k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Jon Richardson vs. Sean Lock

4. 4. 2013 — k47 (CC by) (♪)

Během po­sled­ních ně­ko­lika let jsem viděl mnohem víc brit­ské te­le­vize než té české (cokoli je větší než nula, žeano). Hlavně jde o různé panel show, které se u nás buď ne­ko­nají nebo to jsou jenom slabé odvary za­hra­nič­ních ori­gi­nálů, tady takové věci jako QI, Mock the Week, Have I Got News for You, Would I Lie to You?, 8 out of 10 Cats nebo Never Mind the Buzz­cocks a další. Tohle všechno má jeden za­jí­mavý dů­sle­dek: ne­přímo jsem získal určité po­vě­domí o po­pu­lární kul­tuře na brit­ských os­t­ro­vech, ale nemám vůbec žádné tušení o té české. A roz­hodně si ne­stě­žuji, vždyť právě Velká Bri­tá­nie (a čás­tečně i Irsko) jsou např. epi­cen­t­rem stand-up comedy (na sto­jáka) odkud po­chází mnoho gi­gan­tic­kých jmenzá­stupy těch vel­kých.

Po­slední jméno do sbírky brit­ské stand-up comedy je právě jeden z tý­mo­vých ka­pi­tánů v panel show 8 out of 10 CatsJon Ri­chard­son a jeho loňské DVD Funny Magnet.


Nej­větší vtip je v tom, že není až tak funny. Ale to bych před­bí­hal.

Jon Ri­chard­son je tak trochu nice guy, spo­le­čen­sky ne­schopný, stařec v mladém těle, který se pořád stra­chuje, naříká, stě­žuje si, je ne­zdravě OCD, všechno chce per­fektní a přesto ne­ná­vidí lidi. Všechny svoje ne­ga­tivní po­va­hové rysy si naplno uvě­do­muje a to při­náší zcela novou vrstvu neuróz a ne­jis­toty do jeho osob­nosti. Kdyby šlo jenom o per­sónu, jenom o jeho po­stavu na pódiu, pak by to byl he­recký výkon hodný všech oce­nění, které se za tyhle věci dávají a ještě pár dal­ších z jiných oborů, ale on je takový ve sku­teč­nosti a na svých ne­do­stat­cích, roz­ma­rech a zvlášt­nos­tech staví svůj humor. Takže pokud chcete po­slou­chat tři­ce­ti­le­tého chla­píka jak si na pódiu hodinu stě­žuje na svoje spo­lubyd­lící, že dávají stea­kové nože, kam ne­patří, pak si tady při­jdete na své.

Na druhou stranu jeho vy­stou­pení není nudné, pří­jemně plyne, spíš než na ka­no­nádu vtipů se za­mě­řuje na his­torky a pří­běhy, ale hlavně: když ho člověk po­slou­chá, tak si uvě­domí, že na tom sám není tak zle jako Jon Ri­chard­son a to je hlavní přínos jeho DVD.


Když jsme se potom druhý den díval na další epi­zodu 8 out of 10 Cats, po­rov­nal jsem ho s Seanem Lockem, který je druhý týmový ka­pi­tán. Rozdíl mezi nimi je gi­gan­tický, jsou jako den a noc. Kdyby Jon Ri­chard­son byl člověk, který se celý den stra­chuje, že ho pře­jede bul­do­zer, tak Sean Lock právě ten bul­do­zer řídí a směje se jako blázen. Teprve při bliž­ším srov­nání vy­nikne jejich vzá­jemný kon­trast. Sean Lock se řítí vpřed, vždycky má nějaký po­divný a bi­zarní nápad nebo (vět­ši­nou smyš­le­nou) his­torku o svém mi­nu­lém za­měst­nání nebo ide­ální do­vo­lené, nebo co dělá, když re­la­xuje a vy­za­řuje z něj ne­ko­nečná ško­do­libá radost, zkrátka ide­ální troll.

A to je asi tak všechno. Pokud se chcete dívat, po­u­žijte You­tube nebo Wy­hle­da­wacz.


PS: Když nemáte čas se na ta­ko­vé­hle věci dívat, dě­lejte to jako já: zrych­lete video na 120%. Při této rych­losti se dá všechno bez pro­blémů vnímat a zrych­lení není tak dra­ma­tické. Když si na stodva­cítku zvyk­nete, začne vám nor­mální rych­lost světa při­pa­dat příliš pomalá.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz