k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Bilance roku 005

23. 2. 2006 — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

(Kaja47 (ba­lan­co­val na hraně nože))

Rok 005 měl 365 dnů a to z toho důvodu, že nebyl ani v nejmen­ším pře­stupný. Během těchto dní jsem při­nesl 49 ak­tu­a­li­zací, které uvedly 6 po­ví­dek, 16 básní, 4 ko­miksy, 14 stripů, 3 články, 6 částí po­vídky Jak se kalila ocel a další věci jako třeba Tři tváře eu­fo­rie nebo ka­li­gra­fický exces Za­sra­nej poeta. A to všechno ode mě nebo spřá­te­le­ných autorů, kteří našli tolik odvahy, aby se roz­dě­lili o svůj talent s K47čkou. Vzdejme hold: Što­kymu a Mor­fi­o­novi.

Musím říct, že to byl dobrý rok.

Takhle jsem psal o roce 005 v no­vin­kové re­ka­pi­tu­laci 7.ledna 2006 17:44:

Je tady nový rok. Je to dobře nebo špatně? Nevím, ale je to tak.

Le­to­po­čet 2006 za­há­jil pátý (!!!) rok exis­tence K47čky. Nikdy bych ne­tu­šil, že to do­táhnu tak daleko, že budu tlačit káru mi­zer­ného umění tak dlouho. Leč vy­dr­žel jsem (ku­po­divu). Možná bych mohl na chvíli bi­lan­co­vat, co že nám (vám) ten rok 005 při­nesl. A i když nemám rád ba­lan­co­vání na hraně bi­lance, po­ku­sím se o to.

Takže se držte, exkurz do bahna mi­nu­losti začíná.

Hned zpo­čátku roku 005 jsem kom­pletně eli­mi­no­val rámový layout, takže jsem si začal při­pa­dat víc jako pro­fe­si­o­nální web­mas­ter, což nemá žádný význam pro čte­náře, ale zato pro mě ano. Rok 005 při­nesl di­xo­nov­ské ko­miksy (Štěstí Jimmy DixonaSbohem, Jimmy) a vůbec jsem se začal za­bý­vat pří­běhy, které jsou zkom­bi­no­vány s gra­fi­kou (669) a gra­fic­kým básním (Cesty života/život na cestách & Barbed wire). Taky jsem nalezl Si­mu­trans, se kterým jsem strá­vil hodiny a napsal o ní ně­ko­lik článků. Během 005 se uká­zala to­tální do­mi­nance k47čky nad so-coolem, co se piškvo­rek týče. Ob­je­vil jsem vý­bor­nou sku­pinu Ma­chi­nae supre­macy, která mi zpří­jem­ňuje dlouhé hodiny strá­vené u re­sus­ci­tací K47čky (do­po­ru­čuji).

Celým rokem se jako rezavý drát táhla po­vídka Jak se kalila ocel, jejíž části jsem zve­řej­ňo­val po­stupně a stále to není všechno. Ale bylo tu ještě dost pro­za­ic­kých mi­zer­ností ať už ode mně (např. Pla­y­back, Motor, Po­li­bek na roz­lou­če­nou) nebo do­konce z ciziny (Mor­fi­nova Pomsta).

Na re­ka­pi­tu­laci poezie nemám sílu.

Ale teď za tím vším udě­láme tlus­tou čáru


a za­čneme se vě­no­vat novému roku a tomu co při­nese.

Nashle u bi­lance 006.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz