Wohnout - Polib si dědu

vydáno: 18. 9. 2006
nahráno během roku 2006
délka: 56:05
vydavatelství: Sony BMG

Pokaždé, když Wohnouti vydají nové album je to velká událost. Nikdy jejich snažení nesleduji dopředu a tak mě každá nová deska překvapí. V případě Polib si dědu je to velice milé překvapení.

S Wohnoutama jsem se seznámil v době alba Pedro se vrací a naprosto mě uchvátil. Pak přišlo Rande s panem Bendou. To hodnotím jako horší než Pedro. I když dobré písničky tam byly.

A před několika dny se mi do rukou dostalo právě jejich poslední album Polib si dědu. Už první poslech mě naprosto hypnotizoval. Wohnouti jsou trochu jinou kapelou. Jejich texty jsou někdy banální až pitomé, ale šlapou zatraceně dobře. Zpěv celkově není moc výrazný a někdy se blíží spíš k šeptání. Ale to není špatně, právě tohle (mimo jiné) dělá Wohnouty jiné než ostatní kapely.

Dědův zvuk celkově dost přitvrdil oproti Pedrovi. Wohnouti přitlačili na struny a kytary jsou to hlavní na čem album stojí. Ale Wohnouti po tvrdé kytarové pasáži nasadí hypnoticky melodický úsek. Jsou to šílenci, jejich hudba je podivuhodná, ale s každou deskou se lepší, jejich texty někomu mohou znít stupidně, ale ve skutečnosti jsou hravé a navíc si Wohnouti nehrajou na proroky a nesnaží se do lidí hustit kdovíjaká moudra, ale jen chtějí pobavit a to se cení.

Album obsahuje 14 tracků s celkovou délkou téměř jedna hodina. Na jedné písničce se podíleli mimo jiné finští Waltari, kteří také z ní udělaly severský jazykolam.

Polib si dědu je podle mě nejlepší počin Wohnoutů, ačkoli se poměrně rychle oposlouchá a pak člověk vybírá jenom ty nejlepší skladby jako třeba Ganga nebo Dům bez oken (výborná písnička; už jen ta počáteční melodie a první šeptaná slova: „A tak se ptám, je-li noc a nebo den, jsem totiž zavřenej v baráku bez oken…“ se člověku hned vryje do paměti)

Závěrečný verdikt zní: kupte to (nebo to někde stáhněte :))