k47.cz
foto Praha výběr povídky kulturatwitter FB



28. 2.

I should have danced on that Astronautalis concert 📷


Pár dnů zpátky jsem byl na vystoupení Astronautalise. Byl to první koncert tohohle roku & nezapomenutelný zážitek, který bude těžké překonat. Už jsem o tom psal stručně na ASCII blogu a fiktivně na doomsday party blogu. Sem dávám jen fotky, které jsem během klidnějších chvil nasekal.… celý článek → 📷
28. 2.

Rozklad


Jedna kariérní poučka říká, že když jste nejchytřejší člověk v místnosti, měli byste si najít jinou společnost, protože jinak nenaučíte nic nového & nebudete se posouvat vpřed, protože postup je jediné kritérium podle kterého se měří hodnota člověka, žejo?Naproti tomu být nejchytřejší člověk v… celý článek →
27. 2.

Ztracení


Když jsem psal Slepou skvrnu, čekal jsem, že mě někdo obviní, že jsem svině bez srdce, protože přirovnávat žádost o příspěvky na léčbu malé holky k emočnímu vydírání, je zbytečně kruté. (Je to kruté. Nebyl jsem na sebe příliš hrdý, když jsem to psal, ale tak jsem to cítil.) Nic takového se nestalo.… celý článek →
26. 2.

Sny


H██████ se zmínil, že si nepamatuje sny, prý už mnoho let. To mi přišlo trochu smutné.I když jak o tom teď přemýšlím, většina mých snů, které si pamatuji, je divná. Nejde nutně o noční můry, ze kterých se probudím se studeným potem, ale jen o prapodivné sny. Když pak procitnu, musím si oddechnout: "… celý článek →
25. 2.

Slepá skvrna


Před pár dny jsem začal číst knihu So You've Been Publicly Shamed od Jona Ronsona, která se zabývá veřejným hanobením páchaným prostřednictvím sociálních sítí. Jde o mrazivé čtení, které dokumentuje proces, jak se ze zdánlivě rozumných a vážených lidí stane rozzuřený lynčující dav, který chce krev… celý článek →
24. 2.

Astronautalis


Skoro dvě hodiny ráno. Právě jsem se vrátil z vystoupení Astronautalise a jaký to byl koncert! Hned první gig tohohle roku nastavil laťku tak vysoko, že se budu divit, když ji někdo přeskočí. Je to na úrovni loňského Mona, které mě semlelo na prach. Astro však pracoval na úplně jiné frekvenci, Mono… celý článek →
23. 2.

Prázdný prostor


Co dělat, když se probudím, necítím se nejlépe & připadá mi, že morální kolaps je na spadnutí? Obout se do pouštních bot od Meindlu, do kapsy strčit ghetto foťák se dvěma ghetto objektivy a vyrazit na dvanáct kilometrů pochodu napříč lesy, které se malátně probouzejí ze zimy. Rozhodně je to lepší… celý článek →
22. 2.

Poslední večírek před soudným dnem


Je těžké najít motivaci k čemukoli, když se zdá, že se všechno kolem hroutí & konec světa je na dosah ruky. Doomsday clock byl posunutý na dvě a půl minuty před půlnocí a ze všech stran se valí zprávy o progresu ve vývoji umělé inteligence, která přinese konec lidstva a humanity (jen nikdo neví… celý článek →
22. 2.

Carrie Fisher, dead


Tohle není žádné novinka. Všichni víme, že Carrie Fisher s námi není už něco přes dva měsíce.Jasně si pamatuji, že v onen osudný den jsem na twitteru přelétl něco o CF a srdečních problémech. Řekl jsem si "z toho se vyleží" a scrolloval dál. Později ten den jsem se zcela nezávisle podíval na wiki… celý článek →
21. 2.

Praha


Praha je krásné město. Obzvlášť to platí, když se člověk pohybuje kolem Hlaváku nebo horní poloviny Václavského náměstí - to za deset minut potká víc podivných individuí, než by chtěl potkat za celý život.Touhle oblastí prolétávám tak často, že jednu bezďačku s šílenými vlasy poznávám od pohledu &… celý článek →
20. 2.

Železo


Začínali jsme být příliš pohodlní, slábli jsme, tloustli a měkli jako mrtvé prase plovoucí v jezeře. Propadali jsme apatii a klidu, žili život bez výzev a bez konfrontace. Ta nás celé roky udržovala ve střehu, připravené a zdravé, ale začala se vytrácet. Bylo na čase ve velkém protáhnout svaly.Tohle… celý článek →
19. 2.

Podcast


Andy Zaltzman měl podcast. Byl plný lží, výmyslů a slovních hříček. A byl docela fajn. Docela dost fajn. Dost na to abych ho začal poslouchat & milovat. Jmenoval se The Bugle.Andy patří do podcastové dynastie Zaltzmanů. Jeho sestra má na starosti Allusionist a (ještě s jedním chlápkem jehož jméno… celý článek →
18. 2.

love story


Co má obsahovat každá dobrá love story? Nezájem, přetvářku, obavy z reality, emoční vyprahlost, strach a nakonec pokus o sebevraždu, protože proč ne.Něco takového bych chtěl napsat jako samostatnou kapitolu Lhářů (podobně jako jsem vyříznul Nikde nikdo, už brzo na k47čce). Příběh bude následující:… celý článek →
17. 2.

Triumf & katastrofa


Život si vždycky najde příležitost, jak mi připomenout, že jsem loser, který vždycky tahá za kratší slámku. Poslední pokus je natolik bizarní, že o něm budu prozatím mlčet. Hvězdy na nebi změnily své konstelace a vytvořily nápis: "naser si".Ale jednu věc, na které si zakládám, mi nikdo nebo nic nemů… celý článek →
16. 2.

Hodit kostkou


Fascinuje mě náhodu. Náhoda je spravedlivá, nikomu nenadržuje, nemá postranní úmysly a je užitečná v každodenním životě. Když se nemůžu rozhodnout, co podniknout dál, jako možnost vybrat, nebo co koupit, vyfiltruji všechno, co z větší části odpovídá požadavkům/touhám/nutnosti, hodím kostkou a na… celý článek →
15. 2.

Pustiny


Když byl včera ten Valentýn, nabízí se jednoduchá otázka: Jak se vypořádat se samotou a bolestí?Nevím přesně, neznám postup, který by fungoval pro většinovou populaci, ale můj ████████████████████████████████████████████████████████████████████████████ ███████████████████████████████████████████████… celý článek →
14. 2.

Vršovická


Vždycky se divím, když se někdo přizná, že nemá z pražského Hlavního Nádraží a Sherwoodu (jak se říká parku před Hlavákem) dobrý pocit. Je pravda, že je to tam plné bezdomovců a podivných individuí, ale sám jsem si tam nikdy nepřipadal v ohrožení. Možná to tam působí trochu zlověstně, ale je to… celý článek →
13. 2.

Naivita


Oslavy, na kterých budou přítomné něčí děti, teď už budou jen častější a častější. Days of being wild pomalu mizí, stejně jako čas nezodpovědnosti, lehkovážnosti a zbytečného rizika (aspoň pro ty, kteří si dali život dopořádku, ██████████████████████████████████████████celý článek →
12. 2.

Poznámky na dlani


Když někdo začne vykládat o svém životě, může být nejlepší ztichnout a poslouchat. Vaše slova by mohla nakazit relativní laťku, podle které řečník kalibruje svůj příběh. Oscar Wilde mohl říct: "Man is least himself when he talks in his own person. Give him a mask, and he will tell you the truth,"… celý článek →
11. 2.

Fikce & realita soudných dnů


Realita má tu vlastnost, že rutinně překonává i ty nejdivočejší výlevy fikce. Tohle mě pronásledovalo celou dobu, co jsem psal Katedrálu - měl jsem v hlavě představu divoké party, která se vymkne kontrole, lidské důstojnosti a pravděpodobně i platným zákonům civilizovaného světa - ale vždycky jsem… celý článek →
10. 2.

doomsday party


Všichni jsme v hajzlu. To je dané. Můžeme jenom polemizovat o tom, jak moc jsme v hajzlu a zatím to nevypadá moc dobře. Vyhlídky jsou pochmurné.V lednu byly ručičky doomsday clock - pomyslných hodin, které odpočítávají čas do apokalypsy - nastaveny na 2.5 minuty do půlnoci. Blíž byly jen v roce… celý článek →
9. 2.

Linky


Ne vždycky všechno skončí, tak jak bych doufal. █████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████Po jedné takové eskapádě, která mi připomněla, že status quo je to nejlepší v co můžu doufat, jsem začal psát povídk… celý článek →
8. 2.

Trubky


V posledních dnech čtu knížku Tubes od Andrewa Bluma o infrastruktuře internetu. Dozvěděl jsem se (kromě jiného) dvě věci:- Americké ministerstvo obrany (DoD) neplánovala Internet (v té době ARPANET) jako síť, která má přežít jaderný útok. To je populární legenda o zrodu internetu. Síť s tímto… celý článek →
7. 2.

TO BE PLAYED AT MAXIMUM VOLUME


Některé skupiny se musí poslouchat na maximální možnou hlasitost. Cult of Luna je jednou z nich.Pamatuju si, když jsem poprvé poslouchal Vertikal a jak album postupovalo, přidával jsem na hlasitosti a pořád to nebylo dost. Podobný efekt měl jejich poslední Mariner. Po prvním poslechu jsem měl pocit,… celý článek →
6. 2.

ASCII blog


Jeden blog nestačí (vlastně dva, oprava: tři), žejo? Další přece nemůže ničemu uškodit, žejo?Asi takhle: Markéta Masopustová/@XimaraQuerida začala na svém blogu s experimentem každý den něco napsat. A protože jsem člověk bez iniciativy a vynalézavosti, řeklo jsem si proč ne? a myšlenku zkopíroval.… celý článek →
6. 2.

Je mi ████████ a mám tinnitus


Tohle se mi prožene hlavou vždycky, když si na koncertě strkám ucpávky do uší, jako pomyslná omluva toho, že nejsem dost tvrdý, abych stál v první řadě těsně před reproduktory bez ochrany sluchu. Ale co? Je mi ████████ a mám tinnitus.I když ani to není pravda. Tinnitus mám dlouhou dobu, tak… celý článek →
5. 2.

Jet lag


Jak si užít jet lag bez cestování? Jednoduše: Pomalu a postupně odsunujte dobu, kdy jdete spát blíž k půlnoci a pak přes půlnoc až k ránu. Když to dosáhne nepraktických rozměrů - usínat se zimním východem slunce v půl osmé a vstávat chvíli před západem - se odhodlejte k akci, přetočte hodiny,… celý článek →
4. 2.

Realita


Nevím jak vám, ale dneska mi realita přišla nějak méně reálnější než obvykle. Možná za to mohla pořád ne úplně vyléčená nemoc, nedostatek spánku nebo fakt, že jsem se v Pze nacházel mnohem dřív než obvykle. Když jsem procházel kolem Obecního domu směrem na Nám-Rep, všude mnohem méně lidí, než bych č… celý článek →
3. 2.

Proč ne?


Markéta Masopustová začala se svým experimentem - každý den napsat pár slov/vět/odstavců o tom, co se děje v jejím vnějším a vnitřním světě. Tak si říkám proč ne? Proč to taky nezkusit? Proč každý den z voleje nenapsat pár paragrafů o dění tady a tam. Richard Herring to tak zvládá už 14 let a kam… celý článek →

 


píše k47 & NEVERYOUNG, kontakt: ascii@k47.cz