k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Vypsaná fixa: Krása nesmírná

24. 4. 2005 (před 14 lety) — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Fran­couzka zpívá chan­son

Ani­mální pudy a rytmus
byl tak do­ko­nale blízko
tak jsem na­táh­nul ruku
a vyrval to co pa­t­řilo tobě
v sobě
bylo toho víc než hodně
spolu jsme pla­vali po dně
a pak jsme lačně po­ly­kali vítr
nahoře na hla­dině

to jsme si zas užili života
fran­couzka zpívá chan­son
o pro­bu­zení
a viš­nový sad
ted o půl páté ráno roz­kvétá
růžové šaty s kraj­kou
pro­letí vzdu­chem
můžu tě oku­so­vat?

ani­mální pudy a rytmus
byl tak do­ko­nale blízko
duněla země-čas mě ne­za­jí­mal
a ha­lu­ci­nační bratři
hle­dali svoje sestry
me­lo­die z go­spe­lo­vých sborů
cítil jsem syté vůně
kle­sa­jící dolů dolů dolů

to jsme si zas užili života
fran­couzka zpívá chan­son
o pro­bu­zení a viš­nový sad
ted o půl páté ráno roz­kvétá
směju se
co to zpíváš?
vzdyt je to hymna USA
yes yes yes yes
nakrm mě!
jez jez jez jez
nakrm mě…
yes yes yes yes yes
nakrm mě
a pak mě od­ne­sou
to jsme si zas užili života
fran­couzka zpívá chan­son

co zítra uvidíš ty?
když jes­třábi z oblohy
útočí jako vždycky
a ro­ze­rvaný kusy
tvýho těla
pá­t­ráme po tom
kde jsou ty skryté
emoce

Iluze

Výlet do ob­lasti deja vu
se ne­po­ved
je tady pěkná zima
že se úplně klepou ruce
škoda
že ti to nemůžu poslat
výlet do ob­lasti deja vu
dlouhý ticho
stří­dají cizí hlasy
minuta to je ně­ko­lik dní
v kra­jině
na poušti
za­kři­čím a vy­táhnu pra­meny
za­kři­čím a vy­táhnu pra­meny

po­vě­síme na svý rty iluzi
a pak se za ní budeme dívat
po­vě­síme na svý rty iluzi
a pak se za ní budeme dívat
po­vě­síme na svý rty iluzi
třeba se otočí si­lu­eta be­du­ína
po­vě­síme na svý rty iluzi
a pak se za ní budeme dívat
jak ji vítr roz­trhá

u vý­chodu z ob­lasti deja vu
stojí moje me­xi­čanka
řeknu jenom hele pustíš mě
odpoví mi
no nikdy jsem tě ne­dr­žela
u vý­chodu z ob­lasti deja vu
škoda
že ti to nemůžu poslat
taky tě to roz­trhá
naděje umírá po­slední
ale umírá

po­vě­síme na svý rty iluzi
a pak se za ní budeme dívat
po­vě­síme na svý rty iluzi
a pak se za ní budeme dívat
po­vě­síme na svý rty iluzi
třeba se otočí si­lu­eta be­du­ína
po­vě­síme na svý rty iluzi
a pak se za ní budeme dívat
jak ji vítr roz­trhá

Jak bub­nuje char­lie

Sedni si sem vedle mě
a já ti budu vy­prá­vět
hodně moc
jak bub­nuje Char­lie Watts
když se mu daří
sedni si sem vedle mě
a já ti budu vy­prá­vět
vážně dost
o noze na od­po­sle­chu
když si ji tam vrazíš

to jsme my-umělci
zpí­váme ty naše divný hymny
máme svý do­dávky
a do­ko­lečka stejný filmy
to jsme my-umělci
zpí­váme ty naše divný hymny
máme svý pi­lulky
a do­ko­lečka stejný filmy

sedni si sem vedle mě
anebo si rovnou lehni
já ti budu vy­prá­vět
jak bub­nuje Char­lie Watts
když se mu daří
a když se mu nedaří
třeba jako mě právě ted
tak je těžce nad věcí
a něco si vaří

to jsme my-umělci
zpí­váme ty naše divný hymny
máme svý ben­zínky
a do­ko­lečka stejný filmy
to jsme my umělci
zpí­váme ty naše divný hymny
máme svý pi­lulky
a do­ko­lečka stejný filmy

hele už jdi radši pryč
at už tě dál ne­dě­sím

Komik lo­bo­to­mik

Ví­tejte v Safari klubu!
no­so­rožci vpravo
žirafy vlevo

já se fakt cítím
jako vy­řa­zený komik
v bow­lin­go­vém klubu
ma­sa­kruje mě to
tak radši džím hubu
někdy nemám
v safari systém žádnou šanci
nemám ji nikdy
nemám ji

jsem homo homo homo homo homo sa­pi­ens
a můj mo­hutný mozek
ten mě asi zabije

sundej si to svoje tričko
s ná­pi­sem yes­ter­day!
vy­rov­nej se s re­a­li­tou
ná­pi­sem
lo­bo­to­míja!

šel jsem za sleč­nou
a nemělo to žádný smysl
ma­sa­kruje mě to
a to mě žene z bytu
je to hard­core
a někdy taky pa­ra­noja
pa­ra­noja
co víc?
tak nic

jsem homo homo homo homo homo sa­pi­ens
a můj mo­hutný mozek
ten mě asi zabije
tak co?

sundej si to svoje tričko
s ná­pi­sem yes­ter­day
vy­rov­nej se s re­a­li­tou
ba­rev­nou ob­lo­hou
pojd sem
pojd sem

Kra­bice

Koukám se do kra­bice
co leží tu na pod­laze
upro­střed čtyř bí­lejch stěn
do­ko­nale uza­vřen
v ruce prázdná skle­nička
a za zádama led­nička
tak koukám se do kra­bice
co leží tu na pod­laze
ze­zdola křičej
ty hele!
pojd se opít ty vole
za­táh­nem to za tebe
my za­táh­nem to za tebe
koukám se do kra­bice
co leží tu na pod­laze
a vítr?
a vítr…
koukám se do kra­bice
co leží tu na pod­laze
a vítr…

vítr je pří­z­nivý
vítr je pří­z­nivý
ale mý splihlý plachty
mají velký trh­liny

tak koukám se do kra­bice
co leží tu na pod­laze
a není kam jít

Krása ne­smírná

Dotek!
jediný su­ve­nýr je dotek
v pro­na­ja­tém bytě
za­bublaly ta­bulky
oken
ze spánku řekneš pojd sem
a taky zavři oči
a pak se se mnou na­dechni

věř mi
že tohle město tepe
v noci hlu­boko v sobě
já jsem těsně vedle
na­proti v domě
paní Pe­ne­lopa ničí
co na­pletla přes den
už brzy bude u mě

vy­ra­zím ven za krásou ne­smír­nou
pozdra­vím Odys­sea
Pe­ne­lopa už čeká
vy­ra­zím ven za krásou ne­smír­nou
na prázd­ným par­ko­višti
stojí auto a ma­rin­gotka

dotek!
jediný su­ve­nýr je dotek
v pro­na­ja­tém bytě
za­bublaly ta­bulky
vozy
uklí­zecí vozy
omo­tá­vají uši
a při­pra­vují chod­níky

první ranní rána!
druhá ranní rána!

vy­ra­zím ven za krásou ne­smír­nou
pozdra­vím Odys­sea
Pe­ne­lopa už čeká
vy­ra­zím ven za krásou ne­smír­nou
na prázd­ným par­ko­višti
stojí auto a ma­rin­gotka

Ma­žo­retka

Každej chce mít svý akvárko
každej chde mít vlastní balkon
z tvých přání jsou jako vždycky
zdech­liny

život je legrační
někdy se to potká
tvůj syn je vý­tečný
chce být ma­žo­retka
tan­cuje po bytě
našel tě na kazetě
jak stojíš u tyče
tak co po něm chceš?
tak co po něm chceš?
třeba tě ne­za­střelí

vždyt holky jako ty pláčou jen po tmě

hele la­hůdko prodej se
jed do Panama City
si ta­neč­nice go go
a chceš vy­pad­nout z gar­sonky
ted hned oka­mžitě

život je pro­tiv­ník
někdy se to potká
někdy ne­po­tká
a to je trochu depka
tvůj syn zas tan­cuje
našel tě na kazetě
chybí mu ná­čel­ník
tak co po něm chceš?
tak co po něm chceš?
třeba tě ne­za­střelí

vždyt holky jako ty pláčou jen po tmě

hele la­hůdko prodej se
jed do Panama City
seš ta­neč­nice gogo
a chceš vy­pad­nout z gar­sonky
ted hned oka­mžitě

každej chce mít svý akvárko
každej chce mít vlastní balkon
z tvých přání jsou jako vždycky
zdech­liny

Meloun

Kiss nebo Doors
začít se líbat
nebo jít rychle pryč
to se ví
v TV končí film
Vzdá­lené vr­cholky hor
a vypadá to že
na­vždycky
Kiss nebo Doors
tři vte­řiny a pak otočka
na vlastní par­ketě
jenže na druhou stranu
a sám tam jdu

Milena si doma za­ba­lila
chvíli to trvalo
ale nebyla to dřina-hea!
Milena si doma za­ba­lila
její ségra pun­kerka
jí řekla
ty si dylina

byla to dobrá segra
byla-vím to

Kiss nebo Doors
začít se líbat
nebo jít rychle pryč
to se ví
v TV končí film
snad je to ně­ja­kej wes­tern
možná že je
do­ku­men­tární
Kiss nebo Doors
tři vte­řiny a pak otočka
na vlastní par­ketě
jenže na druhou stranu
a sám tam jdu

Milena si doma za­ba­lila
chvíli to trvalo
ale nebyla to dřina-hea!
Milena si doma za­ba­lila
její ségra pun­kerka
jí řekla
ty si dylina
její ségra pun­kerka
jí řekla

pa­ma­tu­ješ si
jak jsi mi se­žrala meloun?

Odraz slunce z ka­ro­ake

Začal zpívat Modern Tal­king
v ka­ra­oke baru
U mod­rýho pa­pouška
yperi­tky zpo­zor­něly
co je to za magora
co je to za ko­louška
seděla tam taky Ute
holka na výletě
z vý­chod­ního Ber­lína
tvá­řila se po­ba­veně
su­per­ka­ra­oke!
nebyla to fa­šistka

luk je na­pnutý
šíp na­mí­řený
tvý tělo odhodí
tla­ková vlna

svět je tak nád­her­nej
svět je tak nád­her­nej
to víš že jo
lepší místo ani neznám
svět je tak nád­her­nej
svět je tak nád­her­nej
to víš že jo
řekni to noch einmal lan­gsam

začal zpívat Modern Tal­king
v ka­ra­oke baru
U mod­rýho pa­pouška
ka­la­mitka ka­la­majka
cheri cheri lady
me­lo­die-ká­mo­ška
seděla tam taky Ute
holka na výletě
z vý­chod­ního Ber­lína
roz­jíž­děla kofein palbu
su­per­ka­ra­oke!
pro­padla jí le­tenka

luk je na­pnutý
šíp na­mí­řený
tvý tělo odhodí
tla­ková vlna

svět je tak nád­her­nej
svět je tak nád­her­nej
to víš že jo
lepší místo ani neznám
svět je tak nád­her­nej
svět je tak nád­her­nej
to víš že jo
řekni to noch einmal lan­gsam

Ro­bin­son

To bylo solo
a vy­dr­želo celý kolo
jsem prostě borec
to hraju já-su­per­sound
mý ego
roz­hodně není slego
jsem aser­tivní su­ve­rén
jsem number one
number one
boogie pop hip hap hop
a jak to že to solo
vy­dr­želo tak dlouho
já vážně nevím
prostě mačkám mačku
a je to tam
je tady
cho­dící žížala je tady
smě­řuju k prohře
a nevím co bude dál

v duši mi sedí Ro­bin­son
a pláče Ju­li­eta

pošlu zpátky všechny ka­ni­baly
na roz­lou­če­nou mi za­má­vali
tady na os­t­rově můžu nahlas
řvát!!!!

to bylo solo
a vy­dr­želo celý kolo
je to Roc­kyho úder
to hraju já-su­per­sound
Mejla
co na to řekne Mejla
možná mi pošle maila
ty dobrý jsou první
a to jsem já
boogie pop hip hap hop
pojdte na kačery a ty si cvok
gri­otka s džusem
sem s tím hnusem
co­ko­liv vypiju rád
je mi strašně
smě­řuju k prohře jasně
škrábu se z moře
a nevím co bude dál

v duši mi sedí Ro­bin­son
a pláče Ju­li­eta
v duši mi sedí Ro­bin­son
žije tam mnoga ljeta

pošlu zpátky všechny ka­ni­baly
na roz­lou­če­nou mi za­má­vali
tady na os­t­rově můžu nahlas
řvát!!!!
že
v duši mi sedí Ro­bin­son
a pláče Ju­li­eta
v duši mi sedí Ro­bin­son
žije tam mnoga ljeta

Sa­mu­raj­ské meče

Lod už pluje ně­ko­lik dní
vlny bičují pře­pl­něný paluby
dě­vočka 46 kilo
16 roků už jí bylo
nebo mohlo být
ne­na­pa­dalo ho nic
jenom ji držel
a chtěl jí aspon něco říct
její dlouhý rusý vlasy
se dotkly jeho řasy
tak se na­de­chl a neřekl nic

ona se dívá a padá tříšt
a z jejích očí létají jis­křičky
a nemá cenu brečet
když sa­mu­raj­ský meče visí nad nimi

lod už pluje ně­ko­lik dní
vy­bra­ko­vaná země-ta je za nimi
dě­vočka 46 kilo
16 roků to je život
je jí zima
nejde se ubrá­nit
ne­na­pa­dalo ho nic
jenom ji držel
a chtěl jí aspon něco říct
její dlouhý rusý vlasy
se dotkly jeho řasy
tak se na­de­chl a neřekl nic

ona se dívá a padá tříšt
a z jejích očí létají jis­křičky
a nemá cenu brečet
když sa­mu­raj­ský meče visí nad nimi

vítr je odnáší do vlčích máků
tam někde stejně skon­čím i já
kašlu ti na to a taky to chápu
musím se vzpa­ma­to­vat
vítr je odnáší do vlčích máků
tam někde stejně skon­čím i já
ale nemá cenu brečet
když sa­mu­raj­ský meče
visí nad náma

ona se dívá a padá tříšt
a z jejích očí létají jis­křičky
a nemá cenu brečet
když sa­mu­raj­ský meče visí nad nimi

Sní­daně z elektřiny

San Piego dobrý ráno
ještě tak mra­zivý-že ano
ýmo si přes hlavu přetáh svetr
a ob­jed­nal si kakao
bylo tak správně sladký
těšil se až mu ho podají
u pro­těj­šího stolu seděli
malíř a kou­zel­ník

bylo to dobrý a on se usmí­val
že byl jimi zase spat­řen
byli tam oba
Marquez i Garcia
byla to ka­várna v druhém patře
jeho nebe
víčka se lepily
po půl hodině let­mýho spánku
a tro­lej­busy už jez­dily
pod pa­vu­či­nou na kři­žo­vatku

během ne­ko­nečný zimy
byl uza­vřený v ju­ke­boxu
sní­daně byla z elektřiny
k obědu se nedalo dej­chat

Tan­čírna

V tan­čírně Tea­ro­om­boom
začala právě ja­derná válka
vy­padlé plomby mužů
ele­gantně drtí pod­patky žen
V tan­čírně Tea­ro­om­boom
je tvůj ob­li­čej ledový čaj
a zbytky omítky opa­dá­vaj

ja­ký­pak to bylo když jsi na­vští­vil ta místa?
ozvěny z mi­nu­lýho léta!

docela dobrý
daleko

tak při­tiskni se víc
ne­ří­kej vůbec nic
budem pomalu tančit
hele ne­za­sta­vuj se
sto­jíme v pohybu
já a ty
jdi hlou­běji
jdi ještě dál

v tan­čírně Tea­ro­om­boom
létají ozvěny a echa
jediná jis­tota
je prach a písek z věč­ných dun
v tan­čírně Tea­ro­om­boom
nevím kdo skrze mě vlastně přijde
kot­níky krá­lovny
anebo
co čumíš!

ja­ký­pak to bylo když jsi na­vští­vil ta místa?
ozvěny z mi­nu­lýho léta!

docela dobrý
daleko

tak při­tiskni se víc
ne­ří­kej vůbec nic
budem pomalu tančit
hele ne­za­sta­vuj se
sto­jíme v pohybu
já a ty
jdi hlou­běji
jdi ještě dál
a za­po­men na bu­douc­nost
slyšíš
za­po­men na bu­douc­nost

V targa florio

V Targa Florio Eliška vede
dneska už ji nikdo ne­do­žene
na ne­na­ma­lo­va­ných rtech
se mihnul úsměv
v Targa Florio Eliška vede
fronta ryt­micky po­stu­puje
na­ko­nec po­kladna ví­tězně zapípe
this is the end
my friend

a per­spek­tivy nejsou
ma­ni­o­de­pre­sivní
šéf je Jim Morri­son
od nad­ná­rodní firmy
no to se ví že je

před náma jedeme my
a máme plný vozíky
před náma jedeme my
a táh­neme ty košíky
před náma jedeme my
a máme plný vozíky
před náma jedeme my
a lech­táme otu­pělé smysly

v Targa Florio Eliška vede
dneska už ji nikdo ne­do­žene
na ne­na­ma­lo­va­ných rtech
se mihnul úsměv
pro­tože v Targa Florio Eliška vede
fronta ryt­micky po­stu­puje
na­ko­nec po­kladna ví­tězně zapípe
this is the end
my friend

a per­spek­tivy nejsou
ma­ni­o­de­pre­sivní
šéf je Jim Morri­son
od nad­ná­rodní firmy
no to se ví že je

před náma jedeme my
a máme plný vozíky
Před náma jedeme my
a táh­neme ty košíky
jak to že máš prázdný ruce?
před náma jedeme my
tady pod stře­chou Targa Florio
kli­ma­ti­zace nikdy ne­za­padá
a slunce dneska ne­vy­jde

Ve sladký ulici

V komatu nebylo dobře
vlci nebyli bratři
nejdřív to byly malý tečky
ted už je můžeš úplně spat­řit
jak za tebou běží plání
a zatím koušou do prázdna
jsou jako špatný myš­lenky černý
je jich docela velká smečka

už se ženou!

ve sladký ulici
je pole minový
hol­čička kope do
klubíčka z pa­vu­činy
já tam jdu- klič­kuju
a mám nohu v krá­teru
možná to dokážu
a najdu tu odvahu

bude to jiný
úplná nád­hera ide­ální
bude to jiný
a osed­lám ko­be­rec lé­ta­jící
já vím
že to ještě pře­žiju

v komatu nebylo dobře
a vlci nebyli bratři

už se ženou!

ve sladký ulici
je pole minový
dravci tam číhají
a čekají na kořist
já tam jdu-klič­kuju
srdce v krku
nohu v krá­teru
možná to dokážu
najdu tu odvahu

bude to jiný
úplná nád­hera ide­ální
bude to jiný
a osed­lám ko­be­rec lé­ta­jící
já vím
že to ještě pře­žiju

Vý­cho­do­ně­mecká kapela

Sedíme spolu
v drahém plechu
a ata­ku­jem touhu
máme sekeru

zu fus oder mit dem bus anebo
kopat ku­ličku jen tak před sebou
při­pa­dám si že nejsem nor­mální
ještě chvíli a bude to za námi

je mo­derní doba
to víme oba
že v Bur­kině Faso nemají maso
tak zatočí laso a?
an­ti­lopa!!

takhle hraje ta slavná
vý­cho­do­ně­mecká kapela
za třista li­t­ráků
na festáku
a tys ji vidět ne­chtěla
ne!!
takhle hraje ta slavná
vý­cho­do­ně­mecká kapela
za třista li­t­ráků
na festáku
a tobě se nelíbí

tak co se ti líbí?
tohle?

zu fus oder mit dem bus anebo
vy­ra­zit s tebou za sku­teč­nou svo­bo­dou
při­padá mi že nejsem nor­mální
a nejsem a nejsem a nejsem a nejsem

je mo­derní doba
to víme oba
chu­doba je nuda-hmota je ozdoba
a my jsme dva
solo!!

takhle hraje ta slavná
vý­cho­do­ně­mecká kapela
za třista li­t­ráků
na festáku
a ty ji vidět ne­chtěla
ne!!
takhle hraje ta slavná
vý­cho­do­ně­mecká kapela
za třista li­t­ráků
na festáku
a tobě se nelíbí

vždyt je to zábava
a žádná otrava
se­verní Korea a taky Bur­kina
ležej na opač­ným koutu světa

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz