k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB


««« »»»

Západní země

2. 1. 2017 — k47 (CC by-nc-sa)

Už jsem se tu párkrát zmiňoval, že post-rock je pro mě hudebním žánrem číslo jedna. Jen on mi dokáže rozpumpovat krev v žilách a uvést mě do stavu nekončícího tranzu. Tohle je dané, o tom není možné pochybovat. V poslední době jsem ale začal rozebírat, jaké konkrétní rysy post-rocku a hudby obecně mě dokážou nahodit a v podstatě jde o triumvirát výrazného nosného rytmu, nekonečné eskalace a těžkého drone, ze kterého brní zuby. To z celého žánru vyřízne kus, který sice není zas tak velký, ale stojí za to ho poslouchat na maximální možnou hlasitost.


BARST - The western lands (zdroj)

A právě (ne)dávno jsem via post-engineering blog narazil na album The Western Lands, které odškrtává všechny tři kolonky a nemůžu ho přestat poslouchat. Je to temný, zneklidňující kus drone, ambience, doomcore, která se nezastavitelně valí vpřed, v duchu GY!BE nebo posledních Swans nemá jednotlivé tracky, ale je rozdělaná na side A & side B, dvě hutná pásma, která se převalují přes pár dílčích epizod, každá z nich jiná a nečekaná. V jednu chvíli nahrávka zní jako něco od Swans a připomíná mi Avatar (nebo Screen Shot), pak nečekaně odbočí k něčemu jako Shores Of Orion od God is an Astronaut, aby se poté vrátila k temným žalmům. Jde o barvitou řeku zvuku, která nezačne nudit.

Dokonce už samotný název je zajímavý: The Western Lands je inspirované jménem jedné Burroughsovy knihy. Tohle malé spojení bylo to první, co upoutalo mojí pozornost i přesto, že knižní Západní země se mi z celé Burroughsovy bibliografie líbily asi nejméně. Dokonce ještě méně než Nova Express, která je z 90% neproniknutelná slovní mlha sestavená metodou střihu. I když na druhou stranu, když Nova Express září, září o to víc.

Album Západních zemí je ale docela jiný materiál. Každá část je dobrá sama o sobě a stojí za pozornost.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz