Nejlepší filmy všech dob (část druhá)

Na­de­šel čas na další várku nej­lep­ších filmů všech dob (sa­mo­zřejmě nej­lep­ších z mého po­hledu). Tu mi­nu­lou do­pl­ním třemi po­zo­ru­hod­nými filmy, které mi silně utkvěly v paměti, což je zá­ro­veň také jediné kri­té­rium pro za­řa­zení do tohoto se­znamu.

Budu rád, když v ko­men­tá­řích na­pí­šete své ob­lí­bené filmy.

Takže…

Apo­ka­ly­psa

Apo­ka­ly­psu re­ži­séra Fran­cisa Forda Cop­poly jsem nemohl vy­ne­chat. Jedná se o jeden z nejdě­si­věj­ších a nej­pů­so­bi­věj­ších filmů o válce, které jsem kdy viděl. Nejde o vá­lečný film v pravém slova smyslu, válku vy­kres­luje tak nějak snově, ne­pří­tomně, jenom jako hrů­zostrašné pozadí na němž se ode­hrává vý­prava Ka­pi­tána Willarda do nitra džun­gle za dé­mo­nic­kým a ší­le­ným plu­kov­ní­kem Wal­te­rem Kur­t­zem.

Během sle­do­vání tohoto kolosu (Redux verze má stopáž asi 3 hodiny 15 minut, což je hodně, ale podle wi­ki­pe­die exis­tuje ještě Ex­ten­ded bo­ot­leg ver­sion, která trvá ne­u­vě­ři­telné 4 hodiny a 50 minut) jsem měl asi čty­ři­krát chuť film vy­pnout a jít pryč, pro­tože jsem ne­u­nesl tíhu drá­sa­vých scén.

Právě z Apo­ka­ly­psy po­chází slavná scéna vr­tu­l­ní­ko­vého útoku za zvuků Wag­ne­rovy Jízdy Valkýr.

The Man From Earth

Za­jí­mavý mi­ni­ma­lis­tický film (vět­šina se ode­hraje v jediné míst­nosti), který se točí kolem před­po­kladu, že by jeden člověk do­ká­zal přežít 14000 let.

Sy­nec­doche, New York

Sy­nec­doche, New York je mysté­rium Lychov­ského ka­libru. Přes­tože ani zda­leka není tak slo­žité, ne­roz­luš­ti­telné ani na­pí­navé jako běžné Lyn­chovy filmy, má svoje kouzlo, upřím­nost a po­div­nost a roz­hodně stojí za shléd­nutí. Sy­nekdo­cha je ve zkratce život o životě a o smrti. Stár­noucí di­va­delní re­ži­sér si uvě­domí, že jeho život bude ne­od­vratně za­po­me­nut a poté, co do­stane pres­tižní grant, se roz­hodne při­pra­vit di­va­delní hru, která po­stupně ob­sáhne celý život. A tam začíná série scén, kdy se snaží do svého před­sta­vení dostat co nejvíc aspektů života, staví čím dál tím větší kulisy, až sa­motná hra začne žít vlast­ním ži­vo­tem a proto i ji sa­mot­nou musí obe­sta­vět ku­li­sami a ob­sáh­nout něčím větším.