k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Blogerská řetěžovka #7linkscz

26. 7. 2010 (před 9 lety) — k47 (CC by-nc-sa) (♪)
CC by-sa (via)

Tak jsem se na stará kolena dal na tuhletu blo­ger­skou tod­lencto – ře­tě­zovku.

Všechno to začalo tady, re­spek­tive na tomhle místě celá ini­ci­a­tiva zmu­to­vala do české ja­zy­kové va­ri­anty. To jenom, aby bylo mezi námi jasno.

Můj první post

Do ar­chivu se snad umíte po­dí­vat sami, to vám přece ne­mu­sím uka­zo­vat.

Ale radši: První online věcí byl post #15 z 23. června 2003 12:57. To bylo už za­tra­ceně dávno, kdy všechny ty in­ter­nety byly ještě mladý, vesele jsme si uží­vali webu 1.0 a já byl ještě v lar­vál­ním stádiu vývoje. V tomto prvním postu jsem se mimo jiné zmínil o air­softu, který se mnou vy­dr­žel až doteď, ale me­ta­mor­fo­val do po­divné formy fe­ti­šismu/sbě­ra­tel­ství, a pak taky o Quake 3, kterou na­hra­dil Quake Live – stejný engine, stejné mapy. Sedm let a nic se ne­změ­nilo, hmm-hmm-hmm.

Článek, který mě nejvíc bavilo psát

Vždycky mi přijde, že dřív jsem psal mnohem líp a když ne líp, tak určitě s větší ele­gancí. Prostě jsem sedl k po­čí­tači, prsty za­tan­čil po klá­ves­nici a bylo to. Text pře­ve­den jedna ku jedné ze surre­ál­ného tre­zoru pod­vě­domí. Taky jsem se vy­ja­d­řo­val tak nějak ra­fi­no­va­něji.

A je­li­kož jsem taky tak trochu spi­so­va­tel-di­ver­zant a mezi články za­po­čí­tám i po­vídky a po­dobné pro­za­ické smetí, nejvíc mě bavilo psát první Aryt­mii. Bez dis­kuzí.

Článek, který měl skvě­lou dis­kusi

Každý článek, který má aspoň ně­ja­kou dis­kuzi, se dá do téhle ka­te­go­rie po­čí­tat. Jsem hold skrom­nější. Další kri­té­rium docela fajn dis­kuze je, když délka ko­men­tářů vý­razně pře­sáhne délku článku, což se na k47čce pár­krát po­vedlo. Takže asi tak.

Cizí článek, který bych si přál napsat sám

Po­pravdě řečeno, nevím, žádný mi nikdy ne­u­tkvěl v paměti na­to­lik silně, abych na něj i po týd­nech/mě­sí­cích vzpo­mí­nal. Články (a hlavně tedy ty cizí, po­cho­pi­telně) čtu v ta­ko­vém množ­ství, že se není ani čemu divit. Jde o prů­to­ko­vou ko­mo­ditu – text pro­teče neu­ro­no­vým sítem a zů­sta­nou jenom kon­cepty, slova za­po­menu.

Jediné, čím mohu slou­žit, je oblast tiš­těné prózy. Tam bych si přál napsat téměř cokoli z toho, co kdy stvo­řil Ray Brad­bury – sku­tečný kou­zel­ník se slovy.

Můj nej­u­ži­teč­nější článek

Žádný. Vážně. Máte snad jiný názor?

Článek s nej­lep­ším ti­tul­kem

Ovšem ti­tulky a názvy to je jiná. V tom horším smyslu. Má­lo­kdy ze mě totiž vyleze nějaký smys­lu­plný. Po­suďte sami: Ter­mi­na­lita, Cor­po­ral Cortex, Ano­ma­lo­ca­ris de­t­ri­men­tum, P14, Abs, 2084, Y3F. Stačí bouch­nout do klá­ves­nice a máte cokoli, co si račte přát.

Jinak Na každou svini se vaří voda je můj ob­lí­be­nec.

Článek, který by si mělo pře­číst víc lidí

Roz­hodně Nad dopisy mrtvých čte­nářů, kde píšu o tom, jak k47čka in­spi­ro­vala jed­noho člo­věka k se­be­vraždě.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz