k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Nejlepší filmy všech dob (část třetí)

1. 8. 2011 — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Třetí várka ne­za­po­me­nu­tel­ných filmů.

Baraka

Božská Baraka!

Když řeknu, že Baraka je ve své pod­statě ex­pe­ri­men­tální do­ku­ment, mnoho lidí určitě od­ra­dím. Ale věřte, že do tohoto snímku se vy­platí in­ves­to­vat svůj čas, je totiž jiný – je kou­zelný. Jde o me­di­ta­tivní film na­prosto o všem, o celém světě, o všech aspek­tech života. Chrlí proud dech be­rou­cích záběrů pří­rod­ních krás, ná­bo­žen­ských obřadů, de­vastace pří­rody a ci­vi­li­zace, který je ryt­mi­zo­ván s hudbou, občas oži­ve­nou vpádem re­ál­ných zvuků. Slovo baraka zna­mená v nářečí kmene Sufi štěstí, vůni, dech, ale i „esenci života“.

Ne­mu­síte mi věřit, ale Baraka je na­prosto str­hu­jící dílo, při jejímž sle­do­vání do­slova cítíte tep světa. Valí se na vás pomalá kaskáda fas­ci­nu­jí­cích sce­ne­rií pří­rody, lidí a měst – která se může zdát zdán­livě ná­hodná, ale ve sku­teč­nosti je peč­livě se­řa­zena a po­stupně od­ha­luje nové sku­teč­nosti, kon­trasty a po­do­ben­ství (na­pří­klad zrych­lené záběry z te­pa­jí­cích me­t­ro­polí a fabrik pře­jdou v obraz to­várny, kde děl­níci třídí malá žlutá kuřata na bě­ží­cích pásech). Během sle­do­vání mě na­padlo, že se nám může velká spoustu vy­ob­ra­ze­ných míst a udá­lostí zdát exo­tická a nikdy je ne­mů­žeme sku­tečně po­cho­pit, pro­tože ne­známe kon­textu (na­pří­klad různé ná­bo­žen­ské obřady).

Baraka je veliké dílo, které na­vo­zuje pocit, že jsme sou­částí něčeho vět­šího. Jejím tvůr­cům se po­da­řilo ve 104 mi­nu­tách za­chy­tit celý svět a jeho je­di­neč­nost.

Úplný film můžete shléd­nout na You­Tube. Vaší po­zor­nosti by také neměly unik­nout stránky Spirit of Baraka.

Lost Highway

Dick Lau­rent is dead

Další film od Davida Lynche, který není o nic méně ne­jasný a ta­jemný než Mul­holland Drive. Po­lo­vina filmu se ode­hrává ve snu, při­čemž ba­ri­éra mezi sněním a re­a­li­tou je jenom mlhavá. Všechny po­stavy v jenom oka­mžiku změní svoje iden­tity a začne úplně nový příběh, do kte­rého ovšem pro­sa­kují zne­po­ko­ju­jící obrazy toho starého. Pří­běhy se stále více pro­lí­nají, úplný konec je vlastně za­čá­tek a děj vlastně tvoří smyčku. Po­dí­vejte se na to a žas­něte nad Lyn­cho­vou temnou ima­gi­nací, nechte se zne­klid­nit ne­jas­ným vy­zně­ním a snažte se roz­luš­tit celou záhadu. Jako vždy u Lynche má příběh ra­ci­o­nální kořeny, ale jsou skryty hlu­boko pod noi­ro­vou při­krýv­kou psy­cho­thrilleru.

Tahle země není pro starý

Do svého po­div­ného se­znamu nemůžu ne­za­řa­dit film Tahle země není pro starý už jenom kvůli po­stavě hlav­ního zá­por­ného hrdiny. Zá­pletka je jed­no­du­chá: nějaký chlap přijde k pe­nězům, které nejsou jeho; patří mafii a ta vyšle psy­cho­tic­kého za­bi­jáka Antona Ci­gurha, aby se ho zbavil a peníze při­nesl. Film má zvláštní at­mo­sféru, pomalý spád, ne­za­zní v něm vůbec žádná hudba a nade všechno ční iko­nický Cigurh s divným účesem – vrah, který se po­hy­buje se jako duch a o tom, koho po cestě zabije, roz­ho­duje hodem mince. Dé­mo­nic­kého Ci­gurha vy­sti­huje nej­lépe tento roz­ho­vor z filmu: „Just how dan­ge­rous is he?“ „Com­pa­red to what? To bu­bo­nic plague?“

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz