k47.cz

twitter RSS

až do setmění vařili napalm

13. 2. 2017 — k47

Včerejšek jsme strávili jako slušní a decentní lidé na pub crawlu masivních rozměrů, který víc něž cokoli jiného připomínal třináctý úkol Herákla. Pravidla byla jednoduchá: jeden podnik jeden drink, volitelně zaplatit a zmizet. Kolem čísla dvacet začala být realita noci podivně plastická. U pětadvaceti jsme se museli začít podpírat dávkami syndea. Po třicítce jsme přeběhli na druhou stranu řeky. Naprosto zřetelně si pamatuji okamžik, kdy Ruby chcala z Karlova mostu, balancovala na kamenném zábradlí a nebezpečně se nakláněla na všechny strany. Bylo pár stupňů pod nulou, voda ledová a Ruby připravená být pohlcena vlnami – nutná eventualita konce dnů.

Seskočila na zem, natáhla si kalhoty, narovnala se a vydala povel k pohybu. „Zákon už nás musí mít v hledáčku, bratři moji,“ chechtala se.

Tam někde jsme přelezli půlnoc, zapili dvě a půl minuty starým dobrým G\T a připravili se na druhou polovinu noci, naladěni na vysokou vlnu, ale přesto navenek tiší a klidní. Kdo chce v tomhle městě naplno roztáhnout křídla a letět, musí přesně znát jeho a své limity, aby na něj nedopadlo kladivo zákona.

Thompsonovo „The only hope now, I felt, was the possibility that we'd gone to such excess, with our gig, that nobody in a position to bring the hammer down on us could possibly believe it.“ fungovalo jen v jiných městech, kterými jsme jen prolétávali, bez myšlenky návratu, ne v metropoli, kde jsme chtěli žít, až do konce dnů a pak stát pod metronomem a z rantlu Letné sledovat armageddon.

Po tom všem jsme potřebovali trochu klidu. Do crashpadu jsme se vrátili nad ránem a bez spánku jsme skoro až do setmění seděli v bytě, vařili napalm, míchali termit z práškového hliníku a oxidu železitého a připravovali zápalné bomby. Z reproduktorů vyřvával Eat The City, Eat It Whole od As I Watch You From Afar a další math/post-rock tracky, které nám v hlavách zněly před necelou dekádou. Když se v playlistu otočila The Major Cities of the World Are Being Destroyed One By One By the Monsters od 65daysofstatic, Ruby se zvedla a protáhla si záda. V té době jsme byli přibližně třicet hodin na nohách.

„Víte na co je teď čas?“ zeptala se a nad hlavou luskla prsty. „Začít zvedat železo dokud nebudeme zvracet.“ Zachechtala se, až ji kolem očí zatančily drobné vrásky a hned začala do batohu házet věci do posilovny.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz