peníze a maso
„Heavy stuff,“ vzpomínám si, jak reagoval jeden z uprchlíků z Corporal Cortex, když mu během oběda v 12 kladivech Anit líčila potyčku Ruby s opilými Australany. „Pokoušíš štěstí.“
„A?“ Ruby odvětila lakonicky. „V čem je problém? Going down in a blaze of glory, hej?“
„Myslím tím,“ uprchlík z Corporal Cortex prudce nasál vzduch nosem a tvář na okamžik zkroutil do groteskní grimasy, „tohle město skoro výhradně funguje pro turisty. Začít je řezat v jejich rezervacích zavání problémy.“ Narážel na starou náladu, která byla jasně cítit v tepnách historického srdce města. Byl to lunapark udržovaný jako výběh pro turisty, přes den platící premium za trochu středověké omítky starého kontinentu a v noci extra ceny za večírky v klubech postavených ze lží a mladého masa dychtivého po něčem víc, než se jim může dostávat v kornatících kapilárách Staré Země—exces v jasných reflektorech top klubů, čistých a precizních, postavených pro klientelu hledající únik s kreditní kartou—všechno byla nabídka a poptávka—peníze a maso, jedno si zákonitě muselo najít to druhé. Anit byla v tomhle světě jako doma—často zvaná na účet nejvyšší kasty, aby s nimi slízla smetanu z vrchu, za jejich peníze a pro jejich pobavení—někdy se nás snažila vytáhnout nahoru, do penthousů a klubů na střechách s výhledem na město tepající špínou a přízemností, týden nebo dva zpátky bychom s ní šli, jako diverzanti nabourat zaběhnutý řád ve zlatém škraloupu, svraštěná obočí, bez humoru, jen abychom o tom mohli podat zprávu, potenciálně jako článek pro NKP nebo Rev mag, ale ne teď, dvě a půl minuty všechno změnily. Teď mi dávalo smysl jedině tam protáhnout zápalné pumy a celou tu okouzlující frašku atraktivních a úspěšných lidí spálit na prach. Proč ne? Dostali bychom tak náskok před zbytkem světa a vjeli do té zrádné zákruty San Marina jako první—zatnout zuby a čekat na náraz.
Ruby na uprchlíky z Corporal Cortex jen mávla rukou. Znala z paměti polohu všech kamer v centru metropole a poblázněného Australana vytáhla do slepé skvrny bezpečnostního systému. I během okamžiků šílenství měla všechno pod kontrolou.
„Dneska jdeme do baru Bomb Bay Doors, vezmi další uprchlíky z Corporal Cortex, třeba se dočkáš nějaké akce.“ Usmála se a udělaly se jí jemné vrásky kolem očí. „Kdo je ještě ve městě? Je tady aspoň ( ._.)?“
Uprchlík z Corporal Cortex přikývl.
„Tak přijďte, všechno za vás platím. Máte limit 100k.“ Z peněženky vytáhla kreditní kartu a prstem přejížděla po stříbrných vyvýšených číslech. „Ještě pořád mi zbývá něco z bitcoinové 2013 bubliny.“ Ale už ne o moc déle.