k47.cz
mastodon twitter RSS
bandcamp explorer

Pornophonique 8-bit lagerfeuer

(8-bitový útok gameboyů a táborovývh ohňů)

délka: 32:41

Seznam skladeb:

(texty)

Jedna kytara, jeden gameboy, jedna C64, dva týpci, samply ze Space invaders, zvuk akustické kytary, do toho trochu zpěvu, lowtech, lo-fi, mikro a porno.

Když všechny tyhle ingredience smícháte, vznikne německá kapela Pornophonique, která se nebojí kombinovat retro zvuk osmibitů s akustickou kytarou a k tomu dávkovat texty o smutných robotech, lásce, samotě v počítačových kobkách a další srdcervoucí ██████████ obrazy.


Už první skladba Sad robot jasně říká, co můžete čekat: typické retro pípání, chrchlání a skřípání (které tolik miluji) se mísí s kytarou a zpěvem o smutném robotovi, který zestárnul, zrezivěl a už se o něj nikdo nezajímá. Tady ještě můžete tápat, odkud autoři čerpali náměty, ale druhý track nazvaný Take Me To The Bonuslevel Because I Need An Extralife vás nemůže svými mariovskými samply nechat na pochybách, že oba dva pornofonici jsou hlavně hráči. V herně-tesklivém duchu se nese i Lemmings In Love, což je název, který nemůže být výstižnější. Všichni přece víme, jaký byl život lumíků.

Pak přijdou na řadu Space invaders, kteří se po osmibitovém začátku pěkně rozjedou, ani na chvilku nezazní akustická kytara a prim hraje moderní zvuk smísený s retro stylem a naléhavostí o útočníkovi z vesmíru, který vůbec není zlý (I will never gonna shoot you), jenom chce domů a rozhodně to nebyl on, kdo vystřelil první.

Potom na nás pornofonici vykřičí I Want To Be A Machine – hypnotickou a skoro až mrazivou skladbu, ze které se valí laviny osmibitového zvuku a jsou řezány jednoduchým, ale neuvěřitelným skřípáním (myslíte, že jsem divný, když mi tyhle jednoduché pazvuky made by C64 přijdou krásné) a do toho Kaiův hlas vykřikuje, že chce být strojem (oh, operator, i need an exit / oh, operator get me out of here / can‘t you see? / i don‘t want to be / i don‘t wanna be controlled by fear / i want to be a machine). Zcela zásadní věc.

Další na řadě je 1/2 Player Game, která se po obvyklém 8-bitovém začátku rozjíždí s nebývalou razancí a valí na vás hutný kytarový zvuk, místy skoro až taneční tempo, přerušené 8-bitovým sólem (ehm) a s ██████████ nadsázkou vypráví o lásce (is it just another single or a two player game? / may i insert a coin for you?).

Nelze se tomu vyhnout, někdy musí přijít Game over, což je rázná věcička o… hracím automatu na kterém někdo promrhal všechny svoje prachy i mládí. Tohle je skoro až satira a výsměch nahrazování skutečného života hraním. Pa-rá-da.

Až do posledního tracku Rock'n'roll Hall Of Fame, kde z rockové kytary doslova prosvítá jednoduchý zvuk amigy, jsem poslouchal bez dechu a půlhodinová stopáž alba utekla jako voda. Nedalo mi to a pustil jsem si to znova. A pak znova. A pak ještě jednou. A ještě… Popravdě mi album znělo v uších celý den.


Už vám to asi došlo, co? 8-bit lagerfeuer zkrátka dobře zní a dobře se poslouchá a myslím, že se zalíbí i těm, kteří neposlouchají čiré osmibitovosti. Navíc je album zábavné i svými texty protkanými nadsázkou, humorem a nefalšovanou ██████████.

Když bych měl Pornofoniky srovnat s Machinae Supremacy, kteří také staví na retro zvuku, řekl bych, že to je neporovnatelné. MaSu je hlavně power-metal lehce obohacený zvukem SIDu. Naproti tomu je 8-bitový sound pro hudbu Pornophonique zcela zásadní a neodmyslitelná součást, která dělá z obyčejných tracků něco neobvyklého.


Takže už jsem tu album vychválil ze všech stran, ale ještě jsem se nezmínil o samotné skupině Pornophonic. Inu, asi takhle: Jsou dva – mimochodem sympaťáci, jeden větší a mlčenlivý, druhý hubený a ukecaný, takoví ideální kamarádi do deště – Kai Richter, který se stará o kytaru, vokály a obsluhuje C64 (nezapomeňte, že v Commodoru 64 je zvukový čip SID, jehož služeb využívají třeba Machinae Supremacy) a Felix Heuser, který hraje na gameboyi. Tedy né, že by na něm hrál hry, ale s pomocí tohoto hardwaru z roku 1989 vytváří ty – tolik osobité – zvuky. A na koncertech to vypadá opravdu bizarně: shrbeně sedí na stoličce, zuřivě operuje s gameboyem a skoro vypadá, že ho nic z toho, co se děje kolem něj vůbec nezajímá.


Na pornofonicích je zajímavá ještě jedna věc: nikdy bych o nich nedozvěděl, kdyby se nerozhodli vydat svoje album pod licencí Creative Commons, což znamená, že ho lze libovolně stahovat a šířit (dostupné je na stránkách Pornofoniků nebo na serveru Jamedo, který koncentruje svobodnou a volně dostupnou hudbu.) Něco podobného udělali kdysi i Machinae Supremacy a podívejte se, kam to dotáhli.

Tolik tedy ke skupině Pornophonique a jejímu albu 8-bit lagerfeuer. Finální verdikt zní: POSLOUCHEJTE, JE TO ZADARMO!


PS: Jak už bylo řečeno, všechny skladby si můžete zcela zdarma stáhnout, ale kdyby se vám album líbilo, a chtěli nějak přispět, můžete si na oficiálních stránkách zakoupit album na CD za 12 euro, což při dnešních kurzech vychází na necelé tři kila.

Galerie

a nakonec jak to vypadá na koncertech (fotky převzaty z pressepaketu na www.pornophonique.de)

odkazy:


* 3. červnece

píše k47, ascii@k47.cz