k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Pornophonique 8-bit lagerfeuer

9. 7. 2008 (před 11 lety) — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

(8-bitový útok ga­me­boyů a tá­bo­ro­vývh ohňů)

délka: 32:41

Seznam skla­deb:

(texty)

Jedna kytara, jeden ga­me­boy, jedna C64, dva týpci, samply ze Space in­va­ders, zvuk akus­tické kytary, do toho trochu zpěvu, low­tech, lo-fi, mikro a porno.

Když všechny tyhle in­gre­di­ence smí­cháte, vznikne ně­mecká kapela Por­no­pho­nique, která se nebojí kom­bi­no­vat retro zvuk os­mi­bitů s akus­tic­kou ky­ta­rou a k tomu dáv­ko­vat texty o smut­ných ro­bo­tech, lásce, samotě v po­čí­ta­čo­vých kob­kách a další srd­cervoucí ██████████ obrazy.


Už první skladba Sad robot jasně říká, co můžete čekat: ty­pické retro pípání, chrchlání a skří­pání (které tolik miluji) se mísí s ky­ta­rou a zpěvem o smut­ném ro­bo­tovi, který ze­stár­nul, zre­zi­věl a už se o něj nikdo ne­za­jímá. Tady ještě můžete tápat, odkud autoři čer­pali náměty, ale druhý track na­zvaný Take Me To The Bo­nus­le­vel Be­cause I Need An Ex­tra­life vás nemůže svými ma­ri­ov­skými samply nechat na po­chy­bách, že oba dva por­no­fo­nici jsou hlavně hráči. V herně-teskli­vém duchu se nese i Lem­mings In Love, což je název, který nemůže být vý­stiž­nější. Všichni přece víme, jaký byl život lumíků.

Pak při­jdou na řadu Space in­va­ders, kteří se po os­mi­bi­to­vém za­čátku pěkně roz­je­dou, ani na chvilku ne­za­zní akus­tická kytara a prim hraje mo­derní zvuk smí­sený s retro stylem a na­lé­ha­vostí o útoč­ní­kovi z vesmíru, který vůbec není zlý (I will never gonna shoot you), jenom chce domů a roz­hodně to nebyl on, kdo vy­stře­lil první.

Potom na nás por­no­fo­nici vy­křičí I Want To Be A Ma­chine – hyp­no­tic­kou a skoro až mra­zi­vou skladbu, ze které se valí laviny os­mi­bi­to­vého zvuku a jsou řezány jed­no­du­chým, ale ne­u­vě­ři­tel­ným skří­pá­ním (mys­líte, že jsem divný, když mi tyhle jed­no­du­ché pa­zvuky made by C64 při­jdou krásné) a do toho Kaiův hlas vy­kři­kuje, že chce být stro­jem (oh, ope­ra­tor, i need an exit / oh, ope­ra­tor get me out of here / can‘t you see? / i don‘t want to be / i don‘t wanna be con­t­rolled by fear / i want to be a ma­chine). Zcela zá­sadní věc.

Další na řadě je 1/2 Player Game, která se po ob­vyk­lém 8-bi­to­vém za­čátku roz­jíždí s ne­bý­va­lou ra­zancí a valí na vás hutný ky­ta­rový zvuk, místy skoro až ta­neční tempo, pře­ru­šené 8-bi­to­vým sólem (ehm) a s ██████████ nad­sáz­kou vy­práví o lásce (is it just ano­ther single or a two player game? / may i insert a coin for you?).

Nelze se tomu vy­hnout, někdy musí přijít Game over, což je rázná vě­cička o… hracím au­to­matu na kterém někdo pro­mr­hal všechny svoje prachy i mládí. Tohle je skoro až satira a vý­směch na­hra­zo­vání sku­teč­ného života hraním. Pa-rá-da.

Až do po­sled­ního tracku Rock'n'roll Hall Of Fame, kde z rockové kytary do­slova pro­svítá jed­no­du­chý zvuk amigy, jsem po­slou­chal bez dechu a půl­ho­di­nová stopáž alba utekla jako voda. Nedalo mi to a pustil jsem si to znova. A pak znova. A pak ještě jednou. A ještě… Po­pravdě mi album znělo v uších celý den.


Už vám to asi došlo, co? 8-bit lager­feuer zkrátka dobře zní a dobře se po­slou­chá a myslím, že se zalíbí i těm, kteří ne­po­slou­chají čiré os­mi­bi­to­vosti. Navíc je album zá­bavné i svými texty protka­nými nad­sáz­kou, hu­mo­rem a ne­fal­šo­va­nou ██████████.

Když bych měl Por­no­fo­niky srov­nat s Ma­chi­nae Supre­macy, kteří také staví na retro zvuku, řekl bych, že to je ne­po­rov­na­telné. MaSu je hlavně power-metal lehce obo­ha­cený zvukem SIDu. Na­proti tomu je 8-bitový sound pro hudbu Por­no­pho­nique zcela zá­sadní a ne­od­mys­li­telná sou­část, která dělá z oby­čej­ných tracků něco ne­ob­vyk­lého.


Takže už jsem tu album vy­chvá­lil ze všech stran, ale ještě jsem se ne­zmí­nil o sa­motné sku­pině Por­no­pho­nic. Inu, asi takhle: Jsou dva – mi­mo­cho­dem sym­paťáci, jeden větší a ml­čen­livý, druhý hubený a uke­caný, takoví ide­ální ka­ma­rádi do deště – Kai Rich­ter, který se stará o kytaru, vokály a ob­slu­huje C64 (ne­za­po­meňte, že v Com­mo­doru 64 je zvu­kový čip SID, jehož služeb vy­u­ží­vají třeba Ma­chi­nae Supre­macy) a Felix Heuser, který hraje na ga­me­boyi. Tedy né, že by na něm hrál hry, ale s pomocí tohoto hard­waru z roku 1989 vy­tváří ty – tolik oso­bité – zvuky. A na kon­cer­tech to vypadá opravdu bi­zarně: shr­beně sedí na sto­ličce, zuřivě ope­ruje s ga­me­boyem a skoro vypadá, že ho nic z toho, co se děje kolem něj vůbec ne­za­jímá.


Na por­no­fo­ni­cích je za­jí­mavá ještě jedna věc: nikdy bych o nich ne­do­zvě­děl, kdyby se ne­roz­hodli vydat svoje album pod li­cencí Cre­a­tive Com­mons, což zna­mená, že ho lze li­bo­volně sta­ho­vat a šířit (do­stupné je na strán­kách Por­no­fo­niků nebo na ser­veru Jamedo, který kon­cen­t­ruje svo­bod­nou a volně do­stup­nou hudbu.) Něco po­dob­ného udě­lali kdysi i Ma­chi­nae Supre­macy a po­dí­vejte se, kam to do­táhli.

Tolik tedy ke sku­pině Por­no­pho­nique a jejímu albu 8-bit lager­feuer. Fi­nální ver­dikt zní: PO­SLOU­CHEJTE, JE TO ZA­DARMO!


PS: Jak už bylo řečeno, všechny skladby si můžete zcela zdarma stáh­nout, ale kdyby se vám album líbilo, a chtěli nějak při­spět, můžete si na ofi­ci­ál­ních strán­kách za­kou­pit album na CD za 12 euro, což při dneš­ních kur­zech vy­chází na necelé tři kila.

Ga­le­rie

a na­ko­nec jak to vypadá na kon­cer­tech (fotky pře­vzaty z pres­se­pa­ketu na www.por­no­pho­nique.de)

odkazy:


* 3. červ­nece

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz