k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Primer - fascince filmem

29. 4. 2010 — k47 (CC by-nc-sa)

Primer je důkaz toho, že film za 7000 dolarů může vy­dě­lat še­de­sát­krát tolik a s pře­hle­dem strčit do kapsy všechny sci-fi spek­tákly po­sled­ních let. Stačí když ho natáčí vi­zi­o­nář, který je zá­ro­veň in­že­ný­rem a ma­te­ma­ti­kem.


Řeknu to hned na za­čátku: Primer je zda­leka to nej­lepší, co jsem viděl po Dis­t­rictu 9 a dost možná jeden z nej­lep­ších filmů vůbec. Kdyby mě někdo vzbu­dil ve čtyři ráno a chtěl jméno jed­noho filmu, od­po­vím Primer.

Film sle­duje dva mladé in­že­nýry AbeaAarona, kteří přes den pra­cují pro velkou kor­po­raci, za­tímco po ve­če­rech se věnují vlast­ním vě­dec­kým pro­jek­tům. Během práci na něčem, co mělo blo­ko­vat gra­vi­tační pole, ná­ho­dou objeví stroj času. Ten fun­guje tak, že musí být někdy v mi­nu­losti zapnut a dovolí člo­věku dostat se nor­mální rych­lostí zpět do tohoto oka­mžiku. Tedy, když chce ces­to­vat 6 hodin do mi­nu­losti, musí ve stroji strá­vit přesně 6 hodin.

Oka­mžitě je na­padne, že by měli využít pří­le­ži­tosti a za­čí­nají ob­cho­do­vat na burze. Plán je prostý: Nejdřív si zjistí, jak se změ­nily ceny akcií, pak se v čase vrátí a ty, je­jichž cena nej­více na­rostla, koupí.

Ale potom za­čí­nají pře­mýš­let, na co ještě by se dal stroj použít a od té chvíle se děj začíná kom­pli­ko­vat. Pro­ta­go­nisté se oci­tají v ne­kon­čí­cích ča­so­vých smyč­kách, kdy se nedá zjis­tit nic z toho, co se stalo v před­cho­zích ite­ra­cích. Sple­ti­tost pří­běhu se pomalu stává ne­ú­nos­nou. Avšak přesto všechno dává do­ko­nalý smysl, děj nemá žádná slabá místa, žádné lo­gické díry. Každé slovo, každý záběr, každá scéna má svůj důvod, zapadá do sché­matu.

Tvůrci navíc nic zby­tečně ne­vy­svět­lují, ne­zleh­čují vědu na úroveň stra­vi­tel­nou pro běž­ného diváka. Před­ha­zují před diváka slo­žitý pro­blém, skoro až há­danku nebo rébus a je už jenom na něm, jak si film vy­chutná a de­kó­duje. Všechno se roz­krývá po­stupně, po čás­tech, opět bez ně­ja­kého ex­pli­cit­ního vy­svět­lo­vání. Na zá­vě­reč­nou scénu možná bude hledět s němým údivem. Ani ta v sobě ne­skrývá žádné oči­vidné roz­luš­tění nebo aspoň návod. Je to další stří­pek v bri­lantní mo­zaice Pri­meru.

Bri­lantní, to je to správné slovo.

Kdo chce na­rychlo schéma děje, pak je v tomhle XKCD stripu (vpravo dole).

Ještě dám k dobru ně­ko­lik vo­dí­tek: sle­dujte, kdy má Aaron slu­chátko, kdy kr­vá­cel z ucha Aaron a kdy Abe, sle­dujte drobné trh­liny v di­a­lo­zích, sle­dujte pasáž, která začíná: Té dis­kuzi se nedalo vy­hnout. Abe by chtěl vědět jak. Aaron by mu řekl jak na­ra­zil na skladní listy. A jak na jméno Abram Terger viděl na­psané dvě míst­nosti. Pak by Abe chtěl vědět jak. …, peč­livě sle­dujte roz­ho­vor u ben­zínky, sle­dujte jak Aa­ro­nův ru­ko­pis, když po 2. cestě časem sedí s Abem u po­čí­tačů, komu patří hlas vy­pra­věče a kdy se poprvé ces­tuje v čase.

(celý film na you­tube už není do­stupný)

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz