k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Pod orlojem se strhla divoká řež, počet obětí neznámý

23. 12. 2016 — k47

Musím se při­znat, že do vče­rejška jsem nebyl na žádném fla­shmobu. I když pořád jsem se nestal členem, ale­spoň jsem jeden viděl. Na sta­ro­máku pod or­lo­jem byla na­plá­no­vaná pol­štá­řová bitva, všichni proti všem, žádní za­jatci, až na krev a na peří. Šlo o rych­lou ope­raci, za­čá­tek v 19:56, konec o čtyři minuty poz­ději, dovnitř, ven a hotovo. Kvůli těm 240 vte­ři­nám jsem strá­vil přes dvě hodiny na cestách. Možná to za to stálo, možná že ne, ale to není dů­le­žité. Hlavní bylo, že si můžu od­škrt­nout účast/pří­tom­nost. (A k tomu jsem na cestě dočetl Burrou­gho­sova Ohyzd­ného Ducha a začal s Hu­bi­te­lem! znovu a po­řádně.)


Moje plány byly čistě pa­ci­fis­tické: Vy­ra­zil jsem jen s fo­ťá­kem a bleskem. Chtěl jsem se dostat co nej­blíž akci, na­stří­let pár snímků a vy­pad­nout. Robert Capa říkal něco ve smyslu „Když tvoje fotky nejsou dost dobré, nebyl jsi dost blízko.“ Ale pak v In­do­číně šlápl na minu. Možná se na­ko­nec přece jen dostal příliš blízko. Od první chvíle, kdy píš­ťalka od­star­to­vala běs­nění, se plán pro­xi­mity ukázal jako ne­prů­chodný. Pol­štáři oz­bro­jení rváči vy­tvo­řili kom­paktní blok pol­stro­va­ného násilí, do kte­rého se nedalo pro­nik­nout. Musel jsem ope­ro­vat na kra­jích spolu s mi­li­o­nem dal­ších fotogů, kteří kolem bloku ob­sa­dili pevný pe­ri­metr.

Na každé ohlá­šené akci mě pře­kvapí poměr fotogů k počtu účast­níků. Ne­mlu­vím o ná­hod­ných ko­lemjdou­cích, kteří se uhá­nějí mo­bi­lem na selfie tyči, ale o žol­dá­cích se sklem za 1000€. Vždycky jich je všude příliš mnoho. Příliš mnoho lidí se dívá, než aby se zú­čast­nili. Nežijí, jen na­hrá­vají život někdy pro příště. I já jsem spo­lu­vi­nen tímhle hří­chem.

Příště, až se na­skytnu na po­dobné ope­raci, musím do toho jít gonzo stylem: V jedné ruce zr­ca­dlovku, v druhé pol­stro­va­nou zbraň, po hlavě skočit do davu a stát se sou­částí ope­race. Může to být stu­pidní plán, který nej­spíš skončí ka­ta­stro­fou, ale zase o sobě můžu tvrdit, že jsem nebyl jen jeden z pa­siv­ních čumilů.


Na­ko­nec se pár fotek docela po­vedlo. Jestliže ne es­te­ticky, tak aspoň tech­nicky. To po ne­dávné vý­pravě na druhý Gopnik, kdy jsem ne­u­dě­lal jediný snímek, pro­tože mi blesk ani jednou ne­spus­til, po­va­žuji za velkou výhru.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz