k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Pirátská infrastruktura

23. 2. 2011 — k47 (CC by-nc-nd)
CC by-nc-sa (zdroj)

Všude možně čtu, že pi­rát­ství je špatné a že bychom si měli ku­po­vat ori­gi­nální cédéčka a DVDčka s hudbou a filmy atd. Možná, že je to pravda, možná, že ne. Ale o tom vůbec nechci psát. Místo toho bych rád vy­svět­lil, proč má pi­rát­ství tak roz­vi­nu­tou in­frastruk­turu a proč se ji už nikdy ne­po­daří rozbít.


Řeknu to hned na za­čátku: Za vznik i za­cho­vání pi­rát­ství je zod­po­vědný hu­dební a fil­mový prů­mysl. Všechno na­star­to­vala vysoká po­ptávku a ig­no­rance vlast­níků obsahu, kteří jed­no­duše ne­do­ká­zali na­bíd­nout to, o co byl zájem.

Velké změny jsou vždycky způ­so­beny pe­ri­o­dic­kými změ­nami tech­no­lo­gie. V po­slední ite­raci přišel in­ter­net a ne­u­stále zrych­lo­val, stejně tak se zvět­šo­val pro­stor na dis­cích. Pře­ná­šení in­for­mací bylo mnohem jed­no­dušší a mnohem lev­nější než kdy­koli dřív. Všechno byly di­gi­tální in­for­mace – bity, které bylo už z prin­cipu možné ne­o­me­zeně ko­pí­ro­vat. A právě tuto fun­da­men­tální změnu ne­za­zna­me­nali pro­du­centi obsahu, ne­do­ká­zali se opros­tit od sta­rých ob­chod­ních modelů a při­jmout sku­teč­nost, že in­for­mace li­so­vané na plas­tové ko­toučky, pře­staly být lu­xus­ním zbožím. Na­jed­nou je mohl každý člověk ne­o­me­zeně ko­pí­ro­vat a jejich hod­nota reálně klesla.

A právě tady začíná pi­rát­ství: člověk může chtít po­slou­chat 50 nových alb každý měsíc. Ale hod­nota žád­ného z nich není pět stovek. Je to jenom jedna placka, na které je za­zna­me­náno 700MB dat. To je všechno. Můžou se vy­rá­bět po mi­li­o­nech. Pře­staly být lu­xus­ním zbožím. In­ter­net umož­nil prak­ticky s nu­lo­vými ná­klady získat li­bo­vol­nou hudbu a filmy, ale jejich vlast­níci se ne­do­ká­zali při­způ­so­bit a stále trvali na pré­mi­o­vých cenách, jako kdyby se jed­nalo o lu­xusní zboží. A lidem bylo jasné, jaká je sku­tečná hod­nota toho, co chtějí, ale nikdo jim ne­na­bídl, co si přáli a tak si vy­po­mohli sami. Začala se bu­do­vat pi­rát­ská in­frastruk­tura.

Vzni­kaly nové warez grupy, pře­kla­da­tel­ské sku­piny, warez fóra, to­ren­tové ser­very a fi­le­hos­tingy – to je in­frastruk­tura pirátů a vznikla jenom proto, že in­for­mace byly ne­do­stupné (filmy se daly za­kou­pit měsíce po uve­dení v kinech, ev­rop­ská pre­mi­éra ně­ko­lik týdnů po té ame­rické atd.) a jejich cena nad­sa­zená. Fil­mové spo­leč­nosti a na­hrá­vací studia proti tomto trendu začali bo­jo­vat, což byl jeden z plejády špat­ných roz­hod­nutí. Už jenom to, že bo­jo­vali proti vlast­ním zá­kaz­ní­kům, je zcela ab­surdní, ale to teď nechme být. Brá­nili se změně, ne­chtěli při­stou­pit na pra­vi­dla hry, podle kte­rých chtěli hrát všichni ostatní.

Vtip je v tom, že kdyby vlast­níci obsahu v době, kdy se „sdí­lecí kul­tura“ rodila a sílila, za­re­a­go­vali ro­zumně, ustou­pili, na­sa­dili reálné ceny a vyšli pi­rá­tům vstříc, žádná in­frastruk­tura by ne­vzni­kala, pro­tože velká část po­ptávky, by byla uspo­ko­jena. A pro­tože teď tato in­frastruk­tura exis­tuje, může na sebe bez větší námahy na­ba­lo­vat další a další „pro­dukty“. Pi­rát­ské ebooky? Není pro­blém, torrenty a warez fóra už máme.

Do stejné pasti jako hu­dební a fil­mový prů­mysl se nově ženou knih­kupci, kteří zarytě od­mí­tají pro­dá­vat ebooky. Pra­vi­dla hry a po­ptávku určují zá­kaz­níci a ti ebooky chtějí (jak do­ka­zuje jejich boom pro­dejů na Ama­zonu) a když jim je ne­na­bíd­nou knih­kupci, na­bíd­nou jim je piráti.


Za vzni­kem pi­rát­ství stála kom­bi­nace špat­ných roz­hod­nutí, jednak špatná na­bídka a pak hlavně ceny. Kdyby byla na­sta­vena do­sta­tečně nízko, hudba, filmy a nově i di­gi­tální knihy by se pro­dá­valy ve velkém jako na­prosto běžná věc a člověk by nad ná­ku­pem skoro ne­pře­mýš­lel. Pár dolarů – co to je? Pět­a­dva­cet doláčů to si radši roz­mys­lím. Méně je někdy více a tržby by pak v součtu mohly být mnohem vyšší. Ne­za­po­mí­nejme, že ná­klady na po­slední míli dis­tri­buce jsou nej­nižší v his­to­rii: žádné li­so­vání cédé­ček, žádné hmotné nosiče, žádný trans­port do ob­chodů. Jenom data. Na­pří­klad Amazon si v rámci svých AWS účtuje 0.08$ – 0.15$ za 1GB pře­ne­se­ných dat, tedy něco v roz­mezí 1.5 Kč až 2.7Kč. To je cena dis­tri­buce obsahu a může být i mnohem nižší.

Velký Obsah (tedy hu­dební a fil­mové spo­leč­nosti) se přitom snaží pro­dá­vat něco navíc a tím z filmů a hudby dělat jakoby lu­xusní zboží a tak ospra­ve­dl­nit vy­so­kou cenu. Ale mě ne­za­jímá blyš­tivá placka, obal, bo­nu­sové scény, ani­mo­vaná menu; mě zajímá jenom obsah – nej­lépe v podobě sou­boru, na který kliknu a hned se začne pře­hrá­vat. Nechci žádná ani­mo­vaná menu a zírání na re­klamy a po­vinné va­ro­vání před pi­rát­stvím na le­gálně za­kou­pe­ném DVD. Kdo nabízí formát jaký o jaký mám zájem? Piráti.

Stejně tak to platí u knih: ne­za­jímá mě, jak je kniha pro­ve­dená, jestli má tvrdé desky nebo je to pa­per­back, mě zajímá to uvnitř, příběh, text, data. Stejně jako v pří­padě ebooků. Dejte mi formát, který snadno přečtu (takže nej­lépe HTML nebo pla­in­text), zbytek mě ne­za­jímá.


Sku­teč­nost, že si dneska kdo­koli můžete za­darmo stáh­nout li­bo­volný film, je vý­sle­dek ne­při­způ­so­bi­vosti starého byz­nysu, který ne­vy­sly­šel hlasy svých zá­kaz­níků.

Jak tedy můžou ofi­ci­ální dis­tri­buční kanály zvrá­tit si­tu­aci ve svůj pro­spěch? Ne­mů­žou na­bíd­nout nižší cenu než piráti, ne­mů­žou na­bíd­nout širší sor­ti­ment než piráti. Ale něco na­bíd­nout musí, pro­tože jinak by se do konce světa jenom sou­dili. Jediné, co jim zbývá, je na­bíd­nout větší po­hodlí.

Ale i tady ofi­ci­ální kanály pro­hrá­vají. Si­tu­aci pěkně vy­sti­huje tento tweet:

t=0s: do­stanu tip na film, t+5s: ote­vřený iso­hunt.com, t+25s: film se začíná sta­ho­vat, t+30min: koukám na film… Tohle le­gálně nejde…

Můžete na­mí­tat, že když máte iTunes, tak tam se dají nějak půj­čo­vat filmy na jedno zhléd­nutí a je možné být takhle rychlý a možná ještě rych­lejší. Ano, ale to my nemáme. Tahle le­gální in­frastruk­tura u nás ne­za­kot­vila, ale zato máme v pro­hlí­že­čích zá­ložky na iso­hunt, The pirate bay, máme na­in­sta­lo­vány torren­tové kli­enty a ra­pid­share sta­ho­vače. A to je další bod ve pro­spěch pirátů: jejich in­frastruk­tura už exis­tuje a jede na plné ob­rátky, ja­ká­koli jiná se musí zavést a pře­svěd­čit lidi, aby ji po­u­ží­valy.

Vět­šina hla­vounů Vel­kého Obsahu v takto bez­vý­chodné si­tu­aci přijde s úžas­nou myš­len­kou DRM a tvr­dého boje proti vlast­ním zá­kaz­ní­kům + lo­bo­vání u zá­ko­no­dárců, aby si upra­vili zákony na míru a mohli tak udržet svůj za­sta­ralý byznys model. Pří­kla­dem budiž Fran­couz­ské od­po­jo­vání od in­ter­netu nebo za­ba­vo­vání domén v USA.

DRM sice ze své pod­staty nemůže při­lá­kat nové zá­kaz­níky, ale aspoň zne­možní pi­rá­tění. Že jo? Ne. Ve sku­teč­nosti DRM au­to­ma­ticky zna­mená další body pro piráty, pro­tože tato ochrana nikdy ne­fun­go­vala, nikdy fun­go­vat nebude a ani fun­go­vat nemůže. DRM se snaží bo­jo­vat proti zá­klad­nímu prin­cipu di­gi­tál­ních dat: jejich ne­o­me­zené ko­pí­ro­va­tel­nosti, která je každým rokem snazší a snazší. Nemůže fun­go­vat z důvodu, že uži­va­teli předá za­šif­ro­vaný „chrá­něný“ obsah a klíč, který ho může roz­kó­do­vat do sro­zu­mi­telné podoby a přitom doufá, že uži­va­tel ne­po­u­žije klíč jinak než je za­mýš­leno.

Navíc stačí, aby jediný člověk na světě dané DRM pro­lo­mil a už je zkom­pro­mi­to­vané. Od toho oka­mžiku už není k ničemu, jen hází klacky pod nohy le­gi­tim­ním zá­kaz­níků. Pi­rát­ský obsah DRM nikdy nemá a zá­kaz­ník je po­sta­ven před ná­sle­du­jící mož­nosti: le­gálně za prachy s DRM nebo pi­rát­sky za­darmo bez něj. Ja­ké­koli formy ochrany a DRM ome­zují jenom le­gál­ního zá­kaz­níka, piráty ne­za­staví – ti vědí, jak je obejít.

Jako pří­klad zby­teč­nosti DRM po­slouží hra Mirrors Edge. Svého času jsem sle­do­val dění kolem ní. Pi­rát­ská verze unikla prak­ticky sou­časně s le­gální verzí a lidi jí začali hrát. Ve hře však byla za­bu­do­vaná ochrana, která po ně­ko­lika ho­di­nách hraní způ­so­bila, že se hlavní hr­dinka po­hy­bo­vala šnečím tempem. Ne­pří­jemné. Opravný patch na pi­rát­skou verzi byl k dis­po­zici druhý den po úniku hry.

Ware­zové grupy mají takto ne­u­vě­ři­telné re­akční časy díky roz­vi­nuté pi­rát­ské in­frastruk­tuře. Je jich zkrátka už příliš mnoho, aby se s nimi dalo bo­jo­vat.


Dobrý pří­stup zvolil na­pří­klad Steam. Můžete si online za­kou­pit hru, ti si pak můžete na­in­sta­lo­vat na ne­o­me­zené množ­ství po­čí­tačů (ne­snaží se tedy nějak zá­sadně ome­zo­vat, co s pro­gra­mem můžete a ne­mů­žete dělat, jediná pod­mínka: v jeden oka­mžik může hra běžet jen na jednom stroji) a navíc nabízí něco navíc: online služby, online uklá­dání pozic ve hrách, ko­mu­nitní zá­le­ži­tosti. A to všechno do­sta­nete, když si kou­píte jednu hru za kterou za­pla­títe jenom jednou. Tohle je ro­zumný pří­stup – nehází klacky pod nohy, ne­o­me­zuje uži­va­tele, ne­snaží se ná­ru­živě dik­to­vat za jakých pod­mí­nek může a nemůže být dané dílo po­u­ží­váno, řeší updaty a patche, je velice po­ho­dlný + další při­daná hod­nota. Valve se při­způ­so­bilo a proto je jisté, že pře­žije a piráti ji nijak zá­sadně ne­mů­žou ohro­zit. Ale zato di­no­sauři, kteří trvají na sta­rých po­řád­cích po­stupně vy­hy­nou.

Tady je na­pří­klad příběh jak Steam zkon­ver­to­val piráta. Čím ohro­mil? Po­hod­lím.

Dalším za­jí­ma­vým pří­kla­dem je Humble Indie Bundle, což je balík 5 indie her pro­dá­vaný stylem zaplať, co chceš. Ne­snaží se bo­jo­vat proti pi­rát­ství, jehož in­frastruk­tura je na­to­lik roz­vi­nutá, že dokáže na­bíd­nout i hry, které jsou téměř za­darmo; na­místo toho se za­mě­řili na zvět­šení objemu pro­deje. Ro­zumný krok.


Vzni­ka­jící pi­rát­ská ko­mu­nita je ne­u­vě­ři­telně kre­a­tivní – vzni­kají tak ti­tulky k filmům, které ještě nebyly uve­deny v našich kinech, ti­tulky k se­ri­á­lům jsou do­stupné ně­ko­lik už hodin po od­vy­sí­lání nového dílu v Ame­rice.

Pří­kla­dem vy­spělé a kre­a­tivní pi­rát­ské in­frastruk­tury je ja­pon­ský komiks – manga. Kolem tohoto fe­no­ménu se vy­tvo­řila ne­u­vě­ři­telná ko­mu­nita, vzni­kají de­sítky pře­kla­da­tel­ských týmů (translate teams), které ko­miksy kupují, ske­nují, pře­klá­dají jejich texty z ja­pon­štiny do an­g­lič­tiny, pro­vá­dějí ko­rekci, v gra­fic­kých edi­to­rech mažou ja­pon­ské písmo a na­hra­zují ho pře­lo­že­ným a pak svoje díla pouští do oběhu. Zcela volně a zdarma. Je to masivní ma­ši­ne­rie a za­in­te­re­so­vaní lidé tomu věnují hodně úsilí a času a nic za svojí práci ne­chtějí. Tady je vidět veliká od­liš­nost od pi­rá­tění hudby nebo filmů, kdy někdo jed­no­duše udělá rip a nahodí torrent. Rozdíl v množ­ství po­třebné práce je ob­rov­ský.

Proč to vlastně dělají, mohlo by někoho na­pad­nout? Jednak dané mangy nejsou v té době do­stupné a ně­kteří o ně mají zájem, ale lo­gicky je nikde ne­se­že­nou v an­g­lič­tině. A za­druhé a to je hlavní: pro­tože můžou.

An­g­lické pře­kla­da­tel­ské sku­piny se sou­stře­ďují kolem ser­veru one­manga, ty české kolem strá­nek manga česky. Mi­mo­cho­dem sta­tis­tiky úsilí čes­kých pře­kla­da­telů jsou ohro­mu­jící: 37 pře­kla­da­telů, 3470 pře­lo­že­ných ka­pi­tol, 83700 pře­lo­že­ných strá­nek.


Pi­rát­ství fun­guje jako in­di­ká­tor, že je něco špatně s ob­chod­ním mo­de­lem zá­bav­ního prů­myslu.

Před­stavte si, že by se všechny noviny pře­su­nuly na in­ter­net tímto způ­so­bem: za každý den, co chcete číst jejich stránky musíte za­pla­tit kolik stojí tiš­těné noviny na stánku. Tak to fun­go­valo v re­ál­ném světe a tak by tento model pře­vedli jedna k jedné do světa vir­tu­ál­ního. Proč ne, žejo? Ale há­dejte, co se stane? Na tyhle pod­mínky ne­při­stoupí skoro nikdo, pro­tože jsou v pod­mín­kách in­ter­netu na­prosto ire­le­vantní, ne­dá­vají smysl. Lo­gicky by to vedlo k novému druhu pi­rát­ství, který by se mohl jed­no­duše svézt na sou­časné exis­tu­jící in­frastruk­tuře. Noviny by od­po­vě­děly sna­hami tomu vše­li­jak za­me­zit, dostat na svojí stranu zákon, sle­do­vat uži­va­tele, jestli ná­ho­dou ne­sta­huje jejich in­for­mace. A řešení je přitom jed­no­du­ché: změňte ob­chodní model, aby re­flek­to­val novou dobu, nové pro­středí a nové mož­nosti.

V pří­padě no­vi­no­vých článků to vypadá z dneš­ního po­hledu směšně, ale to jenom proto, že se něco ta­ko­vého nikdy ne­stalo (i když s ne­dáv­ným zpo­plat­ňo­vá­ním webo­vých verzí vel­kých novin se toho možná do­čkáme).

Stejný scénář ná­sle­do­val Velký Obsah, vzali svůj stá­va­jící ob­chodní model, jedna k jedné ho na­pa­so­vali na in­ter­net a když to ne­fun­go­valo, začali si stě­žo­vat na piráty, na něco, co sami vy­tvo­řili.


Tento článek jsem začal psát hodně dávno a od té doby jsem sbíral odkazy, které mým zá­vě­rům dávají za pravdu.


Pár po­zná­mek na okraj:

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz