k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Proč bychom se (ne)měli bát online sledování

22. 9. 2014 — k47 (CC by-nc-sa)
CC by-nc-sa (zdroj)

Není to tak dlouho, co jsem na­ra­zil na roz­to­milý člá­ne­ček na blogu Kasper­ski Labs na­de­psaný: Why we should not be afraid of being watched while online (článek byl velice rychle stažen, ale za­cho­vala se ar­chivní kopie). Text vy­jme­no­vává důvody, proč se nemáme bát zve­řej­ňo­vání naší ze­mě­pisné polohy třetím stra­nám, proč ti, kteří polohu skrý­vají jsou strašpyt­lové a zpá­teč­níci a vůbec cel­kově vy­znívá jako: „Ale no tak chlapi, to­ho­hle všu­dypří­tom­ného sle­do­vání se přece vůbec ne­mu­síte bát. My to přece děláme pro vaše dobro.“ Článek se zmi­ňuje, že když od­ha­líme svojí GPS lokaci nebo zemi původu, můžou nám být po­skyt­nuty lepší, na míru šité služby.


Nemůžu popřít, že taková mož­nost roz­hodně může exis­to­vat. Ale jsou tu ně­která ale, které text s no­ble­sou ig­no­ruje.

Článek si jednak příliš neláme hlavu s roz­li­šo­vá­ním přesné GPS polohy a obecné lokaci ve stylu Praha a při­lehlé okolí, ale to je ve­d­lejší. Hlavní je, že pře­hlíží ja­kou­koli mož­nost exis­tence střední cesty, kdy uži­va­tel vyjeví polohu (nebo jiná osobní data) se­lek­tivně, kdy to uzná za vhodné a kdy mu to sku­tečně při­nese lepší služby nebo jiné výhody, za které článek tak ve­he­mentně brojí. In­ter­ne­tový obchod nemusí znát mojí polohu v každém oka­mžiku, když mi věci do­ru­čuje na je­di­nou adresu. Apli­kace ta­xislužby taky po­tře­buje znát mojí polohu jen v oka­mžiku, kdy chci někam dovézt.

Apli­kace nebo in­ter­ne­tové služby by neměly fun­go­vat jako bar­bar­ské hordy, které vy­plení co jim přijde pod ruce jen proto, že to někdy v bu­doucnu můžou po­tře­bo­vat (pro vaše dobro, po­cho­pi­telně), ale měly by na­bí­zet jasnou na­bídku: „tohle chceme kvůli to­muhle“ a ne „chceme tohle všechno, pro­tože to tak dělají všichni a všichni si to ne­chají líbit a někdy v bu­doucnu to ně­ja­kým ne­spe­ci­fi­ko­va­ným způ­so­bem může zlep­šit naše služby, ale místo toho ty data jenom na­sbí­ráme a pro­dáme ně­ja­kému data-bro­ke­rovi.“

Na­štěstí se v prin­cipu není těžké bránit. Na jedné straně stojí pro­hlí­žeč, pro­gram nebo za­ří­zení pod kon­t­ro­lou uži­va­tele. A uži­va­tel může pro­gramu na­ká­zat, aby tento lhal a ak­té­rům na druhé straně sítě po­sky­to­val in­for­mace, které se ne nutně sho­dují s re­a­li­tou. Chcete mojí přes­nou GPS polohu? Tady máte ně­ja­kou polohu. Konec konců, co jiného jsou všechny ty plu­giny, které blo­kují re­klamy, Google Ana­ly­tics, flash a další in­ter­ne­tové ště­nice? Nejde o nefé­rové cho­vání uži­va­tele, ale o to, že jeho za­ří­zení a pro­gramy re­spek­tují jeho vůli a roz­hod­nutí a ne­pra­cují proti němu.

(O téhle dy­na­mice „tvůj po­čí­tač se baví s mým po­čí­ta­čem a ten říká, co já chci aby říkal“, se okra­jem zmi­ňuji v po­vídce Atlas Vzpo­mí­nek, kterou tu v blízké bu­douc­nosti zve­řej­ním).

Pro­blém je jedině v ne­svo­bod­ných plat­for­mách, které ne­staví zájmy uži­va­tele na první místo a ome­zují pří­stup pod kapotu a za­me­zují, aby jeho za­ří­zení a soft­ware plnil jeho vůli. Ale to teď po­ne­chám stra­nou, pro­tože jde o delší po­ví­dání.

Článek končí ob­vyk­lým ujiš­tě­ním:

Re­mem­ber if you’re doing no­thing wrong, you have no­thing to hide.

Na to se dá od­po­vě­dět jenom:

But who de­ci­des what is wrong and what is right? Not you.

Kdo roz­ho­duje, co je za­ká­zané a co ne? Roz­hodně ne já, roz­hodně ne ten, po kterém chtějí, aby se nebál sdílet, nebo raději o tom vůbec ne­pře­mýš­lel, ale někdo jiný, kdo může mít vlastní zájmy, které se můžou někdy v bu­douc­nosti dost ra­zantně změnit. Něco může být po­va­žo­váno za špatné, ale přesto jde o mo­rálně správný čin.


Dále tématu: The Coming Civil War over Ge­ne­ral-pur­pose Com­pu­ting

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz