k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Strach a hnus v Silicon Valley

25. 1. 2014 — k47 (CC by-nc-sa)

Jestliže pokrok při­nesl ně­ja­kou změnu, pak to byla hlavně rych­lost změny sa­motné. Všechno se mění až ne­bez­pečně rychle a právě proto každý text svojí ná­la­dou od­po­vídá době svého vzniku a vždycky je pro­ble­ma­tické se vracet k ro­ze­psa­ným kusům, které ležely na dně ar­chivů a dlouho čekaly v po­řad­níku na do­kon­čení. Někdy stačí jediný měsíc a všechno je jinak.

Boj proti pi­rát­ství, 3d tisk, Bit­Coin a ti další je právě takový případ – článek, který jsem začal psát 6. 2. 2012, tedy před tři­a­dva­ceti měsíci. Kdy­bych se do něj pustil dnes, vy­pa­dal by úplně jinak, pro­tože jsem už dávno ztra­til bez­mez­nou víru v jeho po­sel­ství.


Tehdy, v roce 2012, jsem byl v re­vo­luční náladě, zcela na­la­děn na vlnu tech­no­lo­gic­kého po­zi­ti­vismu. Byla to naivní éra, kdy jsem stejně jako všichni ostatní věřil v tech­no­lo­gický de­ter­mi­nis­mus – de­hu­ma­ni­zo­va­nou, chlad­nou, ale přesto po­zi­tivní sílu, která nás ne­vy­hnu­telně dovede k sin­gu­la­ritě jako po­slední po­zi­tivní udá­losti, která ukončí dějiny. Ještě jsem ne­po­znal Evgeny Mo­rozova a jeho skep­ti­cis­mus, cy­nis­mus a pro­myš­le­nou opo­zici srač­kám prou­dí­cím ze Si­li­con Valley, které jsme při­jí­mali jako slovo boží a sku­tečně jsme věřili, že na nás ser­very myslí jenom v dobrém a jde jim jen a pouze o náš bla­hobyt. Svět měl jednu barvu a bylo na­prosto jasné, že nás pokrok musí spasit a při­vést do Krá­lov­ství Tech­no­lo­gic­kého, kde všichni umí kó­do­vat a kde se slaví během hac­ka­tonů, panuje „sha­ring eco­nony“, smart sen­zory pro­du­kují big data a al­go­rit­mická správa věcí ve­řej­ných na­hra­dila po­li­tiku. V těch časech byli pe­si­misté po­va­žo­váni za blázny. Každý, kdo po­chy­bo­val, byl vy­řa­zen z po­řad­níku na spa­sení. Ale pak nám Man­ning, Ha­m­mond a Snow­den od­ha­lili svá straš­livá ta­jem­ství a na­jed­nou se uká­zalo, že pa­ra­no­idní lidé měli celou dobu pravdu, že není ro­zumné pře­pnout na au­to­pi­lota a odejít od řízení, a že bu­douc­nost ke které jsme se tak nad­šeně hnali, není utopie, ale nějaká ob­ludná odrůda cyber­punku – temné a zlo­věstné místo, protkané se­sí­ťo­va­nými po­čí­tači, které do­mi­nují kaž­dému aspektu života a kde ne­do­tknu­telné kor­po­race a stát hledí do nás a ope­rují v uta­jení.

V té době bylo všechno jed­no­du­ché. Všichni jsme byli re­vo­lu­ci­o­náři už z prin­cipu, pro­tože jsme stáli na straně tech­no­lo­gie a tech­no­lo­gie byla pokrok. Víc tech­no­lo­gie, pak zna­me­nalo víc po­kroku. Pod­lehli jsme slibu, že právě di­gi­tální epi­de­mie dokáže zdolat všechna stará zla, ale na­prosto jsme ig­no­ro­vali oš­k­livé a kom­pli­ko­vané re­a­lity našeho světa. Ne­do­šlo nám, že Bestie může proti nám použít naše vlastní zbraně. A když se Bestie pohání všemi da­ta­cen­try, vidí do kaž­dého op­tic­kého kabelu, otevře každý paket a přečte každý bajt, cen­zura a sle­do­vání je ne­vy­hnu­telné a vše­ob­jí­ma­jící. John Gil­more se na­ko­nec ve svém op­ti­mismu mýlil – i když síť sku­tečně vnímá cen­zuru jako po­ško­zení, nemá v ta­ko­vém světě žádnou jinou cestu kudy svo­bodně rou­to­vat. Takovu bestii ne­do­ká­žeme zdolat pomocí tech­no­lo­gie sa­motné.

Nálada té doby v ur­či­tém slova smyslu při­po­mí­nala slav­nou pasáž Wave Speech z knihy Fear and Lo­athing in Las Vegas:

There was a fan­tas­tic uni­ver­sal sense that wha­te­ver we were doing was right, that we were win­ning. And that, I think, was the handle. That sense of ine­vi­table vic­tory over the forces of old and evil. Not in any mean or mi­li­tary sense – we didn't need that. Our energy would simply pre­vail. We had all the mo­men­tum. We were riding the crest of a high and be­au­ti­ful wave. So now, less than five years later you can go up a steep hill in Las Vegas and look west and with the right kind of eyes you can almost see the high-water mark that place where the wave fi­nally broke and rolled back.

Ale na jiném místě té samé knihy Hunter S. Thomp­son napsal něco, co mnohem lépe vy­sti­huje naši sou­čas­nou tech­no­lo­gic­kou ko­co­vinu:

But that was some other era, burned out and long gone from the bru­tish re­a­li­ties of this foul year of Our Lord, 1971. A lot of things had chan­ged in those years.

Přesně tak. Mnoho věcí se změ­nilo a teď čelíme oš­k­livé a kruté re­a­litě roku 2014.

Náš ko­lek­tivní techno-sen se začal roz­pa­dat v září 2001, kdy zá­padní svět – do té doby ne­do­tknu­telný he­ge­mon – po­cí­til svojí zra­ni­tel­nost a začal se pro­pa­dat do ší­len­ství ex­ce­siv­ního sle­do­vání a bez­peč­nost­ního di­va­dla. V té době začala Bestie – ko­lek­tivní iden­tita Svo­bod­ných Zemí, ke kterým se hbitě při­dá­vali dik­tá­toři a au­to­kraté – po­u­ží­vat naše hračky proti nám, tech­no­lo­gii proti tech­no­lo­gic­kým ka­za­te­lům a uto­pis­tům. Ale my jsme všechny pří­znaky bouře ig­no­ro­vali a celou první dekádu nového ti­sí­ci­letí se sna­žili jet na sláb­noucí vlně di­gi­tál­ního op­ti­mismu. Co bylo dobré pro in­ter­net bylo dobré pro lid­stvo, tak znělo heslo doby. Vy­chut­ná­vali jsme si po­slední zr­níčka opi­o­vých snů, těsně před tím, než přijde straš­livé vy­stříz­li­vění a hrůza, když si uvě­do­míme, že – přesně v duchu prv­ních slov románu House of Leavesnic z toho nebylo pro nás, že jsme sou­hla­sili s out­sour­co­vá­ním stavby a správy vlastní ši­be­nice.

A tak teprve teď o dva­náct let poz­ději na nás sedá tíha dez­i­luze a pocit ob­rov­ské zrady. Žádná tech­no­lo­gie, ať už je to in­ter­net, 3d tisk nebo cokoli jiného, sama zá­zračně ne­vy­řeší naše pro­blémy, když se do jejich řešení ak­tivně ne­za­po­jíme sami. Tech­no­lo­gie není ne­ut­rální, vždycky pro někoho pra­cuje a vět­ši­nou je to někdo jiný.

Možná, že právě tohle byl hlavní omyl po­slední dekády – víra, že nějaká ex­terní síla nás dokáže spasit, že nějaký chladný me­cha­nický arbitr může a bude myslet na blaho nás všech, ne­hledě na to, kdo ho stvo­řil a kdo ho pro­vo­zuje, že Stroj může být v prin­cipu dobrý a má jasně daný ne­měnný směr k lepším zítř­kům, že ne­mu­síme řešit slo­žité otázky a o po­li­tiku a spo­leč­nost se místo nás nej­lépe po­stará al­go­rit­mi­zace a op­ti­ma­li­zace, ať už to zna­mená cokoli.


In a nation run by swine, all pigs are upward-mobile and the rest of us are fucked until we can put our acts to­ge­ther: Not ne­cessa­rily to Win, but mainly to keep from Losing Com­ple­tely.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz