k47.cz

twitter RSS

jako elektrický úhoř v magnetické bouři

9. 2. 2017 — k47

12 kladiv se stalo neoficiální centrálou celé téhle operace. Začal jsem tam pomalu trávit víc času než ve vlastním bytě, i když do toho počítám spánek. Na snídani jsem tam sedával s Peem a Ruby, oběd s nimi a dalšími uprchlíky z Corporal Cortex. Večeře v Kladivech byla běžnou záležitostí, stejně jako půlnoční nájezdy.

„Máš její číslo?“ zeptala se Ruby a srkala silné hořké kafe bez cukru.

Peo se na ní příkře podíval. Nic neodpověděl.

„Myslím tu ospalou divu,“ zachechtala se Ruby do šálku.

Peo si ji přeměřil pohledem a škrábal se na bradě. „Měl bych ho, kdybyste mě nevzali za ruce a za nohy a doslova mě nevytáhli z Úkrytu.“ Přihrbil se a prstem bodl směrem, jakým měl být úkryt Alkoholiků.

Well,“ Ruby se pobaveně protáhla, „pořád máš tu svojí fucktoy redaktorku.“ Objednala tři gin\tonicy pro naší pátrací četu.

Peo nic neodpověděl, jen ji probodával pohledem a zaťal pěsti, až mu zbělaly klouby. Kdyby došlo na fyzický kontakt, Ruby by ho rozsápala na kusy bez sebemenších problémů.

„Neboj, tu tvojí ospalou divu najdu a přinesu ti ji k nohám svázanou, plnou chlorpromazinu, připravenou k použití. Kam dneska večer vyrážíme?“ Odbočila od tématu, jako elektrický úhoř v magnetické bouři.

Pokrčil jsem rameny?

„Zkusíme Úkryt, trosky HG, ten zapadák vedle bývalého TABu,“ začala načrtávat plán útoku na pomyslné mapě pomyslného města, které může co nevidět přestat existovat. „Pak 90°, jedno pivo, zaplout do toho nóbl fuckhousu na Jindrx tepně. Tam by mohla padnout půlnoc, dáme saké na apokalypsu, pak nakoupíme pivo a ukřižujeme pár turistů. Je někdo proti?“ Podívala se na mě a na Pea s planoucíma očima plnýma očekávání, natěšená na nekonečný chaos, krátkými nehty bubnovala o desku stolu. „Nic. Uvidíme se tady za setmění, já mám teď rande s Anit a jejím poprsím v posilovně.“ Zvedla se, černé vlasy naposledy zavlály ve dveřích 12 kladiv a byla pryč.

Zůstal jsem s Peem v prázdných Kladivech, sympatetické pohledy, klid, ticho před bouří. Dali jsme si ještě jeden pár G\T, než jsme opustili tu nesnesitelnou lhostejnost města, které neví, že se blíží konec, a našli klid při výrobě zápalných bomb.

Když jsem se ukázal v Kladivech, Ruby tam čekala s Anit.

„Kde se flákáte? Jsme zaneprázdněné ženy s nabitým kalendářem.“ A vyrazili jsme do noci.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz