k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

It was my final mission, nothing can save me

5. 8. 2009 — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Nád­hera, nád­hera, nád­hera!

Nápad na in­sce­naci se­be­vraždy jsem dostal jednou v noci a ne­do­ká­zal jsem se ho zbavit. Hned jsem začal stě­ho­vat ná­by­tek a při­pra­vo­vat světla. Nemohl jsem čekat, zá­le­želo na tom. Ima­gi­nární se­be­vražda byla jedna z těch mála věcí, u kte­rých jsem cítil nutkání je udělat hned a po­kra­čo­vat dokud ne­bu­dou hotovy.

Stejně bouř­li­vým pro­ce­sem záblesk – nápad – re­a­li­zace si před pěti měsíci prošla gra­fika Ne­chtěl jsem nic víc, než ně­ko­lik zkur­ve­nejch mo­mentů štěstí. Obě dvě se točí kolem (sebe)de­strukce člo­věka. Může vás za­jí­mat, proč jsem to vlastně udělal. Já od­po­vím, že jsem zkrátka musel, na­jed­nou jsem si při­pa­dal uvol­něně, lehce, bla­ženě. Možná, že právě takhle se cítí i sku­teční se­be­vrazi, kteří si strčí sku­teč­nou hlaveň do pusy a čekají na svůj oka­mžik štěstí.


píše k47 & hosté, ascii@k47.cz