povídky foto kultura ostatní stripy
facebook twitter
ASCII blog doomsday party

k47.cz

20. 9. 2005

Playback - ukázka

       

Všechny tyhle představy mu vířily v hlavě spolu s okamžikem, kdy autobus srazil Moniku. Nervózně přecházel pod hodinami v obýváků a neustále si přehrával tu scénu tam i zpátky. Tlukot svého srdce slyšel hlasitěji než tikání hodin. Nedokázal si vybavit zda doopravdy spal nebo byl vzhůru a cokoli co uviděl uvnitř své lebky nedokázal zařadit do žádné z kolonek: výmysly, vzpomínky, předtuchy.

Předčasně vyrazil na cestu na dlouho očekávanou schůzku, za měkkým stínem višňového sadu a vůní koberce rudých květů, ale mezitím na čele cítil studený stín vrhaný mrakodrapem a drátky loutkovodičů.


Konečná stanice!


Dveře se otevřely, aby začaly chrlit davy pracujících do náručí olověných clon mraků s příchutí sazí a dehtu a zaprášeného nádraží se sto pater vysokou siluetou kvádru z černého mramoru v pozadí. Petr také vystoupil a dav ho unášel napříč nádražím přes podchody, eskalátory a obří haly až ho vyvrhl na chodníku před vstupem. Kousek od něj na provizorním pódiu zpíval povědomý muž, ale pohyb jeho rtů se neshodoval se slovy písně.

Zvedl se ze země. Pokračoval dál.


publikováno 20. 9. 2005

příbuzné články:
Šílenství na prodej
Tiká ve mně časovaná bomba
DEG (zpropadená báseň, část XXII.)
Neklid
Bý/ít a mý/ít

sem odkazují:
#128