k47.cz
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

až do setmění vařili napalm

13. 2. 2017 — k47 (♪)

Vče­rej­šek jsme strá­vili jako slušní a de­centní lidé na pub crawlu masiv­ních roz­měrů, který víc něž cokoli jiného při­po­mí­nal tři­náctý úkol He­rákla. Pra­vi­dla byla jed­no­du­chá: jeden podnik jeden drink, vo­li­telně za­pla­tit a zmizet. Kolem čísla dvacet začala být re­a­lita noci po­divně plas­tická. U pět­a­dva­ceti jsme se museli začít pod­pí­rat dáv­kami syndea. Po tři­cítce jsme pře­běhli na druhou stranu řeky. Na­prosto zře­telně si pa­ma­tuji oka­mžik, kdy Ruby chcala z Kar­lova mostu, ba­lan­co­vala na ka­men­ném zá­bradlí a ne­bez­pečně se na­klá­něla na všechny strany. Bylo pár stupňů pod nulou, voda ledová a Ruby při­pra­vená být po­hl­cena vlnami – nutná even­tu­a­lita konce dnů.

Se­sko­čila na zem, na­táhla si kalhoty, na­rov­nala se a vydala povel k pohybu. „Zákon už nás musí mít v hle­dáčku, bratři moji,“ chech­tala se.

Tam někde jsme pře­lezli půlnoc, zapili dvě a půl minuty starým dobrým G\T a při­pra­vili se na druhou po­lo­vinu noci, na­la­děni na vy­so­kou vlnu, ale přesto na­ve­nek tiší a klidní. Kdo chce v tomhle městě naplno roz­táh­nout křídla a letět, musí přesně znát jeho a své limity, aby na něj ne­do­padlo kla­divo zákona.

Thomp­so­novo „The only hope now, I felt, was the possi­bi­lity that we'd gone to such excess, with our gig, that nobody in a po­si­tion to bring the hammer down on us could possi­bly be­lieve it.“ fun­go­valo jen v jiných měs­tech, kte­rými jsme jen pro­lé­tá­vali, bez myš­lenky ná­vratu, ne v me­t­ro­poli, kde jsme chtěli žít, až do konce dnů a pak stát pod me­t­ro­no­mem a z rantlu Letné sle­do­vat ar­maged­don.

Po tom všem jsme po­tře­bo­vali trochu klidu. Do cra­sh­padu jsme se vrá­tili nad ránem a bez spánku jsme skoro až do setmění seděli v bytě, vařili napalm, mí­chali termit z práš­ko­vého hli­níku a oxidu že­le­zi­tého a při­pra­vo­vali zá­palné bomby. Z re­pro­duk­torů vy­řvá­val Eat The City, Eat It Whole od As I Watch You From Afar a další math/post-rock tracky, které nám v hla­vách zněly před ne­ce­lou de­ká­dou. Když se v pla­y­listu oto­čila The Major Cities of the World Are Being De­stroyed One By One By the Mon­sters od 65da­y­sofsta­tic, Ruby se zvedla a pro­táhla si záda. V té době jsme byli při­bližně třicet hodin na nohách.

„Víte na co je teď čas?“ ze­ptala se a nad hlavou luskla prsty. „Začít zvedat železo dokud ne­bu­deme zvra­cet.“ Za­chech­tala se, až ji kolem očí za­tan­čily drobné vrásky a hned začala do batohu házet věci do po­si­lovny.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz