Hor­nets Story. Je až s po­di­vem jak pra­málo ho­ro­rový teto horor vlastně je. Místo toho ob­sa­huje spoustu žán­ro­vých klišé, které působí ko­micky. Filmu, za kterým stálo studio a celý tým, se ne­po­da­řilo pře­ko­nat pár stu­dentů s nu­lo­vým roz­poč­tem.

PS: Ne­za­po­meňte: Eve­ry­thing will be alright

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz