k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

A štěrk létal do předních řad...

9. 9. 2016 — k47 (♪)

Po­slední dobou skoro každý den začnu tím, že se po­dí­vám jaké akce se konají v Praze. Vy­bí­rám pře­de­vším ty, které by mohly vést k dobrým fotkám. Když u toho můžu pít pivo nebo gin\tonicy a chovat se při­nejmen­ším mo­rálně sporně, tím lépe. Tohle mě v po­slední době do­vedlo na zvláštní udá­losti, kterým bych se ani ne před třemi měsíci ob­lou­kem vy­hý­bal. Ale o tom možná někdy příště. Možná. Jen možná. Pokud se od­hod­lám.

Ne­dávno jsem byl v Dej­vi­cích vy­ří­dit jeden deal. Nebudu pro­zra­zo­vat přesně o co šlo, jen řeknu, že jsem v kapse měl vy­ha­zo­vací nůž a ka­nystr pe­p­řo­vého spreje. I když po­pravdě: Vy­ha­zo­vák a sprej mám s sebou vždycky. Když se celá ope­race obešla bez krve, začal jsem pře­mýš­let co dál. Vy­ba­ven ex­ce­sivní zna­lostí akcí v Ma­tičce Me­t­ro­po­lis, jsem si vzpo­mněl, že na Pet­ři­nách se jednou plo­chodrážní závody. „Proč ne?“ po­mys­lel jsem si jako správný ako­lyta HST. Bylo to jen pár za­stá­vek metrem.


Nešel jsem tam kvůli zá­vo­dům, mo­tor­kám nebo hluku motorů, šel jsem tam jen a pouze kvůli tes­to­va­cím fotkám. Chtěl jsem prub­nout, jak si můj 31 let starý beer­can ob­jek­tiv poradí se stroji v plné rych­losti. Už do­předu jsem věděl, že to není žádná sláva a tak jsem se při­pra­vil. Plá­no­val jsem stří­let jen v za­táčce, kde všichni musí zpo­ma­lit. Líné ostření jsem kom­pen­zo­val za­vře­nou clonou pro větší hloubku os­t­rosti, která by mohla le­da­cos od­pus­tit, a tu zase do­há­něl vy­so­kým ISO. Do toho začalo za­pa­dat slunce a vy­tr­vale jsem ztrá­cel dra­ho­cenné světlo.

Za ne­ce­lou hodinu jsem zmizel. Kdo vyhrál? Možná nikdo. Ne­zá­le­želo na tom. Šlo mi o snímky a těch jsem pár dostal. Uká­zalo se, že cti­hodný beer­can, který jsem měl za ar­chaický vrak z roku 1985, je faj­nový kousek skla. A taky se po­tvr­dilo, že se za hle­dáč­kem stále chovám jako di­le­tant. Beer­can na NEXu pro­du­ko­val dobré vý­sledky tak v 40-50% pří­padů, ale na A7čce kon­zis­tentně ne­tre­fo­val focus. Zjis­til jsem, že jsem na A7čce měl roz­ho­zený microad­just z doby, kdy jsem se snažil vy­la­dit ostření a ony pro­blémy s au­to­fo­cu­sem byly způ­so­bené tím, že se uvol­nil zadní ele­ment ob­jek­tivu. Utáhl jsem ho, zre­se­to­val microad­just a od té doby to hází jeden ostrý snímek za druhým.

I když ne tak úplně vždycky. Občas se prostě ne­trefí. Ne úplně, jen tím velice otrav­ným způ­so­bem, kdy je tro­šičku out-of-fosus a fotka není ani ostrá ani ne­ostrá. Ale to mě moc ne­trápí. Beer­can mě stál jen pytel buráků na­místo 38 tisíc, které Sony chce za novou 70-200mm f/4.0. Takže asi tak.

Pořád však platí, že ostření je příliš pomalé pro di­vo­kou akci a na plnou clonu ob­jek­tiv pro­du­kuje hro­zi­vou chro­ma­tic­kou abe­raci a purple frin­ging. Když ale tohle všechno vezmu v potaz (a budu při­pra­ven udělat nějaký ten def­ringe v dark­table), dá se do­sáh­nout dob­rých vý­sledků i se sklem pod tři tisíce z aukra.


PS: Jako vždycky víc fotek je v mé dum­pin­gové ga­le­rii a na twit­teru.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz