k47.cz
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

jako elektrický úhoř v magnetické bouři

9. 2. 2017 — k47 (♪)

12 kladiv se stalo ne­o­fi­ci­ální cen­t­rá­lou celé téhle ope­race. Začal jsem tam pomalu trávit víc času než ve vlast­ním bytě, i když do toho po­čí­tám spánek. Na sní­dani jsem tam se­dá­val s Peem a Ruby, oběd s nimi a dal­šími uprch­líky z Cor­po­ral Cortex. Večeře v Kla­di­vech byla běžnou zá­le­ži­tostí, stejně jako půl­noční ná­jezdy.

„Máš její číslo?“ ze­ptala se Ruby a srkala silné hořké kafe bez cukru.

Peo se na ní příkře po­dí­val. Nic ne­od­po­vě­děl.

„Myslím tu ospa­lou divu,“ za­chech­tala se Ruby do šálku.

Peo si ji pře­mě­řil po­hle­dem a škrá­bal se na bradě. „Měl bych ho, kdy­byste mě ne­vzali za ruce a za nohy a do­slova mě ne­vy­táhli z Úkrytu.“ Při­hr­bil se a prstem bodl směrem, jakým měl být úkryt Al­ko­ho­liků.

Well,“ Ruby se po­ba­veně pro­táhla, „pořád máš tu svojí fucktoy re­dak­torku.“ Ob­jed­nala tři gin\tonicy pro naší pá­t­rací četu.

Peo nic ne­od­po­vě­děl, jen ji pro­bo­dá­val po­hle­dem a zaťal pěsti, až mu zbě­laly klouby. Kdyby došlo na fy­zický kon­takt, Ruby by ho roz­sá­pala na kusy bez se­be­men­ších pro­blémů.

„Neboj, tu tvojí ospa­lou divu najdu a při­nesu ti ji k nohám svá­za­nou, plnou chlor­pro­ma­zinu, při­pra­ve­nou k po­u­žití. Kam dneska večer vy­rá­žíme?“ Od­bo­čila od tématu, jako elek­trický úhoř v mag­ne­tické bouři.

Po­kr­čil jsem rameny?

„Zku­síme Úkryt, trosky HG, ten za­pa­dák vedle bý­va­lého TABu,“ začala na­čr­tá­vat plán útoku na po­my­slné mapě po­my­sl­ného města, které může co ne­vi­dět pře­stat exis­to­vat. „Pak 90°, jedno pivo, za­plout do toho nóbl fuc­khousu na Jindrx tepně. Tam by mohla pad­nout půlnoc, dáme saké na apo­ka­ly­psu, pak na­kou­píme pivo a ukři­žu­jeme pár tu­ristů. Je někdo proti?“ Po­dí­vala se na mě a na Pea s pla­nou­címa očima plnýma oče­ká­vání, na­tě­šená na ne­ko­nečný chaos, krát­kými nehty bub­no­vala o desku stolu. „Nic. Uvi­díme se tady za setmění, já mám teď rande s Anit a jejím po­prsím v po­si­lovně.“ Zvedla se, černé vlasy na­po­sledy za­vlály ve dve­řích 12 kladiv a byla pryč.

Zůstal jsem s Peem v prázd­ných Kla­di­vech, sym­pa­te­tické po­hledy, klid, ticho před bouří. Dali jsme si ještě jeden pár G\T, než jsme opus­tili tu ne­sne­si­tel­nou lhos­tej­nost města, které neví, že se blíží konec, a našli klid při výrobě zá­pal­ných bomb.

Když jsem se ukázal v Kla­di­vech, Ruby tam čekala s Anit.

„Kde se flá­káte? Jsme za­ne­prázd­něné ženy s na­bi­tým ka­len­dá­řem.“ A vy­ra­zili jsme do noci.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz